Na skok přes hranice: 10 + 1 tip pro výlet na Mikulovsko

1. Svatý kopeček v Mikulově

Spousta lidí se na Svatý kopeček vrací při každé návštěvě Mikulova, a to kvůli nádherným panoramatickým výhledům na město a jeho okolí. Když chcete vidět, co všechno Mikulovsko nabízí, musíte právě sem. Bloudit rozhodně nebudete, o to se postará prastará křížová cesta, jedna z nejstarších u nás. Zahrnuje čtrnáct kapliček, kapli sv. Šebestiána, zvonici a kapli Božího hrobu. Je to tak líbezné místo, že se ani nechce věřit, že vzniklo kvůli moru. Ale je to tak: křížovou cestu nechal vybudovat majitel mikulovského panství kardinál František Dietrichstein jako poděkování bohu za překonání morové epidemie v roce 1622.
 

2. Mikulovské vyhlídky

Pohled do městských uliček a do okolí plného vinic se nabízí i z dalších míst, třeba z Kozího hrádku aneb někdejší dělostřelecké věže, z věže kostela sv. Václava anebo ze zahrad a teras mikulovského zámku. Sídlí v něm Regionální muzeum a můžete se vypravit na několik prohlídkových okruhů. Podíváte se do knihovny, do vinařské expozice, mezi Římany a Germány do kraje pod Pálavou anebo do zámeckého sklepení s obřím vinným sudem?
 

3. Portz Insel a ztracený cihlový most

V období pozdní renesance a raného baroka vznikla jižně a východně od Mikulova až magicky působící krajina, jejímž sjednocujícím prvkem byla voda. Byly tu kaskády rybníků a sádky, potoky a náhony, mlýny a rybárny, aleje a sady, mosty a letohrádky. Na ostrově v rybníku Portz dal kardinál Dietrichstein postavit letohrádek s květinovou výzdobou a lesní zahradou – místo potěšení, oddechu a reprezentace. Ostrovní areál Portz Insel, přístupný po dlouhém cihlovém mostu a s Mikulovem propojený dva a půl kilometru dlouhým stromořadím, byl ještě koncem 19. století označován za krajinářský klenot jedinečné krásy. Jenže při stavbě železnice byl rybník vysušen, most se ocitl na souši a nakonec i s letohrádkem na dlouhá desetiletí zmizel v nepřístupném pohraničním pásmu. Po rekonstrukci, která proběhla doslova na poslední chvíli, v letohrádku sídlí rodinné vinařství Víno Cibulka. Most, dlouho zakrytý nánosy bahna, byl obnoven společně s původními historickými stezkami.
 

4. Synagoga, mikve a židovská čtvrť

Máte rádi židovské památky? Pak vás pozveme na procházku po naučné stezce židovskou čtvrtí v Mikulově. Jádrem někdejšího ghetta byly dnešní ulice Husova, Alfonse Muchy a Brněnská. I když řada zajímavých míst dávno zmizela, leccos se dochovalo. Například Horní synagoga je poslední dochovaný templ polského typu v České republice, na mikulovském židovském hřbitově napočítáte přibližně čtyři tisíce náhrobků a skutečným klenotem je kdysi zapomenutá a po desítkách let znovuobjevená rituální židovská lázeň mikve, pocházející ze 16. nebo 17. století.
 

5. Mikulovskem a Pálavou za vínem

Vypravili jste se na Mikulovsko za vínem? Pak se nezapomeňte zastavit v některém z mnoha vinařství, byla by škoda neochutnat to nejlepší, co Mikulov a Pálava nabízejí. Právě pod Pálavou založili staří Římané zřejmě první moravskou vinici a vinná réva se tu pěstuje dodnes. Na Pálavě se rodí jedinečný Ryzlink vlašský, daří se tu i Rulandskému šedému a bílému, Chardonnay, Sylvánskému zelenému, a samozřejmě odrůdě Pálava, která tu byla vyšlechtěna. Při toulkách za vínem se můžete podívat i do pálavských vinic a ještě výš, až k bílým útesům Děvína, na Sirotčí hrádek anebo na hrad Děvičky.
 

6. Malé mikulovské Chorvatsko

Kde najdete nejkrásnější koupání v Mikulově? Nevracejte se ze Svatého kopečku do města, ale pokračujte po modré značce k lomu u Mariánského mlýna na Janičově vrchu. Je to oblíbená a vyhledávaná lokalita místních obyvatel i turistů, která přírodním rázem i klimatem připomíná skalnaté chorvatské pláže. Koho koupání v přírodě neláká, ten může zamířit na koupaliště Riviéra.
 

7. Stezkou svobody k neobvyklému památníku

Jednou z možností, jak se dostat k letohrádku Portz Insel, je Stezka svobody. Vede stejnými místy, kudy do roku 1989 procházela signální trasa s drátěným zátarasem, a pokud si stáhnete mobilní aplikaci Příběhy železné opony, může vás cestou provázet zajímavé vyprávění o lidech, kteří se úspěšně i neúspěšně pokusili překonat pověstnou železnou oponu. Trasa je dlouhá 2,5 km a dovede vás také k neobvyklému památníku nazvanému Brána ke svobodě.
 

8. Jeskyně Na Turoldu a cesta na dno jurského moře

Krátká naučná stezka, informační panely, starý lom, geopark a nakonec jeskyně Na Turoldu: to je tip na krátký výlet do podzemí. Složitým a členitým systémem chodeb síní a dómů vede 280 metrů dlouhá trasa s 350 schody a stálou teplotou vzduchu 7–9 °C. Prohlídka trvá necelou hodinu, pozornost si zaslouží především unikátní jeskynní výzdoba: místo krápníku uvidíte útvary připomínající bílou pěnu s množstvím dutinek a drobných krystalů kalcitu. Zvláštní tvary vznikaly klesáním a stoupáním jurského moře, které naleptalo vápence do těchto podob.
 

9. K Valticím za výhledy a na stezku bosou nohou

Z Mikulova se snadno pěšky, na kole, vlakem nebo autem dostanete přes vinařskou obec Sedlec do Valtic, kde můžete nahlédnout do kouzelného Lednicko-valtického areálu, nejrozsáhlejší komponované krajiny u nás, v Evropě a možná i na světě. V jejím nejvyšším bodě stojí kolonáda na Reistně, kousek od ní pak na příznivce válečné a vojenské historie čeká Muzeum železné opony. Malou pozvánkou k rakouským sousedům je netradiční stezka bosou nohou. Měří pět kilometrů a přes kamínky, písek, šišky nebo kůru vás z Valtic dovede až do rakouské obce Schrattenberg. Mezi oblíbené kratochvíle patří vratký most z trámů a odpočinek na dřevěných lehátkách.
 

10. Šibeničník a vzácná stepní tráva

Jižně od Mikulova kousek od hranic leží nenápadný Šibeniční vrch (238 m) neboli přírodní rezervace Šibeničník. Jak název napovídá, na nízkém vápencovém bradle kdysi stávala městská šibenice. Značky sem nevedou, ale kopce by si měli všimnout hlavně fandové botaniky: Šibeničník je totiž společně s Pálavou a Dunajovickými kopci jednou z našich nejstarších chráněných botanických lokalit. Již v roce 1927 byly vyhlášeny „za území částečně chráněné“, kde se nesměly otevírat lomy, rozorávat pastviny, zalesňovat či vysazovat sady. O rok později právě na Šibeničníku objevil brněnský botanik Josef Podpěra nenápadnou trávu ovsíř stepní; jde o jediné místo jejího výskytu na Moravě, jinak roste jen v Českém středohoří, v Hainburských kopcích v Rakousku a v Rusku.
 

Na skok za hranice

Nakrátko jsme už překročili hranice bosou nohou, ale pozveme vás ještě o kousek dál. Místem dalekých výhledů u rakouských sousedů je protějšek Šibeničního vrchu, Schweinbarther Berg (337 m) u obce Kleinschweinbarth. Oba kopce tvoří rozhraní mezi moravskou a rakouskou částí Pavlovských vrchů, bezmála padesát kilometrů dlouhého vápencového bradla, které se táhne od Pavlova až ke Stockerau na severním předměstí Vídně. V krajině mezi oběma vrcholky se kdysi rozkládala Dietrichsteinská jelení obora, o kousek dál pak na vše dodnes dohlíží mohutná pohraniční pevnost Falkenstein, vybudována kolem roku 1050 na vápencovém skalním útesu. Proč byste se sem měli vypravit? Třeba proto, že nejznámější hradní zřícenina Weinviertelu nabízí fantastické a pro nás velmi neobvyklé výhledy na Mikulov s Pálavou v pozadí – a také je tu romantická vinařská obec Falkenstein, kde lze ochutnat víno od sousedů.