Max Brod patřil společně s
Franzem Kafkou,
Egonem Ervinem Kischem, Franzem Werfelem, Johannesem Urzidilem, Gustavem Meyrinkem a dalšími autory k nejznámějším představitelům
pražské židovské německé literatury. Narodil se 27. května 1884 v
Praze v rodině ředitele banky Union, vystudoval gymnázium a pokračoval ve studiu na dnešní
Karlově univerzitě. Pracoval jako poštovní, finanční a soudní úředník, v roce 1924 se stal kulturním referentem československé vlády a v letech 1929 až 1939 působil jako divadelní a hudební kritik v redakci pražských německých novin
Prager Tagblatt. Byl rovněž viceprezidentem Židovské národní rady v Československu.
Jeho koníčkem byla literatura; už za univerzitních studií se spřátelil s
Franzem Kafkou a patřil k nejbližším lidem jeho života. Byl mu oporou, povzbuzoval ho k psaní a snažil se mírnit jeho životní krize. Kafka a Brod zůstali blízkými přáteli až do roku 1924, kdy čtyřicetiletý Kafka zemřel na tuberkulózu. Vykonavatelem poslední vůle určil Broda a údajně mu zanechal lístek s přáním, aby jeho nepublikovaná díla byla spálena.
V rozhovoru Brod později přiznal, že podle něj lístek Kafka nenapsal těsně před smrtí, ale již dřív ve slabším duševním rozpoložení, kdy svou tvorbu podceňoval. Místo likvidace tak Kafkovu pozůstalost utřídil a od roku 1925 postupně vydal, a to včetně
románů Amerika, Zámek či Proces. Podle odborníků ze
Společnosti Franze Kafky nebýt Broda, jméno Franze Kafky dnes zřejmě vůbec neznáme.
Max Brod se kromě toho podílel na rozšíření povědomí o české kultuře v zahraničí. Coby milovník hudby se zasloužil o uvedení oper
Leoše Janáčka v německy hovořících zemích, do němčiny přeložil libreta téměř všech jeho oper a o Janáčkovi také napsal vůbec první monografii. Podobně zpopularizoval i dílo
Jaroslava Haška, když pomohl uvést
román Osudy dobrého vojáka Švejka do divadelní podoby v Berlíně, a tím mu zajistil mezinárodní věhlas.
Brodova vlastní tvorba zahrnuje literární a hudební kritiky, eseje, krátké prózy, romány, básně, divadelní hry, filozofické spisy, překlady z češtiny, latiny, hebrejštiny a francouzštiny. Z jeho děl je nejznámější
Pražský kruh coby průvodce pražskou německou literaturou a trilogie
Tychona Brahe cesta k Bohu (1916),
Reubeni, kníže židovské (1925) a
Galilei v zajetí (1948). Do Brodovy románové tvorby pak náleží například
Hlídka či
Zámek Nornepygge, román vydaný v roce 1908, kdy bylo Brodovi pouhých dvacet čtyři let.
Max Brod správně odhadl hrozící nebezpečí fašismu a v březnu 1939 odjel s
manželkou Elsou do tehdejší Palestiny. V Tel Avivu působil jako divadelní dramaturg a kritik. Do
Prahy se vrátil jen krátce v roce 1964, aby zahájil kafkovskou výstavu. Zemřel 20. prosince 1968 ve věku 84 let v Tel Avivu.
Památku
Maxe Broda coby
objevitele Kafky, Janáčka a Haška připomíná
pamětní deska na jeho rodném domě v pražské Haštalské ulici a také deska na zdi
Nového židovského hřbitova v Izraelské ulici na
Žižkově proti hrobu
Franze Kafky.