V Tachově se od založení města nacházel kostel sv. Václava, který byl umístěn vně bývalého městského příkopu při severovýchodním okraji hrazeného města. Začátkem 19. století byl upraven jako rodinná hrobka rodu Windischgrätzů.
K tomuto kostelu se vztahuje darovací listina krále Jana Lucemburského z roku 1329, který jej převedl pod správu křížovníků s červenou hvězdou. Kostel pak sloužil do doby vybudování kostela Nanebevzetí Panny Marie za vlády Karla IV. Tuto službu zastával také v době poničení městského kostela četnými požáry. Od 16. století byl kostel sv. Václava většinou zmiňován jako "starý" nebo "hřbitovní".
V roce 1786 byl kostel uzavřen a odsvěcen. V roce 1802 byl odkoupen rodinou Windischgrätzů a v roce 1821 jej nechal Alfred Windischgrätz upravit v gotickém slohu. V letech 1830 až 1886 kostel sloužil jako pohřební kaple Windischgrätzů.
Jednolodní prostá goticko-renezanční stavba je umístěna v parku, který kdysi býval hřbitovem. Při zdech kostela jsou osazeny náhrobní kameny z 15. až 18. stol. upomínající významné tachovské měšťany. Kostel od r. 2001 patří městu Tachov a slouží církvi řeckokatolické.