Cesta, která vedla k dnešním precizním měřením, byla dlouhá a barvitá.
Nejstarší zprávy o počasí jsou překvapivě staré více než tisíc let: ve své kronice je totiž zaznamenával
Kosmas, kanovník a děkan pražské kapituly. Píše například o tom, že zima v letech 1090 a 1091 byla teplá a bez sněhu, zato v roce 1092
„v samý týden velikonoční, dne 1. dubna, napadlo množství sněhu a uhodily takové mrazy, jako málokdy bývá uprostřed zimy.“ Tu a tam kronikář připojil zmínky o povodních, vichřicích a mrazech.
Počasí před stovkami let
Ve stopách starého kronikáře se pak vydali mnozí další pozorovatelé a první badatelé. Nejstarší dochované denní záznamy pocházejí od
Jana z Kunovic a mapují počasí na
východní Moravě od 14. července 1533 do 9. dubna 1545. Téměř o 200 let později máme zprávy o prvním měření povětrnostních podmínek pomocí přístrojů; jejich autorem byl
lékař Johann Carl Rost v Zákupech a jde o záznamy čtyř měsíců od prosince 1719 do konce března 1720. S pomocí přístrojů třikrát denně pozoroval počasí také
lékař František Alois Mag z Maggu v
Telči, a to v letech 1771–1775.
To je ale jen zlomek z mnoha pokusů; o mnohých dalších se dochovaly zmínky jen v dopisech, kalendářích či farních kronikách.
Klementinum a nejdelší měření ve střední Evropě
O vybudování
hvězdárny v Klementinu se zasloužil
Joseph Stepling (1716–1778), česko-německý jezuitský kněz, fyzik, astronom, matematik a meteorolog. Kromě hvězd pamatoval i na
podrobná měření teploty, srážek a tlaku, a to nejenom z vědeckého hlediska, ale třeba kvůli využití v zemědělství. Systematická měření, která zavedl roku 1752, se v
Klementinu provádějí dodnes. Ani jezuité ale neměli vždy kompletní data, a tak je
za počátek klementinské řady považován rok 1775.
Díky tomu je
Klementinum nejdéle souvisle měřící meteorologickou stanicí na našem území. Poloha měřicích přístrojů sice nesplňuje předpisy pro správně umístěné meteorologické stanice, ale drobné nedostatky Klementinum bohatě vyvažuje délkou své existence a pravidelností:
zdejší záznamy jsou zkrátka ojedinělým zdrojem informací o vývoji teploty ve střední Evropě během několika staletí.
Zajímavost? Měření jsou natolik důležitá, že se nezastavila ani při povodních v roce 2002, kdy byla celá oblast uzavřena a museli je chodit zapisovat meteorologové z jiných pracovišť. Dnes už stanice pravidelně odesílá data sama.
Meteorolog Mendel
Ačkoli
Gregora Johanna Mendela (1822–1884) známe hlavně jako
zakladatele genetiky, vedle biologie ale byla jeho
největším koníčkem meteorologie. Kromě pravidelných měření teplot během dne, srážek, vlhkosti, tlaku vzduchu a dalších parametrů zaznamenával i neobvyklé úkazy.
Když se stal oficiálním
pozorovatelem c. k. Centrálního ústavu pro meteorologii a zemský magnetismus, přesunul měřicí stanici do areálu
Starobrněnského kláštera. Část přístrojů (dochovaly se
přenosné sluneční hodiny a Mendelův
první tlakoměr) umístil přímo ve svém opatském pokoji, další měl v plechové válcové budce v okně.
Pokoušel se i o sestavení předpovědi počasí; pravidelné pozorování slunečních skvrn a jejich zakreslování pro ni sice nemělo velký význam, ale Mendelovi se podařilo najít
souvislost mezi výskytem většího počtu skvrn a polární září. Astronomové po něm pojmenovali
planetku 3313, jeden z kráterů na odvrácené straně Měsíce a další na Marsu. Mendelovo jméno nese i
první česká vědecká stanice v Antarktidě.
Meteorologické sloupky
Součásti mnoha parků či náměstí v minulosti byly
meteorologické sloupky. Vypadaly jako malé ozdobné altánky a v 19. století vyrůstaly převážně ve
velkých lázeňských městech. Na přelomu 19. a 20. století už stály v každém větším městě a budovaly se až do druhé světové války. Na desítkách míst se drobné ozdobné stavby s měřicími přístroji dochovaly dodnes – vidět je můžete třeba na
náměstí dr. Edvarda Beneše v
Liberci, v
Bohumíně anebo ve
Františkových Lázních, kde u
Isabeliny promenády stojí
nejstarší dosud fungující meteorologický sloupek v České republice.
Raritou je
moderní sloupek na
Dolním náměstí ve
Vsetíně: kámen z brazilského granitu je symbolem
planetky Vsetín, kterou v roce 1998 objevil
astronom Petr Pravec z
hvězdárny v Ondřejově. Kámen je neobvyklou ozdobou města, v něm zabudované přístroje ale zároveň zaznamenávají vlhkost, teplotu a tlak, a slouží jako sluneční hodiny.
V
Českých Budějovicích se dokonce dodnes praktikuje dříve běžná praxe, kdy zájemci mohou porovnat realitu s předpovědí: do meteosloupku u budovy hlavní pošty v malém parčíku na kraji
Senovážného náměstí se totiž pravidelně vkládá
papír s vytištěnou týdenní předpovědí.
Moderní sledování počasí
Současní meteorologové se sice obejdou bez tužky a gumy, ale nikoliv bez
moderních počítačů, meteorologických stanic a radarů. Jejich dosah je asi dvě stě padesát kilometrů a jsou umístěny tak, aby pokryly celé naše území a jeho nejbližší okolí. Jeden je na druhém nejvyšším vrcholu
Brd Praze, druhý na
hoře Skalky na
Drahanské vrchovině. K nim si připočtěte
stacionární družice ve výšce asi třicet šest tisíc kilometrů nad povrchem zeměkoule; ty vysílají data každých deset minut.
Informace o teplotě a vlhkosti vzduchu, atmosférickém tlaku, délce slunečního svitu, srážkách, výšce sněhové pokrývky, rychlosti a směru větru, dohlednosti, oblačnosti a dalších jevech se nepřetržitě shromažďují v centrech, kde se ze získaných dat vykreslují synoptické mapy, výškové mapy, aerologické diagramy a další výstupy pro detailní předpovědi počasí.
Rozdělení meteorologických stanic
Po světě je rozmístěno asi jedenáct tisíc
přízemních meteorologických stanic, v České republice jich máme přibližně čtyřicet. Provozovatelem většiny z nich je
Český hydrometeorologický ústav. Ty profesionální fungují nepřetržitě, ale kdo má zájem, může se přidat jako dobrovolník. Logicky platí, že čím hustší je síť meteorologických stanic, tím přesnější je pak numerický model předpovědi.
Meteorologické stanice se dál dělí podle nejrůznějších kritérií.
Synoptické stanice provádějí běžná měření a jejich data jsou téměř v reálném čase k dispozici celému světu; jsou například na
naší největrnější hoře Milešovce a na
Šeráku, na
Lysé hoře, na
Churáňově, v
Šindelové či v
Přimdě.
Doplňují je observatoře, kde se vedle meteorologických měření provádí
další specializovaná měření nebo výzkum. Některé zabezpečují provoz jaderných elektráren (
Temelín, Dukovany), provádí solární měření (
Hradec Králové), zaměřují se na agrometeorologii a fenologii (
Doksany) nebo vypouští meteorologické balóny, které třicet tři kilometrů nad zemským povrchem měří základní parametry (
Prostějov, Praha-Libuš).
Důležitou roli mají i
letecké stanice, které předávají informace o počasí a jeho pravděpodobném vývoji pilotům letadel. Najdete je na
letištích v Brně-Tuřanech,
Praze-Ruzyni, Ostravě-Mošnově, Holešově, v
Karlových Varech nebo v
Liberci.
K tomu je třeba připočíst ještě zhruba
150 klimatologických stanic a 600 takových, které pozorují pouze srážky. Z
krátka, neměli to naši předkové před stovkami let jednodušší?
Víte, že…?
Ani v
Praze se počasí neměří jen v
Klementinu. Další meteorologické a klimatologické stanice jsou na
Klárově, u
letiště v Ruzyni, ve
Kbelích a v
Libuši. Několik dalších stanic na hodně frekventovaných místech měří smog a kvalitu ovzduší.
Rok
2023 byl v pražském Klementinu
nejteplejší od začátku měření v roce 1775, a to společně s rokem 2018. Průměrná teplota dosáhla 12,8 stupně Celsia.