Jako první prokazatelně sestoupil do
propasti Macocha v roce 1723 brněnský minorita
Lazar Schopper. V roce 1748 propast zdolala z iniciativy
Johanna Nagela expedice horníků, sám Nagel se však akce neúčastnil.
Moravský kras neunikl ani pozornosti
Salmů, majitelů rájeckého panství: na dno propasti se postupně povedlo sestoupit několika členům rodu, později pak financovali průzkumy profesora Absolona. V polovině 19. století pak
lékař, archeolog a krasový badatel Jindřich Wankel odstartoval další éru sestupů, často s vědeckým zaměřením. Bohužel propast nepřitahovala jen průzkumníky: zvláštním druhem sestupů na dno Macochy byly
výpravy pro těla sebevrahů, které podnikali Martin Kala a Josef Nejezchleb z Vilémovic.
Do 138,5 metrů hluboké
propasti Macocha se můžete podívat ze dvou vyhlídkových můstků. Starší
Horní můstek byl vybudován v roce 1882 v nejvyšším bodě,
Spodní můstek z roku 1899 se nachází 92 metrů nad spodní částí propasti a je z něho velmi dobře vidět na dno. Opodál stojí
turistická chata Macocha. Na místo se dostanete buď
lanovkou nebo pěšky po
Salmově stezce z Pustého žlebu (ze silnice odbočuje asi 600 metrů od Punkevních jeskyní), silnice k hornímu okraji Macochy odbočuje mezi Vilémovicemi a Sloupem.
Rok 1910 a první návštěvníci Punkevních jeskyní
V roce 1888 s sebou Wankel k
Macoše poprvé vzal svého vnuka, tehdy jedenáctiletého
Karla Absolona, kterého po smrti otce vychovával. Pozdějšímu nejznámějšímu průzkumníkovi Moravského krasu propast učarovala natolik, že se sem po mnoha letech bádání a příprav vrátil s potřebným technickým vybavením a pustil se do průzkumu tušených prostor mezi
propastí a
vývěrem Punkvy v Pustém žlebu z obou stran.
26. září 1909 se povedlo proniknout do
prvních prostor suché části Punkevních jeskyní, v dalších letech badatelé zvolna postupovali dál směrem k Macoše. Do objevených částí bylo rychle zavedeno elektrické osvětlení a
objevená část jeskyně byla už o svatodušních svátcích roku 1910 otevřena veřejnosti. Jen během toho roku si ji prohlédlo 11 700 návštěvníků.