Z Masárika Masarykem
Tomáš Garrigue Masaryk se narodil 7. března 1850 v
Hodoníně. Proslýchá se, že mohl být nemanželským synem
židovského velkostatkáře Redlicha u kterého pracovala jeho maminka Terezie jako kuchařka. Oficiálně však byl synem negramotného kočího Masárika původem Slováka ze západního pohraničí Uher. Přestože si byli Masarykovi rodiče
nerovní v původu ve vzdělání i věku (Masarykova matka byla o 10 let starší než Josef Masárik a pocházela ze zámožného měšťanského rodu), bylo jejich manželství harmonické. Rodině se v panských službách nevedlo špatně, Josef Masárik jako panský kočí rodinu v rámci chudých poměrů dobře zabezpečil a později byl dokonce
povýšen na drába. Kvůli otcově povolání se Masárikovi
často stěhovali po různých místech jižní Moravy. Tomáš Masaryk navštěvoval obecné školy v
Hodoníně, v
Čejkovicích a v Čejči.
Zpočátku se učil ve Vídni uměleckým zámečníkem, když mu ale jiný učedník ukradl knížky, vrátil se domů do Čejče a
vyučil se kovářem. Později nastoupil na gymnázium a po maturitě
studoval na filozofické fakultě Vídeňské univerzity. Po ukončení univerzity odjel Masaryk na cesty do Itálie a Německa. V Německu se seznámil se svou
ženou Charlottu Garrigue, dcerou bohatého
amerického podnikatele z New Yorku. V Americe se také roku 1878 oženil, ale rychle se vrátil zpět do Vídně, aby dokončil docenturu a tím se finančně zajistil. Ve své závěrečné práci se
zabýval problémem sebevraždy a vzbudil s ní velký ohlas. Finanční situace jej donutila hledat dobře placené místo, které nakonec našel na pražské
Karlově univerzitě a proto se
přestěhoval 1882 do Prahy s celou rodinou.
Také vám vrtá hlavou, jak se z Masárika stal Masaryk? Tomáš Masaryk pocházel ze
Slovácka – jeho jméno znělo Masárik, ale na Slovácku se vždy vyslovovalo tvrdě; definitivní podobu získalo až během studia na gymnáziu, kdy musel
uvést do pořádku své oficiální doklady, a protože se nechtěl vzdát podoby jména, jak ho byl zvyklý slýchat, požádal o změnu „i“ na „y“; ke zkrácení „á“ na „a“ pak došlo omylem úředníka, který Tomáš už nechal být a přijal
verzi Masaryk.
Vlastencem bez gramatiky
Osobnost Tomáše Masaryka se naprosto vymykala,
odlišoval se názory i vztahem ke studentům, udivoval konzervativní prostředí svými přednáškami k dosud tabuizovaným tématům – sociálním problémům, prostituci…atp. Nejinak tomu bylo i v případě jeho
manželky, plně emancipované Američanky. Než se však Masaryk vypracoval k umění rétoriky, musel tvrdě trénovat. Jeho rodnou řečí byl slovácký dialekt,
spisovnou češtinu znal jen ze školy, a to jen ze školy základní, protože jak reálka v
Hustopečích, tak gymnázium v
Brně byly německé. Na vídeňské i lipské univerzitě se také pochopitelně
mluvilo německy, takže Masaryk ještě v době, kdy začínal psát první příspěvky do českých periodik, vlastně
neuměl pořádně česky. Horší než nedostatky na poli gramatiky však bylo to, že Masaryk měl problémy správně česky vyjádřit myšlenku.
Přesto se už od dětství cítil být Čechem, uvědomělým vlastencem se pak stal na gymnáziu v
Brně, kde zbylo ve vyšších ročnících už jen pár Čechů mezi Němci. Ve Vídni sice někteří Němci hleděli na Čechy svrchu, ale opravdový německý šovinismus poznal Masaryk až v Lipsku, kde byl svědkem desetiminutového nadšeného jásotu a potlesku, který se v posluchárně strhl poté, co
univerzitní profesor během přednášky prohlásil, že Němci mají ze všech národů největší mozek, kdežto Francouzi ho mají menší než Číňané. Masaryk se však nacionalistickým jednáním nenechal zlomit a vždy usiloval o povznesení vlastního národa, a ne o potření jiného. Tehdy vzniklo také jeho heslo "Nejdříve jsem člověkem, pak Čechem".
Roku 1883 začal redigovat vědecký časopis "
Athenaeum", na jehož stránkách publikoval s vlastním výkladem Gebauerovu stať navrhující nové ověření pravosti Rukopisů
zelenohorského a
královédvorského. Tak vznikl nejprve střet, později
celonárodní aféra, kde proti vědecké pravdě stálo vlastenecké cítění a národní politika. Rozhodnými argumenty sice
Masaryk prokázal, že jde o padělky, ale za cenu ztráty důvěry v české společnosti. To však nastartovalo jeho politickou dráhu, od roku 1907 do roku 1914 byl
poslancem Říšské rady Rakouska-Uherska a velmi dlouho uvažoval o českém státě v rámci rakouské monarchie.
Slasti i strasti prezidentské
Po vypuknutí první světové války odjel
v prosinci 1914 do exilu, aby proti Rakousku bojoval v zahraničí. Bylo mu tehdy 65 let. Působil ve Švýcarsku a Francii, kam přijel i Eduard Beneš. Pro vznik samostatného československého státu získal také
podporu amerického prezidenta Woodrowa Wilsona. Po válečných letech usilovné diplomatické činnosti, v níž mu byli nejbližšími spolupracovníky
M. R. Štefánik a E. Beneš, se 14. října 1918 stal předsedou prozatímní československé vlády a 14. listopadu také prezidentem republiky. Z celkem deseti prezidentů, kteří se na
Pražském hradě vystřídali během celé české historie, je
rekordmanem právě Tomáš Garrigue Masaryk. V prezidentském úřadu strávil
celkem 17 let. Vzdal se jej roku 1935, to mu bylo tehdy 85 let a za svého nástupce doporučil
Eduarda Beneše. Zbytek života Masaryk strávil v zátiší
lánského zámku, který si zamiloval.
Lány se oficiálně staly prezidentským sídlem v roce 1921 – Masaryk potřeboval, ze zdravotních důvodů,
letní sídlo už v době, kdy se stal prezidentem. Do užšího výběru se dostalo několik sídel v okolí
Prahy, ale zvítězily Lány.
Přítomnost prezidenta Masaryka v
Lánech připomíná
muzeum, které bylo otevřeno v roce 2003. V expozici se návštěvník dozví
zajímavosti z Masarykova rodinného života, podrobnosti o jeho profesorském období i o diplomatickém působení za první světové války. Velká část je věnována
pobytu Masaryka v Lánech a prezidentskému období. Běžný den prvního prezidenta vypadal asi následovně – každé ráno si důkladně přečetl noviny, aby přesně věděl, co se v republice děje, potom pracoval na svých dílech a vyřizoval státní záležitosti. Aby se od práce odreagoval, nesměla chybět pravidelná projížďka na koni. Večer se opět věnoval státním záležitostem. Masaryk byl také nadšeným
filmovým fanouškem, filmy si nijak zvlášť nevybíral a do zámku, kde se filmy promítaly třikrát týdně zval i děti z vesnice. Lány prezident Masaryk miloval, na zámek se uchýlil také na poslední léta svého života a po delší nemoci zde také
roku 1937 zemřel. Jeho hrob se nachází
na místním hřbitově. V úmrtním pokoji na zámku v Lánech bývá, ve dnech, kdy se zámek mimořádně otevírá veřejnosti, k vidění
posmrtná maska prezidenta – odlitek jeho obličeje a ruky. Jde o jeden ze tří originálů posmrtné masky. První odlitek měl náležet státu, druhý Masarykově rodině a tento třetí sochaři Vincenci Makovskému, který odlitky obličeje a ruky bezprostředně po smrti prezidenta T.G. Masaryka pořídil.
Jak jsme již uvedli na začátku, po prezidentu Masarykovi je
pojmenováno spousta míst po celé České republice. K nejbizardnějším patří například
zdymadla u Ústí nad Labem nebo
automotodrom v Brně. Masarykovo jméno nese také
Věž samostatnosti, rozhledna s památníkem nedaleko Hořic, ke které položil Masaryk roku 1926 základní kámen. V
Hustopečích najdete také
naučnou stezku po stopách T. G. Masaryka, po místech kudy prezident rád chodíval.