Jednou z historicky nejcennějších památek
jižních Čech jsou dochované zbytky
koněspřežky z Českých Budějovic do Lince, první železniční trati s veřejným provozem v kontinentální Evropě a
nejstarší železnice v Česku. Spojovala údolí Dunaje s
Vltavou a vedla místy, kde čilý obchodní ruch probíhal dávno před jejím vybudováním. Největší význam měla
přeprava soli z rakouské Solné komory do Čech, prakticky od počátku ale koněspřežka sloužila i pro osobní přepravu.
Koněspřežka a plány staré 500 let
Propojení
Vltavy a
Dunaje se plánovalo už v dobách
Karla IV. Povedlo se to nakonec až
Josefu Rosenauerovi s jeho
Schwarzenberským kanálem, ten se ale používal jen pro plavení dřeva. Místo průplavu v roce 1807 navrhl ředitel pražské polytechniky profesor
František Josef Gerstner (1756–1832) vést přes pohraniční hory
nejmodernější dopravní prostředek tehdejší doby: železnici.
Kvůli ekonomické situaci v době napoleonských válek se plány musely odložit, k jejich realizaci došlo až ve druhé polovině dvacátých let 19. století. Stavbu vedl Gerstnerův syn
Ing. František Antonín Gerstner (1795–1840). Trať budoval velmi důkladně, vyhýbal se nadměrným spádům a obloukům malého poloměru, v sypaných náspech stavěl kamenné podpěry. Kvůli zvyšování nákladů nespokojení akcionáři nakonec Gerstnera odvolali a dokončení tratě na rakouské straně svěřili do rukou „poslušnějšího“
Matyáše Schőnerera. Když se po čtyřiceti letech trať přestavovala na parní provoz, Gerstnerem budovaný úsek na českém území byl využit takřka beze zbytku. Dál se ovšem nová trasa od tratě původní koněspřežky, plné oblouků malých poloměrů a velkých spádů, odchýlila. Právě z tohoto důvodu můžete vidět více památek na rakouské straně.
Koněspřežka se rozjíždí
Poprvé se
koněspřežka rozjela v
srpnu 1832, v roce 1836 byla prodloužena až do rakouského Gmundenu. Koleje měly rozchod 1 106 mm, takže z dnešního pohledu se jednalo vlastně o
úzkorozchodnou trať. Trasu, kterou dnešní vlaky urazí přibližně za dvě hodiny, tehdy koně zdolávali 14 hodin. Z
Českých Budějovic i Lince se vyjíždělo brzy ráno, aby se soupravy potkaly zhruba uprostřed trasy ve
stanici Kerschbaum na polední obědovou přestávku. Koně se měnili v
přepřahacích stanicích (Holkov,
Bujanov, Kerschbaum, Lest, Oberndorf), které od sebe byly vzdálené asi dvacet kilometrů. Na nich se cestující také mohli občerstvovat, vyhlášená byla zejména
„koláčová stanice“ v Bujanově. Nákladním vlakům cesta trvala obvykle tři dny, a pokud se na trase potkaly, byl prázdný nebo lehčí vůz vyheverován mimo trať.
Provoz koněspřežky trval plných 40 let; poslední vlak tažený koňmi projel tratí 12. prosince 1872 a pak koně nahradily parní lokomotivy.
Muzeum koněspřežky
Trasu
koněspřežky lemovalo asi
padesát strážních domků. V nich bydleli drážní strážníci, zaměstnanci železniční společnosti. Každý strážník měl na starost zhruba tři kilometry dlouhý úsek a kromě dohledu nad ním prováděl i nejnutnější práce na údržbě kolejiště. V jednom z domků, stojícím v bývalém areálu nákladového nádraží koněspřežky v
Českých Budějovicích, nabízí
Jihočeské muzeum malou
expozici koněspřežní železnice. Seznámíte se s historií dráhy, nelehkým životem drážních dělníků i současností strážních domků. Expozice představuje i další českobudějovické památky, prohlédnout si můžete i několik dokumentárních a hraných filmů.
Koněspřežku v
Českých Budějovicích připomíná také
hostinec U zelené ratolesti na Husově třídě, kde měla dráha zázemí; bývaly tu stáje, byty pro kočí, sklady a kůlny pro vozy. Nisslův dům na rohu České a Piaristické ulice koněspřežce sice nepatřil, ale právě zde bývala pokladna a odtud vlaky vyrážely na cestu.
Po stopách koněspřežky
Pátrat po stopách unikátní technické památky se dá na kole, pěšky i autem. Při svém putování spatříte
řadu strážních domků, z nichž některé stále slouží železnici, ale také někdejší
zájezdní hostince, kočárovny a stáje, pilíře několika mostů, kamenné pražce, náspy, zářezy i klenuté můstky.
Přesně ve stopách koněspřežky vede od
železniční zastávky Velešín-město k
Penzionu Holkov naučná stezka. Díky ní se můžete alespoň částečně vcítit do atmosféry, kdy po této cestě tahali koně vagony s nákladem i s cestujícími.
V
Holkově se dochovaly budovy stájí, dílen i stanice, budova
„koláčové“ přepřahací stanice v Bujanově funguje jako škola. K vidění je tu malá
expozice koněspřežky, prohlédnout si můžete i
expozici v Římově či
muzeum s modelem koňky ve Velešíně.
Chcete-li zažít skutečnou jízdu koněspřežkou, musíte se vydat do
rakouského Kerschbaumu. Zde se podařilo obnovit asi půlkilometrový úsek trati a zahájit na něm provoz, kromě toho v nádražní budově najdete restauraci s nabídkou dobových jídel a další muzeum koněspřežky.
Víte, že…?
- Koněspřežná železnice Linec – České Budějovice byla nejstarší veřejnou železnicí kontinentální Evropy, celkové evropské prvenství ovšem patří 40 kilometrů dlouhé koněspřežce mezi britskými městy Stockton-on-Tees a Darlington. Rozjela se roku 1821, od roku 1825 s parním provozem.
- Historicky první železniční trať pro přepravu osob projektoval George Stephenson (1781–1848), který přišel s převratným konstrukčním řešením. Do té doby se totiž koleje pokládaly přímo na hrubý a neupravený terén. Stephenson nejprve upravil povrch, na něm vybudoval železniční svršek a koleje pak navíc položil na pražce.
- Lokomotiva, která po této trati jezdila, dokázala utáhnout 30 vozů s celkovou váhou 90 tun, a souprava mohla jet rychlostí až 19 km/h.
- Přes řeku Skerne v Darlingtonu vedla trať po železničním mostě, vybudovaném v roce 1825. Stále se používá a je nejstarším nepřetržitě fungujícím železničním mostem na světě.