Prastaré bukové lesy se zachovaly zejména v Karpatech. Na seznamu UNESCO jsou zapsány od roku 2007, postupně se ale oficiální název
Původní bukové lesy Karpat rozšířil o dodatek
…a dalších oblastí Evropy. Počet zemí a lokalit se postupně rozrostl nejenom o
Jizerskohorské bučiny, zapsané na seznam
UNESCO v roce 2021, ale i o další staré bukové lesy a pralesy z řady evropských zemí od Pyrenejí po Černé moře. Své přírodní poklady s puncem UNESCO má kromě Česka i Albánie, Belgie, Bosna a Hercegovina, Bulharsko, Francie, Chorvatsko, Itálie, Německo, Polsko, Rakousko, Rumunsko, Severní Makedonie, Slovensko, Slovinsko, Španělsko, Švýcarsko a Ukrajina.
Nejzachovalejší a přírodně nejcennější část
CHKO Jizerské hory se rozkládá na zhruba 27 kilometrech čtverečních na severovýchodních svazích hlavního hřebene. Západní část národní přírodní rezervace
Jizerskohorské bučiny zahrnuje svahy
Oldřichovského hřebene, do rezervace ale patří i svahy nad
Hejnicemi s hlubokými roklemi potoků, strmě spadajícími do údolí Smědé. Na území NPR se rovněž nachází
skalní vyhlídky Ořešník, Krásná Máří a
Hajní kostel,
Velký a Malý Štolpich,
Polední kameny i
největší vodopád Jizerských hor, asi 30 metrů vysoký
Velký Štolpich. K NPR patří i
Frýdlantské cimbuří, oblast kolem
vyhlídky Paličník a svahy mezi
vrcholem Tišiny a údolím Hájeného potoka, dobře dostupné z
Hejnic a
Lázní Libverda. Byť oficiální název zní bučiny, zdaleka tu nerostou jen buky. Ve smíšených lesích najdete i jeřáby a lípy, v nižších partiích duby, jedle nebo smrky, některé staré přes 200 let. Rezervace je domovem mnoha vzácných živočichů a rostlin, část
Jizerskohorských bučin je od roku 2007
bezzásahovým územím, kde je příroda ponechána samovolnému vývoji.