Ruth Bondyová se narodila v
Praze. Začala studovat obchodní akademii, po roce 1939 ale školu nesměla dokončit z rasových důvodů. Za války prošla koncentračním táborem
Terezín a Terezínským rodinným táborem v Osvětimi, osvobození se dočkala v Bergen-Belsenu. Po válce si našla práci u agentury United Press jako překladatelka z angličtiny a v roce 1948 se přihlásila do československé brigády na pomoc Izraeli.
V Izraeli po absolvování armádní služby pracovala jako učitelka hebrejštiny a později jako novinářka v hebrejském tisku; pravidelnou rubriku měla v páteční příloze jednoho z nejčtenějších deníků Davar. Byla první ženou, která získala
Sokolovovu cenu, izraelskou verzi Pulitzerovy ceny. Napsala a vydala dvě knihy fejetonů, sbírku esejů, čtyři bibliografie a autobiografii. Další ocenění získala za své historické práce a překlady z češtiny: do hebrejštiny přeložila například
Haškova Švejka, knihy
Milana Kundery, Bohumila Hrabala,
Oty Pavla, Michala Viewegha, eseje
Václava Havla a další české prózy.
Ruth Bondyová se věnovala rovněž
historii terezínského ghetta a patří mezi zakladatele
Bejt Terezin, památníku Židů z českých zemí v izraelském kibucu Givat Chaim Ichud, který je střediskem výuky a výzkumu historie terezínského ghetta. Připravila hebrejské vydání
Terezínského deníku Egona Redlicha, vedoucího oddělení pro péči o mládež v ghettu, a přeložila hebrejské vydání
dětských novin Kamarád, psaných v Terezíně. Jejím nejvýznamnějším dílem na terezínské téma je
biografie Jakoba Edelsteina.
Zemřela v 94 letech, její potomci věnovali českému velvyslanectví stovky knih s českou tematikou z její soukromé knihovny.
Knihovna Ruth Bondyové na
velvyslanectví České republiky v Tel Avivu dnes představuje největší sbírku bohemik na území Izraele.