Leden: venku často mrzne a sněží, a nejlíp je nám doma u kamen. Na
Kudy z nudy vám můžeme nabídnout stylově mrazivé a studené výlety třeba na
Sněžku a ke
Sněžným jamám a do dalších
hor, na
Králický Sněžník, do
Sněžného anebo do
Lednice. Je to jen náhoda, že zdejší romantický
zámek a klenot
Lednicko-valtického areálu je otevřený celý rok právě s výjimkou ledna?
Pranostiky provázející začátek nového roku
Spousta pranostik provází přelom starého a nového roku, a to jak
Silvestra, tak
Nový rok. Některou z mnoha novoročních pranostik si určitě vybaví každý z vás:
- Jak na Nový rok, tak po celý rok.
- Na Nový rok bláto, na Velikonoce sníh.
- Ve dne jas, v noci mráz.
Říkalo se také, že
„hospodář si první leden pamatuje, ten mu na budoucí rok ukazuje“, a také že
„na Nový rok se nemá jíst nic od ptáka, aby z domu štěstí neodletělo“ a že se nemá nic půjčovat ani ze stavení vynášet, protože by to při hospodaření v příštím roce scházelo.
Tříkrálové předpovědi
Vzápětí přicházel
svátek Tří králů, rovněž provázený řadou moudrostí. Například:
- Je-li na Tři krále jasno, zdaří se pšenice.
- Je-li na Tři krále větrno, zamíchá se planetami a bude úrodno.
- Je-li tříkrálová noc hvězdnatá, budou se rodit beránci, býčci, kozlíci a kluci.
- Na Tři krále mnoho hvězd – urodí se hodně bramborů.
- Není-li od Tří králů až do Matěje obměku, bude obilí na sýpkách až po střechu.
- Třpytí-li se hvězdy tu noc před Třemi králi, rodí se hojně bílí beránci.
O tom, že naši předci měli smysl pro humor a jistili se proti tomu, že by náhodou nějaká předpověď nevyšla, svědčí poslední tříkrálová předpověď:
Je-li na 6. ledna větrno, říká se, že tři Králové míchají planety, a proto nebude platit vánoční pranostika.
Lednové předpovědi pro jaro, léto a podzim
Zahrádkáři, vinaři, sadaři, chovatelé, chataři, zemědělci, jasnovidci a meteorologové, zkrátka všichni, kteří víc sledují roční koloběh a okolní přírodu ví, že v pranostikách se občas může schovávat zrnko pravdy. Pranostiky nejstudenějšího měsíce roku často pootevírají vrátka do dalších ročních období a předpovídají nejenom to, co má nastat za pár měsíců, ale třeba také úspěšnou nebo neúspěšnou úrodu na podzim:
- Když roste tráva v lednu, roste špatně v červnu.
- V lednu moc sněhu, v červnu moc sena.
- Mnoho sněhu v lednu, mnoho hřibů v srpnu.
- Co leden sněhem popráší, to únor s vichrem odnáší.
- Leden jasný, roček krásný.
- Je-li leden nejostřejší, bude roček nejplodnější.
- Holomrazy – úrody vrazi.
- Suchý leden, mokrý červen.
- Není-li leden mokrý, sudy vinařů se naplní.
- Je-li teplo v lednu, sahá bída ke dnu.
- Mlhavý leden – mokré jaro.
V některých pranostikách se objevují zvířata, ne vždy v pěkném světle. Například:
- Když v lednu včely vyletují, to nedobrý rok ohlašují.
- Ryje-li krtek v lednu, končí zima v květnu.
- Než v lednu sedláka, to radši vlka na poli viděti.
Poněkud matoucí jsou pranostiky pro majitele udíren, protože pro ně platí hned dva povely:
- Na svatého Severína (8.1.) věší se maso do komína.
- Na svatého Antonína (18.1.) dáme maso do komína.
Nejlepší proto bude zvolit některý ze dnů mezi nimi, třeba 14. leden. To je den sv. Vigila či Vigilia, a váže se k němu poněkud břitká pranostika
„Svatý Vigil z ledu mosty zřídil, a když nezřídil, tak je břídil.“
Fabiánská zima
Už v roce 1758 Samuel Johnson napsal, že když se potkají dva Angličané, hned se začnou bavit o počasí. Kolem počasí se často točí i lednové pranostiky. Už naši předkové vypozorovali takzvanou
novoroční zimu, která s téměř šedesátiprocentní pravděpodobností přichází po vánoční oblevě a na přelomu starého a nového roku přináší citelné ochlazení.
Po ní nastává logicky očekávané, takzvané
tříkrálové oteplení, po něm ale udeří takzvané
psí dny. Do nich patří
Hyginská zima,
priské oteplení a hlavně
Fabiánská zima. Pojďte si je probrat postupně.
Pranostika
„Na svatého Hygina (11.1.) pravá zima začíná“ je jasná: obvykle mezi 7. a 14. lednem přichází jedno z nejstudenějších období v roce. Střídat je může mírné „priské“ oteplení, a to kolem 18. ledna na svatou Prisku (
Svatá Priska pod saněmi píská) a po nich, v poslední dekádě ledna, nastává krutá
Fabiánská zima. Jméno dostala podle sv. Fabiána a Šebestiána (20. 1.) a dostavuje s pravděpodobností až 65 %. Co říkají o Fabiánské zimě pranostiky?
- Fabiánská zima pálí.
- Na svatého Fabiána cesta zvoní pod nohama.
- Fabiánské mrazy málokdy schází.
- Svatý Fabián – zimy pán.
- Na Fabiána a Šebestiána začíná se pravá zima.
Fabiánský mráz netáhne jen lidovými pranostikami, fabiánskou zimu zná i krásná literatura: v roce 1903 její krutost sugestivně vylíčil spisovatel
Alois Mrštík v románu
Rok na vsi. Býval to také čas zabijaček a ledování, kdy hospodští z rybníků vysekávali kusy ledu a vozili je do sklepů. Tam pro chlazení uskladněného piva led vydržel až do začátku léta. A aby všechno nevyznělo tak optimisticky, k dispozici byla i jedovatá pranostika
Na svatého Šebestiána se musí někdo utopit, nebo zmrznout.
Fabiánský mráz ale v představách našich předků nepřinášel jen zmar a smrt, lidé si nejchladnější období roku spojovali i se znamením nového jara. Dávné pranostiky tvrdí, že
„na svatého Fabiána stromům opět míza dána“ anebo
„když přichází Fabián se Šebestiánem, je možno ve stromech zaslechnout novou mízu“. V koloběhu roku to byl čas, kdy se konec stával zároveň počátkem.