ÚvodVýletyVýlety s příběhemZnámé i neznámé stavby architekta Antonína Wiehla
Známé i neznámé stavby architekta Antonína Wiehla
"> "> "> "> ">

Známé i neznámé stavby architekta Antonína Wiehla

V roce 2016 uplynulo 170 let ode dne, kdy se narodil architekt, výtvarník a mecenáš Antonín Wiehl. Na výlet po stopách autora architektonického návrhu vyšehradského Slavína a dalších známých i méně známých památníků a budov vás zve portál Kudy z nudy.
Schwarzenberský a Martinický palác na Hradčanském náměstí v Praze, sgrafitová fasáda zámku v Litomyšli, měšťanské domy v Telči, Jindřichově Hradci a dalších městech – to byly hlavní inspirační vzory pro tvorbu Antonína Wiehla, narozeného 26. dubna roku 1846 v Plasích. Nedosáhl takové proslulosti jako jiní architekti éry historismu, ale ruku na srdce: řadu jeho staveb znáte, aniž byste tušili, že jejich autorem je právě on.
 

Z bludiště na Vyšehrad

SlavínVlastenectví a mimořádná popularita přivedly Antonína Wiehla k účasti na Zemské jubilejní výstavě, která se v roce 1891 konala na pražském výstavišti u Stromovky. Wiehl nejenže zpracoval urbanistický koncept celé výstavy, ale projektoval také monumentální vstupní bránu a řadu pavilonů včetně dvou podlouhlých budov, dodnes lemujících cestu k veletržnímu paláci; v jedné jsou ateliéry Akademie výtvarných umění, v té protější sídlí lapidárium Národního muzea. Podle Wiehlova projektu vznikl rovněž pavilon Klubu českých turistů, po výstavě přenesený na Petřín do těsné blízkosti rozhledny; dnes v něm najdete známé zrcadlové bludiště.

Ve stejné době vzniklo další slavné Wiehlovo dílo, Slavín vyšehradského hřbitova s východními a severními arkádami. Není to jediné hřbitovní dílo, Wiehl se společně s Josefem Václavem Myslbekem a dalšími sochaři podílel na řadě hřbitovních pomníků na vyšehradském a olšanském hřbitově v Praze, a je rovněž autorem pomníku husitského vojevůdce Jana Žižky, který objevíte na Vysočině severně od Přibyslavi.
 

Wiehlovy vítězné návrhy

Česká spořitelnaNejvětší úspěchy Wiehlovi však nevynesl Slavín ani bludiště, ale monumentální stavby ve stylu české renesance. Jeho návrhy většinou u výběrových komisí vítězily mezi desítkami dalších projektů. Tak tomu bylo například u jeho nejznámější stavby, paláce Městské spořitelny pražské, dnes České spořitelny, v Rytířské ulici na Starém Městě v Praze. První veřejná pražská stavba realizovaná pouze českými umělci a z českého materiálu vznikla v letech 1891–1894 a komise vybírala z pětadvaceti návrhů. Wiehlův projekt budovy ve stylu vlašské renesance s oslnivou sgrafitovou, malířskou a sochařskou výzdobou oslovil spořitelnu svou monumentálností i zdobností.

Nejvyšší cenu získal v letech 1908–1909 také Wiehlův návrh na dostavbu Staroměstské radnice, který se ovšem nikdy nerealizoval. Z rekonstruovaných památek tak stojí za zmínku alespoň přestavba Novoměstské radnice na Karlově náměstí, která měla budově vrátit původní vzhled. Wiehl tehdy spolupracoval s Kamilem Hilbertem, jedním z novodobých stavitelů katedrály sv. Víta na Pražském hradě.
 

Sgrafita a malby na fasádách i v interiérech

Muzeum SmetanyWiehl navrhoval stavby, které ctily domácí tradice. Často spolupracoval s Josefem Fantou a Mikolášem Alšem, kteří pro něj nenavrhovali pouze malby, ale i sgrafita. Najdete je například na fasádách fary kostela sv. Petra v Petrské ulici, na dnešním Muzeu Bedřicha Smetany na Novotného lávce anebo na budově, která dodnes nese architektovo jméno – na Wiehlově domě na rohu Václavského náměstí a Vodičkovy ulice, který před smrtí roku 1910 společně se značným jměním odkázal České akademii věd. Sgrafita a malby zdobí i činžovní domy v ulici Karoliny Světlé a ve Skořepce na Starém Městě, ve Zborovské ulici na Smíchově nebo Havlíčkově ulici poblíž Masarykova nádraží; mimochodem právě v tomto domě se roku 1886 objevila úplná novinka, první osobní výtah v Praze.

Mapa výletu

Export GPX