Hynčický rodák
Johann Gregor Mendel se věnoval křížení hrachu a sledování potomstva. Na základě svých pokusů formuloval tři pravidla, která později vešla ve známost jako
Mendelovy zákony dědičnosti, a jež byla mnohokrát prověřována. Byl také
mnichem a opatem augustiniánského kláštera na Starém Brně.
V roce
1856 Mendel zahájil své
experimenty s křížením rostlin (s hrachem) a roku
1862 zahájil
meteorologická pozorování pro Meteorologický ústav ve Vídni. Meteorologická pozorování prováděl s velikou přesností až téměř do konce svého života. Jako jeden z prvních také použil ve své práci
biostatistické metody.
V roce 1869 byl zvolen vicepresidentem Přírodovědného spolku v Brně. Dne 9. června 1869 vyložil na půdě tohoto spolku výsledky své druhé práce v oboru
křížení rostlin o jestřábnících (Hieracium-Bastarde), téhož roku se stal členem brněnského
včelařského spolku. Jeho jméno dnes nese například muzeum, univerzita, náměstí v Brně i první česká vědecká stanice na Antarktidě.
Mendelovy zákony dědičnosti
Základní zákony dědičnosti formuloval v roce 1866 na základě analýz
genetického křížení mezi vyšlechtěnými kmeny (poskytujícími potomstvo se stejnými znaky jako mají rodiče) hrachu setého (Pisum sativum), lišícími se v určitém dobře definovaném znaku jako je např.
tvar semen (kulatá nebo hranatá),
barva semen (žlutá nebo zelená) nebo
barva květů (fialová nebo bílá).
Téměř všichni Mendelovi současníci jeho teorii dědičnosti ignorovali. Bylo to i částečně proto, že při svých výpočtech používal teorii pravděpodobnosti, která byla pro většinu biologů té doby oborem zcela neznámým.
V roce 1900, kdy byla
Mendelova práce znovu objevena, se
ukázalo, že její principy vysvětlují dědičnost u rostlin i zvířat. Odkaz Gregora Johanna Mendela připomíná brněnská interaktivní expozice
Mendelianum.
Mendelova práce položila základ
nové vědní disciplíně, která zkoumá přenos dědičných informací z generace na generaci a vzájemné vztahy mezi dědičnými jednotkami a znaky, a jejich vztahu k prostředí. Jeho práce upoutala pozornost až začátkem 20. století, 16 let po smrti autora.