Klement Gottwald se narodil jako nemanželský syn zemědělské dělnice Marie Gottwaldové. Vyučil se truhlářem, vstoupil do sociální demokracie, tři roky první světové války strávil v rakousko-uherské armádě. Po válce se stal funkcionářem komunistické strany na Slovensku, od 20. let působil v
Praze. Druhou světovou válku prožil v Sovětském svazu, do vlasti se vrátil jako místopředseda československé vlády a až do smrti byl také předsedou Komunistické strany. Zajistil vliv komunistů na poválečné uspořádání Československa a v roce 1948 byl po abdikaci
Edvarda Beneše zvolen „prvním dělnickým“ prezidentem.
Pod jeho vedením v zemi začali rozhodovat sovětští poradci. V ekonomice prosadili koncepci těžkého průmyslu, příčinu budoucí hospodářské zaostalosti a ekologických katastrof. Komunistická moc ovlivnila školství, vědu a kulturu, došlo také k násilné kolektivizaci zemědělství. Za prezidenta Gottwalda byl rozpoután politický teror: byly vyneseny stovky rozsudků smrti, přes sto tisíc lidí bylo odsouzeno k mnohaletým trestům vězení, asi 80 000 osob bylo bez soudů deportováno do táborů nucených prací. Gottwald nechal odsoudit k smrti i řadu svých nejbližších kolegů v čele s
Rudolfem Slánským a přes řadu mezinárodních intervencí neudělil milost
Miladě Horákové.
Zemřel 14. března 1953 krátce po návratu ze Stalinova pohřbu v 56 letech. Je pochovaný společně s dalšími členy KSČ ve společném hrobě na
Olšanských hřbitovech.