Řada lidí se ke svým rodinám už nikdy nevrátí a nikdo o nich už nikdy neuslyší. Kdybychom spočítali všechny zmizelé na celém světě, zjistili bychom, že jde o celosvětovou humanitární tragédii. A zdaleka nejde jen o nebezpečné země: i v Česku se každý rok ztratí několik tisíc lidí. Většinu z nich se podaří najít, ale některé ne. Každý rok se tak pohřešuje několik stovek lidí. Někdy jde o oběti únosů, loupeží a vražd, jindy o předem pečlivě připravené útěky před problémy. Některé příběhy ztracených lidí končí smutně, objevují se ale i ty s dobrým koncem. Nad jinými ale i po letech a desetiletích visí otazníky – například nad osudy básníka a ilustrátora
Františka Gellnera (1881–1914).
Bohém, který se nevrátil z první světové války
František Gellner byl básník, prozaik, ilustrátor a představitel generace anarchistických buřičů. Zbylo o něm jen málo, ostatně jeho životní pouť se uzavřela v jeho třiatřiceti letech. Rozsahem skromné dílo v čele s básnickými sbírkami
Po nás ať přijde potopa a
Radosti života, v němž se Gellner často stylizoval do role outsidera, bylo v básníkově době hodnocené jako nemorální, nízké a vulgární. Na paškál si bral pokrytectví maloměšťáků, sociální nerovnost i politiku, čtenářům se básně zdály příliš prosté a jednoduché. Jeho mistrovství tak ocenily teprve pozdější generace. Možná i vy znáte jednu z jeho nejznámějších básní, nazvanou
Perspektiva:
Má milá rozmilá, neplakej!
Život už není jinakej.
Dnes buďme ještě veselí
na naší bílé posteli!
Zejtra, co zejtra? Kdožpak ví.
Zejtra si lehneme do rakví.
Gellner si rozhodně opovržení svých současníků nezasloužil: v rodné
Mladé Boleslavi vystudoval gymnázium, pak dva roky techniku ve
Vídni, rok strávil na báňské akademii v
Příbrami a studoval také malířství, a to v
Mnichově, Paříži a
Drážďanech. Uplatnění našel v ilustrovaných satirických časopisech, od roku 1911 pak pracoval jako kreslíř a novinář v redakci
Lidových novin v
Brně.
Po vypuknutí první světové války v srpnu 1914 Gellner narukoval do rakousko-uherské armády. Zapřisáhlý antimilitarista byl odvelen na frontu do
Haliče a již 13. září prohlášen za nezvěstného. Přesnější informace chybí, zkrátka zmizel a už o něm nikdy nikdo neslyšel. Některé Gellnerovy básně zhudebnily skupiny
Visací zámek a
Katapult, písničkáři
Pepa Nos a
Jaromír Nohavica. Úryvky Gellnerových básní můžete slyšet také ve filmu
Petrolejové lampy režiséra
Juraje Herze, pro nějž skladatel
Luboš Fišer zhudebnil Gellnerovy básně jako šansony a kuplety přelomu 19. a 20. století.
Slavné osobnosti, které se ztratily
Máte rádi nevyřešené a nevysvětlené záhady? Každý rok zmizí tisíce lidí, největší pozornost ale vyvolává zmizení slavných osobností. Lámat si hlavu s odpovědí na otázku, co se jim stalo, je pro lidskou zvídavost přirozené.
Všechny milovníky záhad a konspirací dodnes zajímá příběh
Amelie Earhartové, která ve třicátých letech 20. století vzbuzovala obdiv svými leteckými úspěchy. Má na kontě řadu rekordů, například byla první ženou, která letěla ve výšce přibližně 4250 metrů, jako první žena letěla rychlostí asi 290 kilometrů v hodině a v roce 1932 vstoupila do dějin letectví jako
první žena, která samostatně přeletěla Atlantický oceán. Osudným se pro ni stal let kolem světa, který začala plánovat v roce 1935. Když před sebou v červenci 1937 měla posledních jedenáct tisíc kilometrů, odstartovala s navigátorem
Fredem Noonanem z Nové Guineje směrem k
Howlandovu ostrovu v Tichém oceánu. Asi po 1300 km se rádiové spojení přerušilo a letadlo „zmizelo“. O ztroskotání letadla Amelie Earhartové psaly noviny po celém světě a hledání jejích ostatků a trosek letadla provází řada falešných poplachů. Slavná letkyně ale zmizela beze stopy a ani po letech není jasné, co se stalo.
O dva roky později se vydal na plavbu na džunce, malé čínské plachetní lodi a s čínskou posádkou,
Richard Halliburton, americký cestovatel, dobrodruh, publicista a autor populárních cestopisů. Při plavbě dlouhé čtrnáct tisíc kilometrů přes Tichý oceán z Hongkongu do San Franciska zmizel a nikdy nebylo nalezeno ani jeho tělo, ani loď. Za mrtvého byl oficiálně prohlášen v říjnu 1939.
Další slavné zmizelé přinesla druhá světová válka. Jen válečný rok 1944 přinesl tři tajemná letecká úmrtí. Nad kanálem La Manche při letu z Británie do Francie navždy zmizel král tehdejší zlaté éry swingu, světová hudební hvězda
Glenn Miller, jehož koncerty pomáhaly zvedat morálku spojeneckých vojsk v Evropě. Počasí prý bylo nevlídné a po vzletu už nikdo nikdy nespatřil ani hudebníka, ani letoun. Jeho konec provázela řada teorií, od smrti z rukou amerických agentů až po únos mimozemšťany.
V létě zmizel
Antoine de Saint-Exupéry, autor filozofické pohádky
Malý princ. Rodák z francouzského Lyonu za války pilotoval spojenecká průzkumní letadla a během života vyvázl z několika leteckých nehod. V červenci 1944 při letu z Korsiky do Francie si štěstí vzalo volno a Exupéry zmizel. Mluvilo se o nehodě i sebevraždě, trosky letadla nakonec byly nalezeny až v roce 2000 poblíž francouzského Marseilles. O necelý měsíc později pak zahynul při výbuchu letadla devětadvacetiletý
Joseph Patrick „Joe“ Kennedy mladší, bratr budoucího 35. prezidenta Spojených států amerických
Johna Fitzgeralda Kennedyho.
Za podivných okolností rovněž zmizeli americká spisovatelka
Barbara Newhall Follettová (1939), hollywoodská herečka
Jean Spanglerová (1949) či australský premiér
Harold Holt (1967). V roce 1974 za nevysvětlitelných okolností zmizeli americká zpěvačka, skladatelka a kytaristka
Connie Converse a
Oscar „Zeta“ Acosta, americký právník, spisovatel a aktivista, o rok později pak beze stopy zmizel známý americký odborový předák
Jimmy Hoffa (1975).
Konec pod ledem a sněhem
V ledových severních mořích a polárních končinách skončily životy anglického mořeplavce a objevitele
Henryho Hudsona (1611) nebo norského polárního badatele
Roalda Amundsena, který zahynul roku 1928 při záchranné misi pátrající po
vzducholodi Italia.
Zmizení Roalda Amundsena zůstává jednou z největších záhad polárních expedic, podobně jako zánik
Franklinovy expedice. Z celkem 129 mužů, kteří vypluli v roce 1845 na dvou lodích,
Erebus a
Terror, zřejmě nikdo nepřežil. Lodě se nikdy nevrátily a jejich osud se na více než půldruhého století stal záhadou. Vraky lodí se našly nedávno, když kvůli tání ledovců začala být polární oblast lépe přístupná pro průzkumníky. Královský trojstěžník Erebus se podařilo objevit v roce 2014, o dva roky později pak byl objeven i vrak druhé ze ztracených lodí.