Co uvidíme v roce 2024 na hvězdné obloze?

V roce 2024 se Slunce dostává do maxima své aktivity a je tedy opět možné, že budeme svědky i více polárních září viditelných z našeho území. Největší šance, kdy polární záři spatřit se naskýtá na jaře a na podzim.
 

Leden: oblíbené Kvadrantidy a pozorování planet a hvězd

Oblíbenými pozorovacími objekty jsou roje tzv. Kvadrantid. Jedná se o prach Halleyovy komety s frekvencí až 120 meteorů za hodinu. Roj je aktivní v období přibližně od 1. do 10. ledna, letošní maximum roje připadá na noc ze 3. na 4. ledna 2024 (ze středy na čtvrtek), ovšem až po rozednění okolo 10 hodin. Nejlepší bude meteory roje vyhlížet po půlnoci až k rozbřesku. Letos bohužel nebude Kvadrantidám přát Měsíc, který bude silně zářit až do 6. hodiny ranní. Kvadrantidy zdánlivě vylétají z místa (radiantu), které se nachází v již zaniklém souhvězdí Zedního kvadrantu (dnes tato oblast náleží do souhvězdí Pastýře).

Zimní obloze dominuje majestátný lovec Orion bojující s Býkem. Oriona doprovází Velký pes s nejjasnější hvězdou celé oblohy, hvězdou Sírius, třpytícím se příveškem na jeho obojku. Kousek výš je také Malý pes a pod Orionem najdeme malé, ale krásné souhvězdí Zajíce. Nad Orionem je Vozka, vlevo od Oriona Blíženci, ještě výš nad Vozkou a Býkem je Perseus, zachránce princezny Andromedy. Na večerní obloze najdeme v lednu také planety Jupiter a Uran vysoko nad jihem, na jihozápadě pak Saturn a pomocí dalekohledu také Neptun. Ráno nad jihovýchodním obzorem můžeme zahlédnout Merkur a Venuši.

Únor: setkání planet a mikroúplněk

Planeta Uran se v roce 2024 pohybuje na hranici mezi souhvězdími Berana a Býka. Prostým okem je pozorovatelná spíše teoreticky, ale snadno ji lze vyhledat i triedrem nebo malým hvězdářským dalekohledem. Protože se v její blízkosti nachází Jupiter, můžeme s koncem zimy a na jaře těšit každý měsíc ze setkání těchto dvou planet s Měsícem.

V sobotu 24. února 2024 nastane mikroúplněk. Tehdy bude náš nebeský souputník, obíhající Zemi v elipse, nejdále od naší modré planety, na nejzazším bodě svého apogea (odzemí) asi 406 700 tisíc kilometrů daleko. Ze Země se bude zdát, že je Měsíc menší a méně zářivější než obvykle.
 

Březen: pozorujte světlo zvířetníku

Kolem jarní rovnodennosti (letos 20. března 2024 v 4:06) nastává zvláštní astronomický jev. Při dobrých světelných podmínkách (obloha bez světelného znečištění) lze pozorovat tzv. zvířetníkové světlo. Jedná se o sluneční světlo rozptýlené na částicích meziplanetární hmoty v rovině Sluneční soustavy. Částice, s rozměry 0,001 – 0,1 milimetru, pocházejí hlavně z ohonů komet nebo z drcených meteoritů. Zjednodušeně řečeno, jde o prach v okolí Slunce soustředěný do rozsáhlého disku, na který se ze Země díváme z boku. Jev získal název kvůli tomu, že jsou tyto částice rozprostřeny zejména v rovině Sluneční soustavy a ekliptiky – světelný kužel se tak promítá na oblohu do zvířetníkových souhvězdí. Když zapadne Slunce, skončí soumrak a obloha ztmavne. Tehdy lze nad západním obzorem proti hvězdnému pozadí najít mlhavý kužel neostré záře. Kužel se navíc na konci března a počátkem dubna na opravdu tmavé obloze nese až k hvězdokupě Plejády a vytváří se slabým obloukem zimní Mléčné dráhy pozoruhodnou kompozici.

V období kolem jarní rovnodennosti lze u nás zvířetníkové světlo pozorovat po soumraku nad západním obzorem. Dopoučujeme pozorování světla zvířetníku v některé z oblasti tmavé oblohy, kterou najdete např. v Beskydech, Jizerských horách a na Manětínsku.
 

Duben: Lyridy, blízká setkání planet a popelavý svit Měsíce

V druhé polovině dubna rozzáří hvězdou oblohu meteorický roj Lyridy. Běžná hodinová frekvence v maximu dosahuje 20 meteorů za hodinu, ale výjimečně stoupá i k několikanásobku běžné frekvence. Nejaktivnější budou 16. – 25. dubna; maximum se pak očekává 22. dubna 2024 v 9 hodin. Avšak na příznivé podmínky se letos těšit nemůžeme, pozorování bude rušit světlo Měsíce, který se zrovna dostane do fáze úplňku. Ale nemusíte být smutní – Měsíc nám to vynahradí tzv. popelavým svitem. Nastane ve středu 10. dubna 2024 nízko nad západním obzorem, kdy bude možné pozorovat úzký měsíční srpek a jeho přímo neosvětlenou část zbylého disku. Jde vlastně o sluneční světlo odražené Zemí k Měsíci a zase zpět.

Během dubna ale mohou milovníci astronomie a astrofotografové pozorovat takřka intimní setkání našich blízkých planet. Za soumraku 10. dubna 2024 okolo 21. hodiny se nad západním obzorem pozvolna objeví Jupiter a Měsíc ve fázi úzkého srpku. Pozoruhodné nebeské setkání se ale odehraje i o několik hodin později za rozbřesku 11. dubna 2024 krátce po 5. hodině ranní. Velmi nízko nad východojihovýchodním obzorem (za ideálních povětrnostních podmínek) spatříme Mars a Saturn, které bude dělit úhlová vzdálenost pouhého 0,5°. Na podobně těsnou vzdálenost se na obloze zdánlivě přiblíží i Jupiter a Uran, dojde k tomu 20. dubna po 21. hodině. A ještě těsnější konjunkci předvede Mars s Neptunem 29. dubna v 5 hodin ráno. Planety od sebe budou vzdáleny pouhé dvě úhlové minuty!
 

Květen: roj eta Akvaridy z Halleyovy komety

Během května nastanou vynikající podmínky k pozorování ledo-prachových částic, které za sebou zanechá při svém průletu kolem Slunce nejslavnější vlasatice ze všech – Halleyova kometa (1P/Halley). Meteorický roj eta Akvarid je aktivní od 19. dubna do 28. května. Maximum v roce 2024 připadá na noc z 5. na 6. května. Meteory vylétají ze souhvězdí Vodnáře (latinsky Aquarius) z blízkosti hvězdy označené řeckým písmenem éta – odtud pochází jejich název. K pozorování budete mít letos vynikající podmínky – Měsíc bude ve fázi jen 2 dny před novem, nebude tedy prakticky vidět a meteory má smysl má sledovat od 3. hodiny ranní až do rozbřesku. Najděte si místo nerušené světelným znečištěním s dobrým výhledem především na východní obzor.
 

Červen: tajemná svítící oblaka

V polovině června 2023 bude opět možnét spatřit mrazivou krásu Nočních svítících oblaků, které úzce souvisí s meteorickým prachem a kolísáním sluneční aktivity. Ta bude i v roce 2024 vysoká (maximum se očekává v roce 2025), což může mít za následek to, že vrstvy zemské atmosféry budou mít méně stabilní podmínky. Noční svítící oblaka se tedy mohou vyskytnout v menší míře než v předchozích letech. Zvláštní mračna jsou ve dne prakticky neviditelná a spatřit je můžeme až v momentě, kdy je nasvěcuje Slunce nacházející se již pod obzorem a vypadají jako zářící pavučinky. Možnost spatřit svítící oblaka z Česka se zvyšuje s příchodem letního slunovratu (čtvrtek 20. června 2024), kdy se stříbřité závoje nesmírně fotogenických vláknitých mraků vysoko v mezosféře roztáhnou až k nám. Jev je nejvíce pozorovatelný mezi 22. hodinou a půlnocí nebo ráno mezi 2. a 4. hodinou, a to vždy nad severozápadním až severovýchodním obzorem. Dne 20. 6. 2024 v 22:51 vystoupá Slunce k obratníku Raka a u nás na severní polokouli začne astronomické léto.
 

Červenec: sezóna družic

Letní krátké a "světlé" noci jsou ideální k pozorování družic. Poznat umělou družici na nebi není vůbec obtížné. Vypadá jako světlý bod, který pozvolna a nehlučně letí mezi hvězdami. Družice nemají žádná navigační světla, udržují směr letu a nezůstávají za nimi žádné stopy. Při vstupu do zemského stínu z oblohy zvolna zmizí, někdy se také otáčí a pak mění jasnost či rovnou poblikávají. I ten nejrychlejší satelit procestuje celou oblohu nejdříve za několik minut. Viditelnost umělých družic přitom ovlivňuje řada faktorů: charakter oběžné dráhy, jejich velikost, vzdálenost od pozorovatele, natočení v prostoru a také roční období. V červnu a červenci u nás neklesá Slunce hluboko pod obzor, takže po celou noc osvětluje družice i na těch nejnižších oběžných drahách. A jelikož se většina objektů pohybuje právě na nízké oběžné dráze do šesti set kilometrů nad zemí, zahlédnete na letní obloze i několik desítek satelitů za hodinu. Nejvíc družic lze spatřit večer během stmívání a ráno při rozednívání. Existuje dokonce předpověď přeletů družic – najdete ji například na webu heavens-above.

Na konci července 2024 nám obloha nabídne velmi pěknou a fotogenickou sérii nebeských uskupení, o které se postarají hned 3 planety Sluneční soustavy, ubývající Měsíc a o „podkladovou scénu“ známé otevřené hvězdokupy Plejády a Hyády v souhvězdí Býka. Nebeská uskupení budou k vidění v časných ranních hodinách před rozbřeskem (před 4. hodinou ranní), ale nízko nad obzorem je budeme moci vyhlížet už krátce po 1. hodině ráno. V úterý 30. července bude Měsíc vycházet po půlnoci nad severovýchodem úhlově velmi blízko hvězdokupy Plejády, přičemž asi 5° jihozápadně od něj najdeme v malém dalekohledu také planetu Uran. Později se objeví jasný Mars a ještě výraznější Jupiter, obě planety budou u hvězdokupy Hyády s jasnou hvězdou Aldebaran. Jak bude celé uskupení pozvolna stoupat nad východní obzor, Měsíc se bude od Plejád odsouvat více k jasnému Marsu. O den později, ve středu 31. července, se pak nad severovýchodem objeví trio jasných těles, tedy Jupiter, Mars a Měsíc, úhlově ještě blíže, v uskupení nebeského trojúhelníku. Na obloze bude vidět také popelavý svit Měsíce na jeho Sluncem přímo neosvětlené části.
 

Srpen: slzy svatého Vavřince, Spika z Panny a superúplněk

Nejoblíbenější meteorický roj Perseidy neboli slzy svatého Vavřince prolétnou hvězdnou oblohou i letos. Meteorický roj Perseid (za nímž stojí kometa 109P Swift-Tuttle) je aktivní přibližně od 17. července do 24. srpna 2024. Naši předkové nazvali srpnové létavice „slzami svatého Vavřince“ podle světce, který zemřel mučednickou smrtí 10. srpna roku 258. Nejvíce meteorů uvidíte před maximem o víkendové noci z 12. na 13. srpna, kdy se roj vyplatí sledovat celou noc. Mezi půlnocí a 4. hodinou ranní je frekvence meteorů obvykle nejvyšší. Za dobrého počasí zazáří 50-80 meteorů v každé hodině. Z počátku bude pozorování rušit Měsíc, před půlnocí ale zapadne, takže si stačí nalézt místo, s co nejlepším výhledem nad jihovýchod, s minimem umělého světla, odkud pak můžete zahlédnout až několik desítek padajících hvězd za hodinu.

Letos si na srpnové noční scéně povšimnete konjunkce Měsíce s jasnou hvězdou Spikou ze souhvězdí Panny. Její latinské „spica virginis“ znamená „panenský klas pšeničného zrna“. Stálice se nachází 250 světelných roků daleko a patří do druhé desítky nejnápadnějších hvězd pozemské oblohy. Již od roku 1890 víme, že Spiku ve skutečnosti tvoří hned dva objekty, které jednou za čtyři dny oběhnou kolem společného těžiště ve vzdálenosti jenom dvacet milionů kilometrů, tedy dvakrát blíž než se pohybuje Merkur kolem Slunce. Jednu složku této dvojice si můžeme představit jako „pomeranč“, druhou jako deset centimetrů vzdálenou „mandarinku“. Ve skutečnosti má hlavní hvězda průměr osmkrát větší než Slunce, povrchovou teplotu 22 tisíc stupňů Celsia a hmotnost asi 11 Sluncí. To ovšem znamená, že dříve nebo později exploduje jako tzv. supernova.

Srpnový superúplněk se na nebi objeví 19. srpna ve 20:28 hodin. Díky zemské atmosféře bude mít vycházející úplněk oranžové zabarvení. V souvislosti s barvou do češtiny pronikl anglický idiom „modrý úplněk“ (z angl. „blue moon“). Pojem vychází z anglického výrazu „once in a blue moon“, což ve volném překladu znamená „jednou za uherský rok“. Upozorňuje se tak na fakt, že některý rok v průběhu léta nastávají vzácně 4 úplňky, obvykle totiž bývají jen tři. V tomto případě léto 2024 začne letním slunovratem 20. června 2024 a končí podzimní rovnodenností 22. září 2024. Úplňky v tomto období nastanou 22. června, 21. července, 19. srpna a 18. září. Za „modrý měsíc“ se označuje třetí z těchto čtyř, tedy ten 19. srpna 2024.
 

Září: rovnodennost, zvířetníkové světlo a úplněk se zatměním

Okolo podzimní rovnodennosti, jež nastává 22. 9. 2024 v 14:43, se noci rychle prodlužují, takže po setmění zůstávají nad obzorem letní souhvězdí. Z astronomického úhlu pohledu jde o okamžik, kdy se střed slunečního kotouče ocitne na světovém rovníku v souhvězdí Panny, severně od jasné hvězdy Spika (místu se říká podzimní bod). Ke skutečné rovnodennosti se nejvíce přiblíží 25. září 2024, kdy bude den v Brně dlouhý 11 hodin 59 minut a 27 sekund. V první polovině a pak na konci září lze rovněž na časné ranní obloze opět vyhlížet neostrý kužel zvířetníkového světla, který letos nebude přehlušovat měsíční svit. Nov nastává 3. září 2024 a Měsíc pak ruší jen večer čili rána jsou až do 16. září 2024 bezměsíčná. Za pozorováním zvířetníkového světla je nutné se vydat daleko od velkých měst či míst, kde na východ nesvítí žádné velké město.

Jako odměnu vám hvězdná obloha nabídne hned dvě jasné planety – brzy ráno nad východním obzorem Merkur a velmi nízko nad západním obzorem Venuši, kterou spatříte večer. Velkou roli na zářijové obloze hraje Saturn, který se 8. září ocitne nejblíže Zemi, přesně naproti Slunci, a nad naším obzorem bude po celou noc nejjasnější. Jeho záře bude srovnatelná s nejjasnějšími hvězdami noční oblohy, ale na rozdíl od nich svítí klidným světlem, takže jej snadno rozpoznáte. Při letošní opozici se Saturn nachází v podzimním souhvězdí Vodnáře, kde mnoho jasných hvězd, jež by mu mohly konkurovat, není.

Hlavní nebeská show ale nastane 18. září ve 4 hodiny 44 minut, kdy se dočkáme částečného zatmění Měsíce. Bude očima velmi pěkně pozorovatelné, a to v západní polovině Česka. Úplněk bude navíc nejblíže k Zemi v roce 2024 a bude se jevit jako „obří“ a „mimořádně jasný“. Pří zářijovém superúplňku bude geometrické středy Země a Měsíce dělit vzdálenost pouhých 357 283 km. Letošní superúplněk bude nabíc zdobit částečné zatmění Měsíce. Částečná fáze u nás začíná ve 4:13 a zatmění bude malé a krátké. Maximální fáze nastane o půl hodiny později, ve 4:44. Částečné zatmění pak skončí v 5:16. Zemský stín "ukousne" z měsíčního disku asi 8,5 %.
 

Říjen: vyhlížeje Orionidy a kometu

Měsíc říjen pravidelně přináší na hvězdnou oblohu meteorický roj Orionidy, vůbec nejhojnější roj spojený s Halleyovou kometou. Jejich maximum nastane v sobotu 21. října v 8 hodin. Nejlepší je pozorovat "padající hvězdy" cca mezi 1. a 5. hodinou ranní několik nocí před maximem a po něm. V průběhu maxima roje se dočkáte na tmavé obloze daleko od měst až desítky rojových meteorů za hodinu. Aktivita roje je pozvolná, trvá déle než měsíc, od 2. října až do 7. listopadu 2024. Své jméno získal roj proto, že jejich radiant – bod z nějž meteory zdánlivě vylétají, leží v souhvězdí Oriona.

Ve čtvrtek 17. října 2024 nastane další superúplněk, v noci z 23. na 24. října proběhne konjunkce Měsíce s Marsem. Tehdy bude Měsíc v poslední čtvrti a jeho světlo už tolik pozorovatele nevyruší, a ke konjunkci navíc dojde blízko dvou nejjasnějších hvězd ze souhvězdí Blíženců Kastora a Polluxe.

Jedním z nejzajímavějších a nejočekávanějších nebeských úkazů roku 2024 by mohla být kometa C/2023 A3 Tsuchinshan-ATLAS. V pátek 27. září 2024 proletí kometa přísluním, nejblíže ke Slunci se octne v našich večerních hodinách. K Zemi se kometa nejvíce přiblíží 12. října. Toho dne bychom ji mohli vyhlížet velmi nízko nad obzorem už za pokročilého soumraku a v případě její vysoké jasnosti si ji vychutnat v plné kráse. Nejzajímavější období pro pozorování komety pak bude probíhat až do konce října 2024, kdy se kometa sice bude od nás vzdalovat, na obloze pozvolna slábnout, ale zároveň se bude vzdalovat od Slunce a přesouvat na tmavou oblohu.
 

Listopad: Venuše jako večernice a zářivé Tauridy

Po dlouhé době se v listopadu na oblohu vrací planeta Venuše v roli večernice. Na začátku listopadu je vyhledání Venuše v červáncích ještě docela obtížné, ale viditelnost se bude rychle zlepšovat. Ve dnech 4. a 5. listopadu ji nízko nad jihozápadním obzorem přivítá srpek Měsíce. Měsíc v blízkosti Saturnu pak můžeme pozorovat 10. listopadu před půlnocí. Ve středu 20. listopadu 2024 ozdobí oblohu trojice nápadných těles Sluneční soustavy. Nepřehlédnutelný bude Měsíc spějící do poslední čtvrti, v jehož těsné blízkosti najdete oranžový Mars. Vysoko na nebi pak na ně bude „zhlížet“ Jupiter. Jelikož se bude Měsíc s Marsem promítat do souhvězdí Raka, uvidíte pod nimi také hvězdokupu Jesličky (Praesepe). Ta je vidět dokonce bez dalekohledu, vypadá jako mlhavá skvrna velikosti dvojnásobku průměru Měsíce.

Na konci října a zejména na začátku listopadu by se mohly o několik velmi jasných meteorů postarat dvě větve, severní a jižní, meteorického roje Taurid. Zatímco mateřským tělesem jižní větve je kometa 2P/Encke, u severní je to nejspíše drolící se asteroid 2004 TG10. Jižní Tauridy mají období aktivity trvající zhruba dva měsíce (mezi 10. zářím a 20. listopadem). Severní Tauridy bývají nejaktivnější necelý měsíc později (28. října až 17. listopadu, s maximem kolem 2 až 3. listopadu). Při malé zenitové frekvenci přibližně 5-10 meteorů za hodinu vychází jejich společné maximum okolo 4. listopadu 2024. Měsíc bude v té době krátce po novu, takže vyhlížení meteorů má velmi dobré podmínky. S Tauridami se pojí velmi jasné meteory – takzvané bolidy. Někdy nastane i takový případ, kdy bolidy Taurid dosáhnou jasu Měsíce v úplňku a rozzáří noční krajinu!
 

Prosinec: Geminidy a silvestrovský šestiúhelník

Okolo poloviny prosince pravidelně vrcholí aktivita meteorického roje Geminid. Meteory tentokrát zdánlivě vylétají ze souhvězdí Blíženců (latinsky Gemini). U většiny meteorických rojů je zdrojem prachových zrnek kometa. V případě Geminid je mateřským tělesem asteroid (3200) Phaeton, jenž byl objeven v roce 1983. Má velmi protáhlou dráhu, která jej přivádí do blízkosti Slunce i Země – proto dostal asteroid jméno podle syna boha Slunce, který měl podle starověké báje právě na Zemi dopravní nehodu s „vypůjčeným“ otcovým slunečním vozem. V roce 2024 jsou nejsou zrovna ideální pozorování podmínky. Na nebi bude zářit úplňkový Měsíc a v jeho blízkosti i zářivý Jupiter (nejjasněji bude zářit 7. prosince ve 21:50). Maximum je předpovězeno na noc ze 14. na 15. prosince ve 2:00. Frekvence Geminid by v maximu měla dosáhnout okolo 150 meteorů za hodinu.

Vánoční svátky můžete věnovat za jasného počasí pozorování nádherné nebeské „vánoční výzdobě“. Vidět by měl být tzv. Zimní šestiúhelník. Na nebi totiž zazáří nejjasnější hvězdy noční oblohy poblíž souhvězdí Orionu. V jeho rameni leží načervenalá hvězda Betelgeuze, velký rudý obr na sklonku svého života. Betelgeuzi pak ve velkém nebeském prostoru obklopují jasné hvězdy Rigel (noha Oriona), Aldebaran (souhvězdí Býka), Capella (souhvězdí Vozky), Pollux (souhvzědí Blíženců), Procyon (souhvězdí Malého psa) a Sírius (nejjasnější hvězda noční oblohy v souhvězdí Velkého psa). Tyto výrazné hvězdy utváří na nebi velký obrazec, odborně asterismus, nazývaný „Zimní šestiúhelník“. Nejlépe bude útvar viditelný 30. prosince 2024 okolo půlnoci lépe z měst. Mimo města jej „protne“ Mléčná dráha.