Libkovice, Krušné hory, Ústí nad Labem, Hrob, České středohoří, Litvínov a
Most, povrchové uhelné lomy a podzimní tísnivá krajina – to je atmosféra, jakou známe nejenom z detektivních seriálů, ale i z románu
Vytěženej kraj spisovatelky
Veroniky Bendové.
Nakladatelství
Éditions Fra Dvojice knížku představuje jako netradiční road movie po kraji, ze kterého si každý urval, co mohl. Nabízí přehršle pochmurných míst, ale někdy tu potkáte nečekanou krásu: stopy v čase, které k vám stále mluví, staré křivdy, staré vzpomínky i starou lásku.
Veronika Bendová se narodila v roce 1974 v
Praze a vystudovala scenáristiku a dramaturgii na FAMU. Literárně debutovala v roce 2012 novelou
Nonstop Eufrat, její druhá knížka
Vytěženej kraj se na serveru Literatura.cz dostala na seznam nejlepších knih roku 2019 a byla nominována na cenu
Magnesia Litera za rok 2020 v kategorii Próza. Jak Bendová uvádí v jednom z rozhovorů, bylo to pro ni velké překvapení – hlavně proto, že zatímco psala,
sever Čech se mezitím díky filmům a
seriálům Rapl nebo Pustina dostal do centra pozornosti a spisovatelka si rezignovaně říkala, že už nebude nikoho zajímat.
Proč relativně útlá knížka vznikala více než čtyři roky? Bendová coby máma pěti dětí přiznává, že se jí píše těžko.
„Bydlí nás sedm v tři plus jedna v paneláku, takže klidu opravdu moc není,“ říká.
„Zavírám se s notebookem do kuchyně, do které ale neustále chodí členové mé rodiny pro šťávu, sušenku, rohlík, podpis do omluvného listu, pivo, talířek.“ V covidové karanténě si prý každý večer opakovala páté přikázání: Nezabiješ!
Čtenáři se shodují, že jistou výhodou může být, když
Mostecko a
Litvínovsko či
Krušné hory znáte předtím, než vezmete knížku do ruky. Což je dobrá pobídka pro cestování: povede vaše další cesta do některého ze známých míst, jako je
přesunutý kostel v Mostě nebo
ruiny tajemného zajateckého tábora na Rolavě? Anebo budete hledat vlastní cestu? V tom případě můžete třeba zkusit najít rozcestník v
Mostě, který jedna z postav komentuje slovy:
„V socialismu jsme furt, až po krk, mrkej na rozcestník: Doleva ulice Budovatelů, doprava Moskevská. Tady to vypadá jak v útulku pro zavržený názvy stanic pražskýho metra.“
Co myslíte, existuje takové místo i ve skutečnosti?