Baron František von Trenck – nejobávanější velitel rakouské armády

Narodil se zřejmě 1. ledna 1711 v italském Reggiu v Kalábrii Anně Marii rozené Kettelerové z Hargvattenu a Janu Jindřichu Trenckovi, císařskému podplukovníkovi. Samotný Františkův příchod na svět neproběhl hladce – porodní bába zjistila, že dítě se narodilo přidušené a co nevidět zemře. Uchýlila se proto k prastaré oživovací metodě, totiž celé novorozeně ponořila do vína, které dítě přivedlo zpět k životu. Říká se, že takto „pokřtěnému“ člověku se bude smrt vyhýbat. A mohlo by se zdát, že tomu ve Trenckově případě, skutečně tak bylo. Byl nejmladším ze tří bratrů. Jejich rodové jméno je odvozeno od Trenckburgu, tedy dnes již zaniklého sídla, které se nacházelo v Prusku.

Jeho otec ho odmala připravoval na vojenskou dráhu. Už v šesti letech vzal syna sebou do bitvy u Bělehradu. Nejprve studoval na jezuitském gymnáziu v Šoproni (dnešní Maďarsko) a poté v Požeze (dnešní Chorvatsko); vzdělání završil ve Vídni. Patřil mezi nadané studenty, plynně hovořil sedmi jazyky, stal se znalcem anglické literatury, uměl dobře zpívat a hrát na housle. Povahou byl však František Trenck rozdvojenou osobností: ve společnosti dokázal být veselým a slušným zábavníkem, ve válečné vřavě nesoucitným, živelným a násilnickým démonem, kdy nepřátelům stínal hlavy a zajatce napichoval na kůl. Mimo jiného, vynikal neuvěřitelnou tělesnou zdatností a silou – dokázal jednou ranou useknout býkovi hlavu.
 

Trenckova ruská dobrodružství

Roku 1727 vstoupil do uherského 8. pěšího pluku hraběte Pálffyho, kde dosáhl hodnosti poručíka. Nad ostatními vyčníval mj. svým výstředním chováním a nekázní. V roce 1737, kdy Rakousko vstoupilo do rusko-turecké války, nabídl Trenck vrchnímu veliteli rakouské armády hraběti Seckendorfovi vytvoření sboru vojáků-dobrovolníků. Byl odmítnut a tak se obrátil k nepříteli, na ruskou carevnu Annu Ivanovnu. Ta jeho nabídku přijala a jmenovala jej druhým rytmistrem husarského pluku s právem naverbovat tři sta mužů. Za statečnost v bojích byl povýšen na majora.

Svou prudkou povahu však neudržel na uzdě a roku 1740 byl pohnán před válečný soud pro urážku a napadení velitele. Byl mu určen trest smrti, těsně před popravou mu byl trest prominut, ovšem muse ihned opustit ruskou armádu i Rusko samotné. Vrátil se na své panství Brestovac, které v té době sužovali zbojníci. Při jejich „likvidaci“ si Trenck vysloužil zatykač kvůli porušení zákonů. Prchl proto do Vídně a zdejší kapucíny požádal o azyl. Díky arcivévodovi Karlu Lotrinskému se pak setkal s habsburskou panovnicí Marií Terezií, která jej posléze obvinění zbavila.

Miláček císařovny Marie Terezie

Mladá císařovna Marie Terezie měla velké problémy udržet říši pohromadě proti koalici koalici Francie, Pruska, Bavorska a Turecka. Pomoc nabídl panovnici baron Trenck se svou kontroverzní jednotkou pandurů – vycvičených nemilosrdných násilníků (kteří si mohli vybrat buď šibenici, nebo vojenskou službu) z oblasti dnešního Chorvatska, kde měl baron Trenck své panství. Muži byli dobře vyzbrojení a vytrénovaní neustálými boji s Turky při státní hranici. Panduři nedostávali žádný žold, ale  měli právo na válečnou kořist. Služba v Trenckově jednotce byla něco mezi vojnou a dobře organizovaným zločinem. Panduři si měli počínat jako divoké šelmy, v noci pronikat do nepřítelova týlu, přepadat tábory, lovit kurýry, otevřít do kořán brány pro vstup hlavních vojsk a celkově vyvolávat paniku.

Ačkoli panduři za hranicemi monarchie dobývali jedno město za druhým, dostali roku 1744 rozkaz vrátit se do Čech. To proto, že roztahovačný pruský král Friedrich 16. září obsadil Prahu. Trenckovi hrdlořezové brzy překročili hranice českého království a ihned se dali do práce. Dne 8. října zmasakrovali pruskou posádku v Týně nad Vltavou. 20. října se panduři vyznamenali při dobývání Českých Budějovic. Trenck v čele svých mužů přeplaval studenou řeku Vltavu a ráno už před sebou hnali tisíc pruských zajatců. Se stejným úspěchem dobývají Tábor, Hlubokou a Přimdu. Za udatnost v boji byl vyznamenán samotnou císařovnou.
 

Nejslavnější vězeň na Špilberku

Poslední bitva se rozhořela dopoledne 30. listopadu roku 1745 u obce Žďár u Trutnova. Posel, který nesl Trenckovi rozkaz k útoku se opozdil a Trenckovým jednotkám s husary hraběte Nadasdyho se místo do bitevního pole podařilo vpadnout do pruského základního tábora, kde se pustily do nevázaného drancování a zabíjení. Král Friedrich II. přišel o cenné dokumenty pozbyl celou osobní výbavu i služebnictvo. Trenckovi padl do rukou hotový poklad 80.000 zlatých dukátů i kompletní stříbrný jídelní servis samotného pruského krále. Výsledek bitvy byl však pro Rakousko zničující a 25. prosince 1745 byl uzavřen v Drážďanech potupný mír. Pandurský plukovník byl obviněn jako hlavní viník porážky. Jeho předchozí zásluhy o rakouský trůn nedovolovaly vojenskému soudu, aby byl vsazen do vězení, proto mu bylo nařízeno jen domácí vězení. Ovšem, když si zajel v parádním kočáře do opery a pokusil se shodit z lože hraběte Gosseauova, člena doprovodu císařovny, bylo soudní řízení nevyhnutelné. Trenck byl odsouzen k trestu smrti, císařovna trest však zmírnila na doživotní žalář na Špilberku v Brně.

Domníváte-li se, že zde chudák baron nějak strádal, budete na omylu. Přidělili mu dvě místnosti v prvním poschodí vězeňské budovy, žil v relativním pohodlí, měl dostatek dobrého jídla i pití. Dokonce se mohl volně pohybovat po celém areálu. Každou neděli si zval velitel pevnosti Trencka k sobě na oběd, u skvělého vína pokuřovali z dýmek a dlouho do noci klábosili. S vojáky hrál karty a nouzi neměl ani o dámské návštěvy. Minul rok a pandur Trenck ulehl na lůžko. Nedostatek pohybu, přejídání, přemíra alkoholu a stará zranění, která se znovu hlásila o slovo, podlomily jeho zdraví. Panovnice mu dokonce dovolila, aby si našel vhodné ubytování ve městě, kde by mohl dožít. Trenck pomýšlel na kapucínský klášter, odkud za ním docházel kněz a lektor filozofie, kapucín Koloman. Zemřel 4. října roku 1749. O tři dny později byl podle svého přání pohřben v kryptě kapucínského kláštera.
 

Hlavní hvězda kapucínského podzemí

Jeho ostatky si v kryptě můžete prohlédnout dodnes. Kolem jeho smrti však zůstává řada otazníků. Podivné je, že Trenck přesně s předstihem určil den své smrti. Navíc toužil být pohřben v kapucínské hrobce, o níž bylo známo, že mrtvá těla se zde nechávají jen volně ležet a proudícím vzduchem přirozeně mumifikovat. Jednou z hypotéz je, že Trenck zemřel jen zdánlivě. Věřilo se, že požil jakýsi paralyzující jed a volně uložen v kapucínské hrobce, čekal na podání protijedu. Ten mu již jednou podala baronka Lestocková, která se v době jeho smrti "náhodou" také zdržovala v Brně a během jeho uvěznění na Špilberku ho několikrát navštívila. Známá je také skutečnost, že u baronova těla uloženého do hrobky kapucínů, po devět dní stála čestná stráž. Nikdo k mrtvému nesměl a podání protijedu bylo tak nemožné. Možná právě tehdy byla baronova hlava "pro jistotu" oddělena od těla.

Trenckovu mumii v únoru 2017 tým odborníků transportoval na CT vyšetření a začal ji zkoumat nejmodernějšími metodami forenzní antropologie a soudního lékařství. Výsledky byly zpracovány pomocí 3D digitálních technologií. Projekt přinesl řadu nových poznatků – Trenck měl atypicky dlouhé a silné prsty na rukou, promáčklý hrudník, patní ostruhy, rozštěp křížové kosti a střepiny střely zarostlé v podkoží. Výzkumníci zjistili i to, že byl extrémně vysoký. Zatímco průměrný muž v 18. století měřil 169 centimetrů, Trenck měl téměř o 20 centimetrů víc, což je i víc, než má průměrný muž v dnešní době. Informace získané při výzkumu mumie, využili brněnští vědci při rekonstrukci podoby nejen Trenckovy tváře, ale i celé postavy. Ta byla vytvořena roku 2019 jako digitální model, jenž byl i rozpohybován v animaci.