Největší rukopisná kniha světa má
gigantické rozměry 920×505×220 milimetrů. Je psaná latinsky a zdobí ji bohaté barevné iluminace a iniciály, často přes celou výši stránky. Původně obsahovala 320 pergamenových listů s rozměry 890×490 milimetrů, ale osm listů bylo vyříznuto a nenávratně se ztratily. Kniha je svázaná v dřevěných deskách potažených světlou kůží s kovovým zdobením a váží 75 kilogramů.
Ďáblova bible je jedinečně dochovaná ukázka románského knižního umění, fascinující je i její jednotný styl a
legenda provázející její vznik. Písmo se téměř od začátku až do konce nemění, záhadou je i zdroj materiálu. Podle odhadů byla na výrobu pergamenu potřeba kůže ze 160 oslů či mezků, což bylo ve 13. století pro chudý benediktinský
klášter v Podlažicích ve
východních Čechách nepředstavitelné množství.
Klášter zničili v roce 1421 husité a dnes jej připomíná jen později postavený
kostel sv. Markéty Antiochijské. V té době ale Codex Gigas už v Podlažicích nebyl, záznamy o životě benediktinské komunity vepsané v Ďáblově bibli končí v roce 1229. Kniha se postupně stala majetkem
cisterciáckého kláštera v Sedlci v Kutné Hoře,
benediktinů v Břevnově a
kláštera v Broumově. V roce 1594 ji do své pozoruhodné umělecké sbírky získal
císař Rudolf II. Na
Pražském hradě Ďáblova bible zůstala i po císařově smrti, až do osudného léta roku 1648, kdy ji jako válečnou kořist třicetileté války odvezli Švédové.
Kniha je dodnes uložena v Královské knihovně ve Stockholmu a Švédsko opouští jen výjimečně. Do Čech se vrátila jen jednou, od září 2007 do března 2008, kdy byla vystavena v
pražském Klementinu. Maketu knihy, která velikostí odpovídá originálu, je k vidění v
Městském muzeu v Chrasti.