S luštěním fenoménu 90. let není špatné začít právě u
Devadesátek, šestidílné minisérie od tvůrců
Případů 1. oddělení. Vyšetřování klíčových kriminálních případů první poloviny 90. let názorně ukazuje jak tehdejší atmosféru, tak obrovské množství změn, jimiž si naše země tehdy procházela. Jaké to byly?
Devadesátky, čas velkých změn
Na začátku 90. let ve Francii vládl prezident
François Mitterrand, v Rusku se
Michaila Gorbačova chystal vystřídat
Boris Jelcin a ve Spojených státech amerických
George Bushe prezident
Bill Clinton. Také Československo mělo nového prezidenta
Václava Havla. Češi hltali knihy, které se za minulého režimu daly sehnat jen v samizdatu, chodilo se na filmy, schované desítky let v trezorech, a koncerty skupin, o kterých si dřív fandové populární hudby mohli leda nechat zdát, od
The Rolling Stones přes
Deep Purple až po
Jethro Tull.
Na stylových večírcích ve stylu 90. let dodnes ožívá tehdejší móda neonově zářivých elasťáků a legín, látkových gumiček, zvonových
džínsů a triček, šatů a batohů s potiskem Disneyho postaviček. Frčela móda rozcuchaných drdolů, mulletů a jiných dobových sestřihů.
O hudebním vkusu 90. let leccos prozradí
anketa Zlatý slavík. Sice skončila už v roce 1991, ale jména nejoblíbenějších interpretů populární hudby určitě dobře znáte. Na prvních místech se tehdy objevovali
Karel Gott, Lucie Bílá, Iveta Bartošová, Pavol Habera, Daniel Hůlka a kapely Olympic, Team a Lucie. Opět mohla zpívat
Marta Kubišová a ze zahraničí se vrátili například
Karel Kryl,
Rafael Kubelík nebo
Rudolf Firkušný.
Praha se měnila před očima
Místo
Tančícího domu na nábřeží
Vltavy bylo ještě na začátku 90. let prázdné, od druhé světové války tu byla prázdná parcela, připomínající zásah americké bomby při leteckém bombardování
Prahy. Zato Federální shromáždění (nyní
Nová budova Národního muzea) na
Václavském náměstí dál sloužilo československému parlamentu, než je v polovině Devadesátek začalo využívat
Rádio Svobodná Evropa – představa, ze které se bývalým soudruhům musely ježit vlasy hrůzou.
Turnikety z
pražského metra sice zmizely už sice o pár let dřív, zato 90. léta se Pražanům i mimopražským postarala o menší zmatek. V únoru 1990 se totiž hromadně přejmenovaly stanice s ideologickými názvy, a tak se například z Leninovy stala logičtější
Dejvická, Sokolovská se přejmenovala podle
autobusového nádraží na
Florenc, Moskevská na
Anděl, Fučíkova na
Nádraží Holešovice, Gottwaldova na
Vyšehrad a Kosmonautů na
Háje. Přejmenovávalo se i jinde, například
z Gottwaldova se opět stal Zlín.
Areály Monínec, Dolní Morava a Lipno: co vzniklo a funguje
Největší změny jsou vidět tam, kde v devadesátkách nebylo nic anebo téměř nic. Třeba na
Monínci v
turistické oblasti Toulava, v takzvaných „Malých Alpách“ ležících pouhou hodinu jízdy na jih od české metropole, stála na začátku 90. let jen stará
chata Rudných dolů Příbram. V jejím sklepě noví majitelé našli prastarý dětský vlek. Ten záhy vystřídal větší vlek, který se prý do té doby válel v kopřivách někde v
Rokytnici nad Jizerou; když ho opravili a rozjeli, za víkend se tehdy v začátcích na Monínci sjelo až 1500 hostů. Dnes tu najdete
hotel a moderní restauraci,
lanový park,
bikepark a řadu sportovišť. Prastarou kotvičku už dávno nahradila čtyřsedačková
lanovka a křivou loučku 1,2 kilometru dlouhá
sjezdovka.
Na své probuzení čekal také
horský resort Dolní Morava, dnes plný nejrůznějších lákadel. Na lyže se sem sice jezdí už od začátku 80. let 20. století, kdy zde tehdejší
Rudá hvězda Brno začala stavět sjezdovky a lyžařské vleky, ovšem kuriózní zápis ze začátku 90. let uvádí:
„Tento rok se budoval třetí lyžařský vlek, hodnota vleku činí 1 311 Kčs. Původně měl být dokončen roku 1988, ale kvůli nedostatku materiálu se jeho ukončení protáhlo do roku 1989. Bohužel ani roku 1989 nebyl vlek dán do provozu z důvodu nezapojených elektrických hodin. V roce 1991 bylo zjištěno, že tento lyžařský vlek s nedokončenou chatou jsou postaveny bez vydání stavebního povolení.“
Zatímco
Milovice na Nymbursku si po roce 1991 a definitivním odchodu ruských vojáků musely na další využití počkat až do 3. tisíciletí, kdy v části bývalého výcvikového vojenského prostoru vznikly
přírodní rezervace divokých koní, zubrů a praturů,
tankodrom, dětský herní
areál Mirakulum a další lákadla, 90. léta přinesla první změny na
Lipno.
Skiareál tu byl už dřív, se dvěma zastaralými vleky, které provozoval místní lyžařský klub. Jeden z nich sloužil jako dobová adrenalinová atrakce: jezdil do zatáčky, říkalo se mu lomený a spousty lyžařů z něj v kritickém místě vypadly. Na
lanovku,
Stezku korunami stromů,
Království lesa, aquapark, bobové dráhy a další objekty si ale Lipno muselo ještě pár let počkat.
Devadesátá léta a devětkrát české UNESCO
K Úmluvě o ochraně
světového kulturního a přírodního dědictví UNESCO přistoupilo bývalé Československo hned po sametové revoluci v roce 1990. Už v roce 1992 bylo do Seznamu světového dědictví zapsáno nejenom
historické centrum Prahy, ale také
Český Krumlov a
Telč.
V 90. letech se české UNESCO značně rozšířilo. V té době se na seznamu objevily
poutní kostel svatého Jana Nepomuckého na Zelené hoře ve
Žďáru nad Sázavou, historické centrum
Kutné Hory s
chrámem sv. Barbory a
katedrálou Nanebevzetí Panny Marie v Sedlci,
Lednicko-valtický areál,
Arcibiskupský zámek v
Kroměříži s
Podzámeckou zahradou a
Květnou zahradou,
vesnická památková rezervace v Holašovicích a renesanční
zámek v Litomyšli. Zkrátka pro české UNESCO byly devadesátky dobré roky.
Po čem se nikomu nestýská?
Vzpomínání na Devadesátky občas zavání nostalgií, ale vážně: leccos z toho, co se už nevrátí, si zmizení v propadlišti dějin skutečně zasloužilo. Vedle
pracovních sobot, kdy o víkendu rodiče šli do práce a děti do školy, k takovým ohavným vynálezům patřily
výjezdní doložky a devizové přísliby. Bez nich jste se do ciziny zkrátka nepodívali. Dodejme, že čekací doba pro získání devizového příslibu pro nestraníka byla v období normalizace i několik let a uspěly asi 4 % žadatelů.
S
Kudy z nudy se můžete vypravit do
míst, kam se kdysi jezdilo na dovolenou. Není to daleko, pozveme vás třeba na
Slapy, na
Hracholusky, na
Vranovskou přehradu nebo k
Máchovu jezeru. V kempech na jejich březích se v létě potkával celý národ.
Vzpomínka na telefonní budky a Retro muzea
Památníkem zmizelých
telefonních budek je takzvaný
Znojemský orloj na náměstí Republiky ve
Znojmě od
Maxima Velčovského. Pomník připomínající staré časy vždy v poledne a v podvečer (18:00) zvoní klasickým drnčivým zvukem.
Ujíždíte na vlně retro? Přečtěte si,
jak se v Československu žilo za socialismu,
kam se jezdilo na dovolenou a navštivte také některé z retro muzeí – třeba
Retro Muzeum Na Statku v Brně,
Retro muzeum v
Muzeu řemesel v
Letohradě anebo
Retromuseum v
Chebu.