Tradiční „malování“ slováckých ornamentů s jablíčky, hrozny, tulipány, chrpami a dalšími motivy z lidových krojů pískem na okraje silnic a chodníků má dlouholetou tradici. Dřív se ornamenty vysypávaly před nedělní mší, dnes se objevují hlavně při hodech a svatbách, před velkými svátky, vinařskými nebo folklorními akcemi. Tradice se dochovala jen v několika obcích na
Slovácku, zejména v okolí
Kyjova. Podobně jako
modrotisk,
tanec slovácký verbuňk či
Jízda králů je i
vysypávání ornamentů zapsané na
Seznamu nemateriálních statků tradiční lidové kultury Jihomoravského kraje.
Jak se to dělá? Napřed se silnice či chodník pečlivě umete a pak se pokropí. Sice není třeba, aby písková krása přetrvala dlouho, přesto by byla škoda, kdyby ji hned rozfoukal vítr. Proto malérečky používají zvláštní vychytávky: když se do písku přidá mouka, na pokropené ploše hmotu zafixuje a na podklad ji doslova připeče. Jinde se vodou kropí teprve hotové dílo, což je mnohem pracnější, ale výsledek je podobný: ornament tak na dlažbě nebo asfaltu vydrží i několik týdnů.
Dřív se moukou neplýtvalo a ornamenty se poctivě vysypávaly jenom pískem, většinou pocházejícím z blízkých pískoven. Dochovala se i vzpomínka na návštěvu
prezidenta Tomáše Garrigue Masaryka, kterého v roce 1924 v
Kyjově přivítaly pískové ornamenty vysypané od nádraží až k náměstí. Tradiční motivy prý Masaryka uchvátily natolik, že po nich vůbec nechtěl přejít.
Symbolická byla
doba zdobení od Velikonoc do svatováclavských slavností: o Bílé sobotě končí půst a nastává doba veselení, časně na podzim pak nehrozí, že by ornamenty zasypal první sníh. Dávnou tradici dodnes ovládá a uchovává několik desítek žen. Postupně malování pískem učí mladší, ukázky sypání ornamentů bývají také součástí folklorních slavností.