Olbram Zoubek, k jehož neobvyklému křestnímu jménu rodiče inspirovala novela o biskupovi z pražského rodu Olbramů, se narodil roku 1926 v
Praze na
Žižkově. Studoval sochařství u profesora
Josefa Wagnera na
Vysoké škole umělecko-průmyslové. Kromě volné plastiky a reliéfů se Zoubek věnoval také restaurování; pracoval například na obnově barokní výzdoby
Vrtbovské zahrady a
míčovny Pražského hradu. Jeho vlastní tvorbu ovlivnily návštěvy Řecka a středomořské mýty. Pořádal řadu výstav, ateliér měl v
Salmovské ulici na
Novém Městě.
V roce 1969 Olbram Zoubek sejmul
posmrtnou masku Jana Palacha a vytvořil i
bronzový náhrobek na Janův hrob, ale ten StB odstranila a nechala roztavit. Tak začaly Zoubkovy potíže s režimem: byla rozpuštěna umělecká skupina
Trasa a běžnou součástí jeho života se staly výslechy. Složité časy normalizace prožil jako restaurátor v
Litomyšli.
V 90. letech se Zoubek stal žádaným výtvarníkem. Jeho díla zdobí parky, náměstí a další veřejné prostory, najdete je v mnoha galeriích i soukromých sbírkách doma i v zahraničí. Olbram Zoubek je držitelem
medaile Za zásluhy a titulu
Rytíř české kultury. Jeho poslední velká retrospektivní výstava se konala v
Jízdárně Pražského hradu na přelomu let 2013 a 2014.
První ženou Olbrama Zoubka byla sochařka
Eva Kmentová (1928–1980). V roce 1954 se jim narodila dcera
Polana a v roce 1956 syn
Jasan, který se stal též sochařem. Po smrti první ženy se Zoubek v roce 1981 se oženil s galeristkou
Marií Edlmanovou, rok na to se jim narodila dcera
Eva. Sochař střídavě žil v
Praze a v
Litomyšli, svá oblíbená města neopustil ani po smrti: polovina jeho popela byla rozptýlena na
Olšanských hřbitovech, druhá polovina v
Litomyšli.
Nejznámější sochy Olbrama Zoubka
- „Rád dělám sochy živé, které patří na déšť, mráz a vítr,“ říkal Zoubek. Platí to pro Pomník obětem komunismu na pražském Újezdě, sochy v Klášterních zahradách v Litomyšli i Pomník obětem holocaustu v Kroměříži.
- Repliku posmrtné masky Jana Palacha si prohlédnete na pamětní desce na budově Filozofické fakulty Univerzity Karlovy na Palachově náměstí v Praze. Zoubek se teprve později dozvěděl, že Jan byl vlastně jeho příbuzný – jeho otec a Palachova matka byli bratranec a sestřenice. O snímání Janovy masky sochař v jednom z rozhovorů řekl, že to nebyl čin tvůrčí, ale občanský. „Říká se tomu výzva, tomu, co jsem cítil, když Jan Palach zemřel. Byl to takový předěl v mém životě, cítil jsem, že už se nedá žít jako předtím. Tak mě napadlo, že bych mohl poskytnout službu, kterou umí jen málo lidí, nebo je ochotno udělat málo lidí, tedy sejmout jeho posmrtnou masku.“
- Plastika pátera Josefa Toufara v kostele sv. Víta v Zahrádce u Ledče nad Sázavou, kde Toufar působil v letech 1940–1948.
- Socha biblické Evy před Klicperovým divadlem v Hradci Králové.
- Známá je socha Ifigenie, dívky se zářícími vlasy, která zdobila prezidentskou kancelář Václava Havla.