S Osvobozeným divadlem nejsou spojená jen jména
Jan Werich, Jiří Voskovec a
Jaroslav Ježek, ale také
Jiří Frejka, později ředitel
Divadla na Vinohradech. Bylo mu pouhých 19 let, když se na jeho popud začala scházet skupina přátel, většinou studentů dramatického oddělení pražské konzervatoře a elévů
Národního divadla. V divadle působili i režisér
Jindřich Honzl nebo
Emil František Burian, který později založil známé divadlo D 34.
Pod názvem Osvobozené divadlo soubor poprvé vystoupil 17. října 1925 v Bratislavě, oficiální začátek ale přišel až v únoru 1926 v sále
Divadla Na Slupi v
Praze; divadlo začalo hrát jako divadelní sekce uměleckého svazu
Devětsil.
Největší rozkvět Osvobozené divadlo zažilo v době působení
dvojice V + W. Soubor se přestěhoval do
Umělecké Besedy na
Malé Straně (dnes
Divadlo Na Prádle v
Besední ulici) a od sezony 1929/1930 působilo s malou přestávkou v
Paláci U Nováků ve
Vodičkově ulici.
V souboru hrála řada známých herců, namátkou
Stanislav Neumann, Miloš Nedbal, Jindřich Plachta, Václav Trégl, Ljuba Hermanová, Světla Svozilová, Ferenc Futurista či
František Filipovský. Ten později prohlásil:
„Na premiérách v Osvobozeném divadle jsme si říkali, že kdyby při představení spadl strop, je po české kultuře. V hledišti totiž pravidelně sedělo všechno, co patřilo ke špičce české kultury, a nejen divadelní. Byli tam spisovatelé, malíři, sochaři, herci, kritici, muzikanti, skladatelé – jako kdyby ty premiéry organizoval nějaký všeobecný svaz české kultury.“
Choreografem byl
Joe Jenčík a ve všech revuích vystupoval
taneční soubor Jenčíkovy girls, který s sebou přivedl z
Lucerny.
Voskovec s Werichem napsali pro Osvobozené divadlo celkem šestadvacet her, k jednadvaceti z nich složil hudbu Ježek. Mezi nejznámější se řadí
Ostrov Dynamit, Sever proti Jihu, Golem, Caesar, Osel a stín, Slaměný klobouk, Kat a blázen, Balada z hadrů, Nebe na zemi, Rub a líc a
Těžká Barbora. Konec divadla přišel 10. listopadu 1938, kdy v den generální zkoušky na inscenaci
Hlava proti Mihuli byla divadlu odňata koncese. V předválečných časech to znamenalo jeho konec.
Osvobozené divadlo ještě nakrátko po druhé světové válce obnovilo činnost pod názvem
Divadlo V+W U Nováků, ale po Voskovcově emigraci v roce 1948 zaniklo definitivně.