František Josef I. nastoupil na trůn po abdikaci svého strýce
Ferdinanda Dobrotivého 2. prosince 1848 v
Olomouci. Od mládí měl rád armádu a její pořádek a dril, ovládal sedm světových jazyků a po celý život byl poctivým „prvním úředníkem“ své říše. Podobně jako neměl rád novinky a vynálezy, neholdoval ani válkám a většinu z nich prohrál.
V roce 1854 se oženil s
Alžbětou Bavorskou zvanou
Sisi. Měli spolu čtyři děti, syna a tři dcery. Korunní princ
Rudolf se ovšem panovníkem se nikdy nestal, protože ve svých třiceti letech spáchal sebevraždu na loveckém zámečku Mayerling. Následníkem trůnu se tak stal císařův synovec
František Ferdinand d’Este. V roce 1914 po úspěšném atentátu na následníka trůnu v Sarajevu vyhlásilo Rakousko-Uhersko Srbsku válku a císař tak nedobrovolně stanul u zrodu první světové války, jednoho z největších konfliktů v dějinách lidstva. Jejího konce se nedožil, ve věku 86 let zemřel na zápal plic.
Traduje se, že
František Josef I. neměl rád Čechy; ostatně říši rozdělil na duální monarchii, v níž Rakousko a Uhersko měly rovnocennou roli, a na Čechy se zapomnělo. Mezi Čechy se císařovi říkalo
„Starej Procházka“, a to údajně podle fotografie z roku 1901, kdy se panovník účastnil slavnostního otevírání
Mostu Legií v
Praze a noviny pak snímek otiskly s popiskem
„Procházka na mostě“. Takové vydání ale zřejmě vůbec neexistovalo, zato zmíněnou přezdívku čeští politici, například
T. G. Masaryk nebo
Karel Kramář, užívali už v 90. letech 19. století.