Desetitisícová
Nová Paka leží v
Českém ráji mezi
Jičínem,
Jilemnicí a
Dvorem Králové nad Labem, v trojúhelníku tří slavných hradů,
Kumburku, Pecky a
Levína. To je také nápověda, proč se sem můžete vypravit. Kromě hradů a měst vás ale možná přiláká některá z akcí
novopackého Městského muzea. Sídlí v
Suchardově domě, ovšem členové rozvětvené rodiny Suchardů žili na mnoha místech po celém městě i v okolí. Pojďte se s nimi seznámit!
Umělecký rod Suchardů
Nejznámější členové uměleckého rodu Suchardů byli
akademický sochař Stanislav Sucharda (1866–1916) a jeho bratr
Vojtěch Sucharda (1884–1968), sochař, restaurátor, řezbář a loutkář. Rodinnou tradici ale založili už jejich prapradědeček
Jan (asi 1740 – před rokem 1826) a pradědeček
Jan (asi 1770 – 1820). Ten první se prý chodil dívat, jak v
Nové Pace vyrůstá
paulánský klášter s chrámem Nanebevzetí Panny Marie, ten druhý obdivoval práci řezbářů při výzdobě už hotového kostela. Nakonec se vyučil řezbářskému a malířskému řemeslu v klášterní huti a roku 1789 si ve městě založil vlastní dílnu. Pro jistotu a pro případ, že by neměl dost zakázek, si ale prý pořád nechal tkalcovský stav.
Práce ale měl víc než dost, a tak se jeho synové
Jan (1798–1861) a
Antonín starší (1812–1886), dědeček slavných Suchardů Stanislava a Vojtěcha, už mohli věnovat pouze umění. Tvořili
pomníky, náhrobky, sochy, betlémy i loutky.
Příběh jako z červené knihovny
Rodinnou uměleckou štafetu převzal
Antonín Sucharda mladší (1843–1911), kterého tatínek poslal na studia do
Prahy. Když se vrátil domů, stalo se u to, co se stává mnoha mladým mužům: zamiloval se. Jeho vyvolenou byla mladičká
Anička Šádková (1848–1924), dcera mlynáře Jakuba z
Podhoreckého mlýna. Rodiče si nepřáli, aby si vzal dceru ze zadluženého mlýna, ale stal se zázrak: mlynář Šádek si prý od Aničky vypůjčil dva zlaté a v lotynce vyhrál dvanáct tisíc zlatých. Tisíc dal Aničce, u Suchardů se tak mohla chystat svatba a zakrátko se manželům narodil první syn
Stanislav.
Antonín s Annou měli ještě další děti, a tak se na činnosti rodinné umělecké firmy nakonec podílelo pět sourozenců: vedle nejstaršího
Stanislava to byli synové
Bohuslav a
Vojtěch jako sochaři a dcery
Anna a
Miroslava jako malířky.
Suchardův dům
Od
Pohoreckého mlýna s pamětní deskou, připomínající narození
Stanislava Suchardy, zamíříme do centra města na
Masarykovo náměstí. Zastavíme se v
kostele sv. Mikuláše, jehož zařízení je převážně dílem umělecké dílny rodiny Suchardů, a také u
kašny se sochou sv. Floriána. Podle pověsti v ní prý je bláznivá voda: kdo se jí napil, měl jistotu, že bude packým bláznem. Nová Paka je rovněž prvním městem u nás, kde byl vztyčen
pomník Mistra Jana Husa.
Přes park, kde jsou vystaveny zkamenělé letokruhy stromů, zamíříme k
Suchardovu domu. Otec a syn Suchardovi (dodejme že otec Antonín mladší a syn Stanislav) se společně vydali na studijní cestu do Itálie. Renesance je okouzlila natolik, že si po návratu do
Nové Paky postavili dům a dílnu ve stylu takzvané české renesance s fasádou, kterou pokrývají ozdobné fresky nebo sgrafita. Dům se místním prý moc nelíbil, ale na kritické hlasy odpověděl Antonín Sucharda po svém, když k mnoha vtipným a moudrým průpovídkám na fasádě domu připojil ještě jednu, a to
„…komu se nelíbí stavení za peníze mé, ať si postaví jiné za peníze své.“
V nově postaveném domě se konala svatba
Anny Suchardové (1870–1940) s
Aloisem Boudou, středoškolským profesorem kreslení. Za svědka jim tehdy byl
Mikoláš Aleš, autor sgrafita svatého Božetěcha na fasádě domu, a za pár let se stal kmotrem jejich syna, slavného malíře
Cyrila Boudy (1901–1984).
V
Suchardově domě je umístěna historická expozice
Městského muzea a stálá expozice věnovaná rodině Suchardových, pořádají se tu také výstavy umělců, pocházejících z
Nové Paky.
Přes Klenotnici k sokolovně a hrobce
Zastavit se můžete také v druhé muzejní budově, takzvané
Klenotnici. Byla otevřena v roce 1996, stojí přímo proti
Suchardovu domu a kromě přehlídky drahých kamenů je tu
expozice věnovaná spiritismu. V Nové Pace platí, že za vším byste měli hledat někoho ze Suchardů, a platí to i pro spiritismus. První přednášku o spiritismu ve městě uspořádal
Antonín Sucharda mladší, a přednášel na ní pozdější vůdce spiritistů
Karel Sezemský. Ten o spiritismu vydal několik set knih, vydával časopis posel záhrobní a vynalezl například
psychoskop, kolečko s tužkou, s nímž duchové skrze médium sami kreslí po stole. V
Nové Pace pečují o unikátní sbírku takových kreseb, kdy lidé, kteří v bdělém stavu vůbec neuměli malovat, tímto způsobem vytvořili fantastická díla.
Posledním zastavením výletu za uměleckou rodinou Suchardových je
rodinná hrobka na místním
hřbitově. Cesta vede kolem novopacké
sokolovny: ta nám připomene
Antonína Suchardu mladšího, který během pražských studií vytvořil podle Mánesova návrhu plastiku sokola na žerď sokolského praporu.
Sokolu a sokolskému hnutí zasvětil celý život, podobně jako další Suchardové: několik let byl náčelníkem a v letech 1881–1897 působil jako starosta novopackého Sokola.
Stopy Suchardových v Praze
Děti
Antonína Suchardy mladšího a
Anny Šádkové se vyučily v rodinné dílně, ale pak studovaly umění v
Praze.
Stanislav po kratším pobytu na vídeňské akademii studoval figurální sochařství na Akademii výtvarných umění u
Josefa Václava Myslbeka, Anna a Vojtěch absolvovali
Uměleckoprůmyslovou školu.
Stanislav Sucharda se proslavil zejména jako autor
pomníku Františka Palackého na
Palackého náměstí v
Praze, s architektem
Janem Kotěrou spolupracoval na
budově Muzea východních Čech v
Hradci Králové. Vojtěch Sucharda restauroval sochy
orloje na
Staroměstské radnici a zanechal výrazný podpis i na dostavbě
katedrály sv. Víta na
Pražském hradě. Oba bratři společně pracovali kromě Palackého monumentu také na
Fantově budově Hlavního nádraží nebo na
Nové radnici v
Praze.
Vojtěch Sucharda se proslavil jako řezbář, loutkář a zakladatel
loutkového divadla Říše loutek. I tady je třeba hledat stopy v minulosti rodinného klanu Suchardů, a to u Vojtěchova dědečka
Antonína staršího. Staropacký loutkoherec Majzner ho prý seznámil s
Václavem Klimentem Klicperou, a od té doby začal Antonín vyřezávat loutky. Vytvořil jich více než sto, až metr vysokých a vážících až osm kilogramů. Kupovali je od něj Kellnerové, Třískové, Finkové a další loutkoherecké společnosti, a Majzner mu prý dělal dobovou reklamu, když říkal, že
„takovej charakter loutce nedá nikdo, leda packej Sucharda“.