Slovo
filosofie pochází z řečtiny a vzniklo složením dvou jiných slov – slovesa
filein, milovat, a podstatného jména
sofia, tedy vědění, poznání či moudrost. Proto se také filosofie obvykle překládá jako
láska k moudrosti nebo
láska k vědění. Zabývá se otázkami existence, rozumu, poznání, hodnot, mysli a jazyka. A je vlastně jedno, jestli se píše se s nebo se z. Lidé z katedry filozofie filozofické fakulty
Západočeské univerzity v Plzni k tomu v žertu dodávají, že názvy většiny filozofických ústavů již neodkazují k moudrosti, ale jinému řeckému termínu
zofos, tedy temnota či mrákota. I když můžete dál trvat na verzi se „s“, současný jazyk stále více používá modernější fonetickou podobu psanou se „z“. Původní význam slova filozofie se však nemění.
1. Artistická fakulta pražské univerzity alias Filda
Filozofie jako taková se popisuje složitě: v historii se její obsah hodně měnil a existuje celá řada různých, zdánlivě vzájemně neslučitelných, filozofických stanovisek. Dnes ji leckdo bere jako překonanou disciplínu, která už dnešnímu světu nemá co nabídnout. Jenže filozofie je věčná, podobně jako samo lidstvo a podobně jako třeba
Filozofická fakulta Univerzity Karlovy v Praze. Takzvaná Filda byla založena roku 1348 jako jedna ze čtyř původních fakult pražské univerzity. Když
král Karel IV. pražskou univerzitu založil, studium začínalo právě na
filozofii (tehdy označované jako fakulta svobodných umění, „artistická“) a mohlo pokračovat na
fakultě teologické, právnické nebo lékařské. Když se po upálení
Mistra Jana Husa univerzita se přihlásila ke kališnické konfesi a byla za to potrestána papežským zákazem činnosti, filozofická fakulta jako jediná existovala dál.
Existuje dodnes, kdy je jednou ze sedmnácti fakult
Univerzity Karlovy v Praze, a dál je tradičním centrem české vzdělanosti a nejvýznamnější humanitní institucí v České republice. Dnes ve více než sedmdesáti oborech druhé největší české fakulty studuje přes 8000 studentů vyučovaných 700 pedagogy, mezi něž patří světové osobnosti jako překladatel
Martin Hilský, teolog
Tomáš Halík či egyptolog
Miroslav Verner. V minulosti zde působil například
Jan Hus, Tomáš Garrigue Masaryk, Edvard Beneš, Karel Čapek, Jan Patočka nebo
Ernst Mach.
2. Citáty známých osobností aneb šťastný Sisyfos
Možná o filozofii nechcete v běžném životě ani slyšet, ale i když není obecným návodem na řešení všech současných problémů, dokáže nabídnout cestu, kudy dál. Učí samostatnému a kritickému myšlení, bez kterého se v dnešní době nejsme schopni zorientovat v obrovském množství informací a v téměř neomezené nabídce možností. V současném světě se také jen těžko dokážete vyhnout
citátům slavných osobností. Sociální sítě se jimi jen hemží a dají se naroubovat na jakoukoliv situaci. Třeba na hledání základních otázek života a pátrání po jeho smyslu. Proč jsme na světě? K čemu to všechno je? A má to vůbec nějaký smysl?
Jak vnímaly smysl života slavné osobnosti? Tak například
Tomáš Garrigue Masaryk, prezident, politik a akademický vědec, věřil v duchovní a morální smysl života, spojený s odpovědností a službou národu.
„Člověk není na světě proto, aby byl šťasten,“ říkal Masaryk,
„ale aby činil, co je správné.“ Pravý opak ovšem zastával
filozof Aristoteles (
„Štěstí je smyslem a účelem života, celkovým cílem lidské existence“) a souhlasí s ním i
duchovní vůdce Dalajláma, který za klíčové prvky smysluplného života považuje soucit, laskavost a službu druhým, a říká:
„Smysl života je být šťastným.“
Tak, a co si počít s tak protichůdnými stanovisky? Zkuste to třeba jako
Albert Einstein, který smysl života vidět ve snaze o poznání a službě lidstvu:
„Pouze život žitý pro ostatní je hoden žití.“ Anebo filozof
Friedrich Nietzsche:
„Ten, kdo má proč žít, dokáže snést téměř každé jak.“ Možná pro vás budou inspirativní slova
spisovatele Karla Čapka, který zdůrazňoval význam každodenní práce a hledání krásy v běžném životě:
„Není v moci člověka, aby si vybral svou cestu, ale může si vybrat směr.“ Anebo když se nic nedaří, zkuste se na všechno podívat jiným úhlem, třeba jako
filozof a spisovatel Albert Camus. Citát
„Musíme si představit, že Sisyfos je šťastný“ svědčí o jeho víře, že i v absurdním světě si člověk dokáže najít smysl života skrz svou svobodu a vzdor.
3. Kuks a Dům filozofů hraběte Šporka
Ostrov barokního umění a obraz ideálního světa, kde si podávala ruce věčnost a smrt se životem a zábava s rozjímáním: to byl
lázeňský areál v Kuksu, který pro
hraběte Františka Antonína Šporka (1662–1738) vybudoval
architekt Giovanni Battista Alliprandi. Dnes tu stojí
Hospital s kostelem Nejsvětější Trojice, kde hrabě v hrobce sní svůj sen o věčné barokní kráse Kuksu. Původní
Kuks totiž vypadal docela jinak než dnes: na jedné straně
Labe vznikal břeh smrti s klášterem, hospitalem a hřbitovem špitálních chovanců, druhý břeh byl zasvěcen životu. Stávaly tu lázně, zámeček a kaple, závodiště, divadlo, letohrádek, keřové bludiště i alegorické sochy trpaslíků či harlekýnů na mostě, dokonce i větrný mlýn a holubník. Na východním návrší trochu stranou nemohl chybět
Dům filozofů s bohatou knihovnou, zaměřenou na křesťansko-naučná témata. Lázně dosáhly největšího rozmachu začátkem 18. století, ale jejich sláva trvala jen krátce. Po ničivé povodni v roce 1740 z lázeňského a zámeckého areálu nezbylo skoro nic, a navždy zmizel i Dům filozofů.
4. Filosofská historie Aloise Jiráska
Mezi vrcholná díla české krásné literatury patří
Filosofská historie spisovatele
Aloise Jiráska (1851–1930), věnovaná „staroslavné
Litomyšli s láskou“. Není „jiráskovsky“ dlouhá, čte se jedním dechem, nenudí, a baví jemným humorem. Jde o příběh z časů, kdy studenti byli charakteristickým živlem maloměstské
Litomyšle, příběh horkokrevného mládí, lásky, odhodlanosti i touhy po svobodě. Jirásek nastoupil na zdejší gymnázium jako profesor dějepisu a zeměpisu v roce 1874, historická novela vyšla už tři roky poté. Knížka na Jiráska netypicky útlá (například komentované vydání, které nabízí
informační centrum v Litomyšli, má pouhých 168 stran) sklidila velký zájem a dočkala se divadelní, rozhlasové i baletní adaptace, na její motivy vznikly kantáty, zpěvohry, muzikál i film, který v roce 1937 přímo v
Litomyšli natočil
režisér Otakar Vávra. Mimochodem, nešlo o fakultu: škola byla zřízena při zdejším gymnáziu jako samostatný ústav filozofie, než se roku 1849 proměnila na septimu a oktávu.
5. Čeští filozofové a kde se s nimi seznámíte
S
Kudy z nudy se můžete vydat na výlet za spoustou zajímavých osobností, které měly k filozofii blízko. Zajímá vás
Karel Čapek? S jeho životem i dílem se seznámíte v
Památníku na Strži. První československý prezident
Tomáš Garrigue Masaryk má takových míst hned několik: speciální expozici najdete například v
Masarykově muzeu v
Hodoníně, v
Lánech ho připomíná
Muzeum TGM a
jezdecká socha. Na místním
hřbitově se pak můžete zastavit u Masarykova hrobu.
Život, osudy a
cesty Jana Amose Komenského mapuje
Muzeum Komenského v
Přerově, Muzeum J. A. Komenského v
Uherském Brodě a řada menších expozic. S historikem a filozofem
Františkem Palackým se seznámíte například v jeho
rodném domě v Hodslavicích a v
Památníku F. L. Riegra a F. Palackého na zámku Maleč nebo v
Památníku Františka Palackého a Františka Ladislava Riegra v
Praze.
V Praze také můžete navštívit
Filosofickou kavárnu café-philo a zúčastnit se otevřené filozofické debaty pro všechny a o všem.
6. Světový den filozofie
Poprvé se
Světový den filozofie slavil pod patronací
organizace UNESCO v roce 2002. Den věnovaný nejen všem filozofům, ale hlavně jejich dědictví a vědění, které nám odkázali, se od té doby slaví každý rok, vždy třetí čtvrtek v listopadu.
Světový den filozofie můžete oslavit třeba na některé z filozofických fakult
českých univerzit. Některé z nich v té době pořádají
Týden humanitních věd, spojený s řadou dalších akcí. Své myšlenky můžete sdílet s ostatními při diskuzích a debatách. Můžete navštěvovat zajímavé přednášky, promítání filmů a dokumentů anebo si přečíst knihy, články či eseje na téma filozofie.
7. Kantův Královec a filozofická čtvrť na Rohanském nábřeží v Praze
Pruský filozof
Immanuel Kant (1724–1804) byl jedním z nejvýznamnějších evropských myslitelů, který ovlivnil téměř všechny filozofy 19. století. Narodil se v
Královci /
Königsbergu ve východním Prusku (dnešním Kaliningradu), který vlastně celý život neopustil. Vystudoval filozofii, přírodní vědy a matematiku na zdejší univerzitě a pak na ní vyučoval logiku a metafyziku spolu s etikou, fyzikou, estetikou a antropologií.
Žádný z českých filozofů nebyl tak pevně spojený s jediným místem jako Kant. Nápravu zjednala městská část
Praha 8, když pro
devatenáct nových ulic na
Rohanském nábřeží v Karlíně schválila jména podle významných filozofů a dalších osobností. Na tuto myšlenku má navázat také umístění
Zvonu #9801, který symbolizuje tisíce zvonů ukradených nacisty za války.
Vznik
Kantovy, Hegelovy, Kohákovy či
Wittgensteinovy ulice a dalších míst se jmény
Ferdinanda Zátky (1845–1901),
Emanuela Levinase (1906–1995) či
Josefa Ludvíka Fischera (1894–1973) ovšem vyvolal nečekané kontroverze. První pohoršení vyšlo z faktu, že žádné z míst není pojmenováno po ženě. Ano, to je rozhodně škoda, ovšem vzápětí se objevila
petice vyzývající k pojmenování ulic na Rohanském ostrově podle hrdinů fiktivního Rohanského království z knih J. R. R. Tolkiena.
Autoři petice navrhli, aby ulice nesly jména osobností, které pocházejí z Rohanského království nebo k němu mají silnou vazbu, ne podle filozofů, kteří s Rohanem nemají nic společného.
„Při vší úctě k Ludwigu Wittgensteinovi – navštívil vůbec kdy v životě Jízdmarku? Jak pomohl Immanuel Kant ve válce proti Sarumanovým hordám? Kde byl Husserl, když padly Západní úvaly? Rohanské nábřeží má nést rohanská jména!“ uvádělo se v textu prohlášení. Námitku, že žádná z budoucích ulic není pojmenovaná po ženě, by vyřešila
ulice štítonošky Éowyn, v návrhu se objevily i názvy po dalších hrdinech Rohanu, mimo jiné
krále Théodena Rohanského, jeho syna
Théodreda a
synovce Éomera. Petice, kterou podepsalo přes deset tisíc lidí, dokonce navrhla pro jeden z karlínských parků jméno podle
tajuplného lesa Fangorn.