Vlkům se v Česku daří
Podle unikátního
terénního monitoringu šelem na celém území České republiky se u nás nachází
více než 20 vlčích teritorií. Vlčí smečky žijí
Českém Švýcarsku a ve Šluknovském výběžku na obou stranách hranic, na
Kokořínsku,
Lužických horách, v
Krkonošském Národním parku, v
Broumovském výběžku, v
CHKO Beskydy, v
Novohradských horách, v
Národním parku Šumava (a Bavorský les) a v západní části
Krušných hor.
Vlk obecný se v posledních přibližně 10 letech velmi viditelně navrátil do většiny pohraničních regionů ČR. Jde o spontánní šíření jedinců z několika středoevropských populací: nejdéle na naše území zasahuje
karpatská populace, ovšem v posledních letech se silněji šíří vlci z
německo-polské populace (středoevropská nížinná) a epizodicky k nám zasáhli též
vlci z alpské populace.
Na
Šumavě se utvořil první pár v roce 2017, od léta 2018 se i zde vlci stabilně rozmnožují. Právě tento vlčí pár je tvořen samcem z tzv. alpské populace a samicí ze středoevropské nížinné populace. K vzniku trvalých anebo dočasných teritorií dochází i v nejjižnějších oblastech ČR, tedy na
Třeboňsku a v
Novohradských horách. Jednotliví vlci se objevují sporadicky v
Jeseníkách. Snímky z fotopastí potvrdily výskyt jednotlivých pravděpodobně migrujících zvířat také na Olomoucku a ve
Žďárských vrších. Smečky či páry se kromě výše zmíněných oblastí objevily také v jižních a severních Čechách (
Doupovské hory,
Jizerské hory, Frýdlantsko).
Nová vlčí teritoria zaznamenali vědci v
Orlických horách a
Českém lese.
Populace rysů mírně roste
Rys ostrovid je jednou ze dvou našich divoce žijících kočkovitých šelem. Plachá, samotářsky žijící šelma je ze tří velkých šelem nejmenší, loví proto menší kopytníky, jako jsou srnci, méně jeleny, divoká prasata, hlodavce nebo lišky. Největší rysí populace u nás je na
Šumavě a v
jižních Čechách, a dále v
Beskydech. Sporadicky se rysové objevují v
Krkonoších,
Jizerských horách, na
Broumovsku nebo v
Krušných horách.
Výskyt rysů se monitoruje také podle fotopastí.
Každý rys má unikátní zbarvení, proto lze vysledovat i teritoriální přesuny jednotlivých jedinců. Největší oblastí, kde rysí populace žije, je
Česko-Rakousko-Bavorské území o rozloze 13 000 km
2.
Velikost rysí populace v ČR se odhaduje kolem
120 dospělých jedinců. V posledních letech vědci zaznamenali mírný nárůst, ale obecně by se dalo říct, že je na našem území populace stabilní.
Medvědici Emu sleduje čipovaný obojek
Medvěd hnědý, největší evropská šelma, byl na většině našeho území vyhuben v průběhu 17. a 18. století. Díky návaznosti na Slovensko, kde dosud žijí početné populace všech velkých šelem, se k nám
medvědi začali od 70. let. 20. století vracet, a to zejména do
Beskyd. Určitě si vzpomenete na štvanici beskydského mladého medvěda v letech 2018 a 2019, který měl v lepším případě skončit v zoo. Naštěstí se medvědovi podařilo z pasti uniknout a následně ochranáři zjistili, že se jednalo o
nezkušenou mladou samici medvěda hnědého, která ještě neměla dostatek zkušeností s lidmi.
Dnes žije medvědice, která dostala jméno
Ema, na území CHKO
Beskydy převážně na slovenské straně hor, dostala sledovací obojek (který si následně sundala) a k lidem se již nepřibližuje. Na základě získaných dat vědci také zjistili, že
primárně využívá k životu lesní prostředí, a to asi z 93 procent. Dalším preferovaným biotopem jsou louky a pastviny nebo zemědělské oblasti s přirozenou vegetací. V době medvědí říje ji několikrát zachytila fotopast ve společnosti samce ze Slovenska. Za dobu jejího sledování se zjistilo, že se pravidelně pohybuje ve Vsetínských Beskydech,
Javorníkách i
Moravskoslezských Beskydech.
Na české straně Beskyd se podle zoologů vyskytuje
nejméně ještě jeden medvěd, pravděpodobně mladší samec. Medvěda zachytily fotopasti, viděli ho ale i mnozí místní, a to zejména na podzim, kdy medvědi přicházejí blíž k osídleným oblastem kvůli ovoci, kterým se vykrmují na zimu. Nejspíš se pamatujete také na (pravděpodobně mladého) medvěda, který byl spatřen
v lednu 2022 v okolí Mladé Boeaslavi a na Mělnicku. O tom, že by se šelma na tomto území pohybovala i nadále, nejsou žádné zprávy – žádné další pozorování medvěda ve
Středočeském kraji nebylo potvrzeno. Marné tam bylo i pátrání po stopách či medvědím trusu.
Návrat kočky divoké
Koncem 18. století začala kočka divoká rapidně mizet z naší přírody a na začátku 19. století byla považována za vzácné zvíře, jehož sporadický výskyt byl přisuzován spíše zatoulaným jedincům ze sousedního Slovenska, popřípadě Německa. Návrat kočky divoké do naší přírody začal v roce 2011, kdy se podařilo zoologům zachytit poprvé fotografický důkaz pomocí fotopasti nedaleko
Rejštejna na
Šumavě. Mezitím, co se fotografie zevrubně zkoumaly a konzultovaly s předními evropskými odborníky na kočky divoké, přišla další nadějná zpráva, tentokrát z
Javorníků (2013) na hranici se Slovenskem a od výzkumníků z Hnutí Duha (2014).
Od té doby se začala kočka divoká objevovat i na dalších lokalitách ČR. Její výskyt byl zaznamenán v
Českém lese i v
Bílých Karpatech. Zajímavá pozorování přišla např. i z oblasti
Brd,
Rychlebských a
Orlických hor nebo z
Podyjí. Některá další pozorování a vzorky chlupů z chlupových pastí ještě čekají na zpracování. Zdá se tedy, že kočka divoká se pomalu vrací do naší přírody.
Světový den divoké přírody existuje od roku 1979
O tom, že je nutné divokou přírodu chránit by mohlo hovořit přes 5 000 živočišných druhů, kteří stojí na pokraji globálního vyhubení. Abychom si tento fakt připomínali a šířili celospolečenské povědomí o nutnosti ochrany zvířat i rostlin, byl v roce
1979 ustanoven 3. březen jako Světový den divoké přírody. V tento den totiž vstoupila v platnost Úmluva o mezinárodním obchodu s ohroženými druhy volně žijících živočichů a planě rostoucích rostlin (CITES).
Úmluva hraje důležitou roli v zajištění toho, aby mezinárodní obchod neohrozil přežití jednotlivých druhů. Díky podpisu 180 zemí se
5 000 druhů zvířat a na 29 000 druhů rostlin dočkalo ochrany před hrozbou vyhubení. Naše republika se k mezinárodní ochraně divoké přírody připojila v roce 1992.