Budoucí císař
Karel I. strávil část dětství na
Pražském hradě, uměl česky, studoval na
pražské univerzitě (byť místo aby docházel na přednášky, chodili profesoři za ním na Hrad), velel armádě na
Těšínsku a v Čechách se také poprvé setkal se svou budoucí ženou,
Zitou Bourbonsko-Parmskou.
Na trůn nastoupil v listopadu 1916, když po 68 letech panování zemřel
František Josef I. Jeho snahy o ukončení války a sjednání míru bohužel přišly pozdě a nebyly vyslyšeny. Za zmínku ale stojí velkorysá amnestie, díky níž byli z vězení propuštěni čeští politici
Karel Kramář a
Alois Rašín.
Během dvou let své vlády se
Karel I. snažil o to, aby nezadržitelný rozpad monarchie proběhl klidně a bez krveprolití. Když byli v listopadu 1918 Habsburkové oficiálně sesazeni z trůnu, byl donucen odejít do exilu. S rozrůstající se rodinou žil ve Švýcarsku a poté, co definitivně ztroskotaly snahy o návrat na trůn v Maďarsku, odjel na Madeiru. Zemřel v pětatřiceti letech na zápal plic a zanechal po sobě mladou vdovu se sedmi malými dětmi a osmým na cestě. Je pochován na Madeiře v kostele Nossa Senhora do Monte ve
Funchalu.
Krále, který se jako mírotvorce pokusil zastavit běsnění světové války, v roce 2004 blahořečil papež
sv. Jan Pavel II. V Česku je mu zasvěceno několik kaplí a dalších míst, na
zámku v Brandýse nad Labem jej připomíná vojensko-historická akce
Audience u císaře Karla I.