Modurit vyvinul
Doc. Ing. Miroslav Schätz (1926–2004), makromolekulární chemik, autor více než sedmi desítek patentů a publikací. Kromě
Vysoké škole chemicko-technologické v
Praze dlouho působil také na
Vysoké škole umělecko-průmyslové a v
Akademii výtvarných umění. Navrhl řadu neobvyklých a technicky vtipných aplikací polymerů v různých oborech, zejména ve výtvarném umění a zdravotnictví. Podílel na vývoji materiálu pro
kontaktní čočky, vynález profesora Wichterleho, s filmaři spolupracoval na několika populárně-vědeckých dokumentech, v některých snímcích pomáhal s trikovými záběry. Nejvíc ho ale proslavily modelovací hmoty, později obchodně nazvané
Modurit, Modelit, Monagel, Solagel, Monapren, Akvadurit a další.
Modurit vyvinul
docent Schätz víceméně soukromě pro svého přítele a výtvarníka
Jiřího Trnku jako materiál pro výrobu loutek.
Filmaři do té doby používali jen tradiční dřevo, kov, textil či kůži. Modurit byl první modelovací hmota, kvalitní a snadno tvarovatelná, se kterou se dalo pracovat jako s
plastelínou. Ohřál se, po vychladnutí ztvrdnul a dal se obrábět a řezat jako dřevo.
V době, když Trnka chystal
Sen noci svatojánské, se objevil i pěnový latex. Odlévaly se z něj ruce i hladké trupy loutek, z moduritu se vyráběly hlavně hlavičky. Bohužel ale i nádherné loutky zestárly: končetiny se rozpadly, hlavičky zčernaly. Část loutek zachránili
restaurátoři, ale nejstarší použitý modurit se nedochoval.