I když hrál většinou bonvivány, intrikány, smilníky a prostopášníky, národ ho miloval. Miloš Kopecký dokázal mistrně vystřihnout role záporných postav tak, že z nich udělal skvělé veseloherní hrdiny: vzpomeňte si na roli rádce v
Pyšné princezně, feldkuráta Katze ve filmu
Dobrý voják Švejk s neméně oblíbeným
Rudolfem Hrušínským v titulní roli, anebo barona Ruperta von Kratzmara v komedii
Adéla ještě nevečeřela. Škatulka zlosynů mu ale vadila a podle vzpomínek režiséra
Oldřicha Lipského právě jemu Kopecký dlouho vyčítal, že jeho zásluhou se coby Horác alias Hogofogo z koňské opery
Limonádový Joe jednou provždy stal
hlavním padouchem české kinematografie.
Miloš Kopecký a jeho cesta na divadelní jeviště
Miloš Kopecký se narodil v
Praze na
Novém Městě v
ulici Ve Smečkách. Kdyby se splnilo přání jeho otce, stal by se kožešníkem. Řemeslu se dokonce vyučil, ale podnik převzít nechtěl. Místo toho studoval gymnázium, už před válkou se mu zalíbilo recitační umění a herectví, a byl častým návštěvníkem
Osvobozeného divadla, které hrálo v
paláci U Nováků jen kousek od jeho domova. Velkou ránou pro něj byla druhá světová válka: jeho maminka pocházela z židovské rodiny a otec se s ní dal rozvést, aby udržel živnost. V
knize Já o tom
Miloš Kopecký později psal:
„Otec nad maminkou de facto vynesl ortel. Kdyby totiž rodiče nebyli rozvedeni, maminka by se neocitla v Osvětimi, ale zůstala by patrně v Terezíně, kde bylo možné válku přežít.“ Maminku vyprovodil na vlak, který ji odvezl do koncentračního tábora a už se nikdy nesetkali, sám kvůli židovskému původu strávil poslední rok války v nacistickém pracovním táboře v
Bystřici na
Benešovsku a čekal na transport. Válku sice přežil, ale patrně tady můžeme hledat kořeny bipolární poruchy, která ho trápila celý život. Komplikovala mu práci i soukromý život, s podobnými problémy se pak potýkaly i jeho dvě dcery. Zemřel 16. února 1996 v 73 letech v
Praze.
Divadla Miloše Kopeckého: Národní, ABC, Hudební a na Vinohradech
Po válce se
Miloš Kopecký vrátil do
Prahy a začal pracovat v divadlech, kde se od obsluhy gramofonu a opony zvolna dostal na jeviště. Občas způsobil skandál: například v
Národním divadle, kde se opil tak, že nebylo možné dohrát představení, anebo když vstoupil a záhy byl vyhozen z Komunistické strany. Hrál v
Městských divadlech pražských, v
Divadle ABC v
paláci U Nováků (kde se na jevišti setkal se svým idolem
Janem Werichem) i v
Hudebním divadle Karlín. Nakonec v roce 1965 nastoupil do
Divadla na Vinohradech, kde pak působil až do roku 1991. Mnozí tvrdí, že jeho divadelní umění předčilo to filmové, a vzpomínají například na jeho Harpagona v
Molièrově Lakomci či profesora Higginse v
Pygmalionu George Bernarda Shawa.
Nejslavnější filmové a televizní role Miloše Kopeckého
Mezi největší přátele Miloše Kopeckého patřili
Josef Bedrna, Miroslav Horníček, Rudolf Hrušínský, Vlastimil Brodský a
Jiří Kodet. Bydlel na
Starém Městě v Dušní ulici, dál se přátelil s Janem Werichem a patřil ke stálým účastníkům sešlostí v jeho domě, dnešní
Werichově vile na
Kampě. Ty Werich pořádal na Vánoce, na Silvestra i jen tak během roku při nejrůznějších příležitostech společně se svým přítelem a sousedem
Jiřím Trnkou.
Největší popularity dosáhl
Miloš Kopecký v 70. letech. Nezapomenutelný byl především jako
doktor Štrosmajer v televizním seriálu
Jaroslava Dietla Nemocnice na kraji města, hrál také ve filmovém muzikálu
Noc na Karlštejně, pana
Petra Voka z Rožmberka ve filmu
Svatby pana Voka, anebo v komediích
Jak utopit dr. Mráčka aneb Konec vodníků v Čechách, Zítra to roztočíme, drahoušku…!,
Tajemství hradu v Karpatech a pohádce
Tři veteráni. Jeho posledními filmy byly
Učitel tance a
Kouzelný měšec.
Nesmrtelné hlášky Miloše Kopeckého
- „Alkohol podávaný v malých dávkách neškodí v jakémkoliv množství.“ – Limonádový Joe (1964)
- „Tak si k těm zločinům, které jste mi tu teď vyjmenovala, připište ještě jeden, paní Dobiášová. Urážku na cti. Vy krááávo nebeská!“ – „Kdyby hloupost nadnášela, tak vy se tu vznášíte jako holubička!“ – Nemocnice na kraji města (1977)
- „Baron Rupert von Kratzmar, toť repetent Matěj Kráčmera. Hodina pomsty udeřila, dědku! Na, sežer si tu nedostatečnou!“ – Adéla ještě nevečeřela (1977)