Obrácené zvony jsou v České republice pouze na dvou místech a jedním z nich je Kouřim. Po staletí se o církevních svátcích z jejích útrob rozeznívají zvony, zavěšené atypicky srdci vzhůru. Zvony se rozeznívají šlapáním.
Zvonici, pocházející
z první poloviny 16. století, vtiskl její renesanční vzhled
italský mistr Filip. Dnešní podobu získala 34 metrů vysoká věž v roce
1890, kdy architekt
Josef Mocker nahradil někdejší dřevěné zvonicové patro nástavbou zděného nejvyššího podlaží s pseudogotickými sdruženými okny a ciferníky hodin. V téže době bylo zřízeno dnešní jehlancovité zastřešení se čtyřmi vikýři a štíhlou vrcholovou věžičkou. Po dřevěném schodišti se šedesáti čtyřmi stupni je
přístupné nejvyšší podlaží, v němž jsou zavěšeny
dva barokní zvony, zvané
Štěpán a Marie, zhotovené roku 1671 mladoboleslavským mistrem Janem Pricqueyem. Ten byl autorem i dvou dalších nezachovalých zvonů Václava a Apoleny. Zvon Václav, jenž náležel mezi největší kovolitecká díla v Čechách, byl po svém poškození roku 1808 prodán k přelití do Chrudimi, menší zvon Apolena byl zničen v souvislosti s rekvizicí barevných kovů v době první světové války.
Jednou z největších a nejznámějších pozoruhodností kouřimské zvonice je způsob
zavěšení zvonů na principu vysokého točení. Tato technická kuriozita, uplatněná původně na řadě míst ve středních a severovýchodních Čechách, se dnes kromě Kouřimi zachovala pouze v obci
Rovensko pod Troskami na Semilsku. Spolehlivé vysvětlení tohoto způsobu zavěšení zvonů neexistuje, pravděpodobně se
jednalo o inovaci klasického způsobu zavěšení,
která se však neujala a proto ani nerozšířila. Oproti klasickému zvonění je tento způsob zvonění mnohem razantnější, neboť již první úder zvonu má
maximální hlasitost (nedochází k postupnému „rozhoupávání“ zvonu doprovázenému tichým zvoněním na začátku a konci).