Ota byl nejmladším synem
Hermíny a
Lea Popperových; tatínek byl židovského původu. Narodil se v
Praze, v roce 1939 se rodina kvůli nacistickým rasovým opatřením přestěhovala do
Buštěhradu; dnes ho tam připomíná
Muzeum Oty Pavla. V roce 1943 museli
Jiří a
Hugo, dva Otovi starší bratři, odjet do koncentračního tábora
Terezín, v posledním roce války je následoval i otec. Všichni se po válce vrátili domů a přestěhovali se zpět do
Prahy, kde Ota začal studovat na dvouleté obchodní škole. V roce 1954 celá rodina změnila jméno, z několika variant si vybrali příjmení
Pavlovi.
V té době už Ota Pavel pracoval jako sportovní redaktor v rozhlasu, od roku 1957 byl sportovním redaktorem v časopise Československý voják a začal publikovat povídky v časopisech. Jeho život poznamenala těžká duševní choroba, maniodepresivní psychóza. V roce 1966 odešel do invalidního důchodu, zemřel v nedožitých 43 letech na selhání srdce. Jeho hrob najdete na
Novém židovském hřbitově v
Praze na Olšanech.
Když v roce 1962 Ota Pavel doprovázel fotbalisty do Spojených států, po návratu napsal knihu
Dukla mezi mrakodrapy. Mezi jeho nejznámější díla patří povídky inspirované
Křivoklátskem a
řekou Berounkou, knihy
Smrt krásných srnců a
Jak jsem potkal ryby, v napsání dalších mu zabránila nemoc a předčasná smrt. Posmrtně vyšly například knížky
Fialový poustevník, Zlatí úhoři, Výstup na Eiger či
Jak šel táta Afrikou.