Největší chráněné území v
Jizerských horách zároveň
patří mezi několik největších národních přírodních rezervací a rovněž
největší komplex bukových lesů v naší zemi.
Jizerskohorské bučiny se rozkládají na zhruba 27 kilometrech čtverečních severovýchodních svahů hor, ale jménem trochu klamou: byť se oficiálně jmenují bučiny, zdaleka tu nerostou jen buky. Ve smíšených lesích najdete i jeřáby a lípy, v nižších partiích duby, jedle nebo smrky, některé staré přes 200 let. Nejzachovalejší a přírodně nejcennější části
CHKO Jizerské hory jsou samozřejmě domovem mnoha vzácných živočichů a rostlin. Část rezervace je od roku 2007
bezzásahovým územím, kde je příroda ponechána samovolnému vývoji.
Jizerskohorské bučiny: vzácný kousek starých lesů Evropy
Národní přírodní rezervace Jizerskohorské bučiny se skládá z několika ostrůvků smíšených a bukových lesů, roztroušených na severních svazích
Jizerských hor. Západní část bučin zahrnuje svahy
Oldřichovského hřebene, do rezervace ale patří i svahy nad
Hejnicemi s hlubokými roklemi potoků, strmě spadajícími do údolí Smědé. Na území NPR se rovněž nachází
skalní vyhlídky Ořešník, Krásná Máří a
Hajní kostel,
Velký a Malý Štolpich,
Polední kameny i
největší vodopád Jizerských hor, asi 30 metrů vysoký
Velký Štolpich. K NPR patří i
Frýdlantské cimbuří, oblast kolem
vyhlídky Paličník a svahy mezi
vrcholem Tišiny a údolím Hájeného potoka, dobře dostupné z
Hejnic a
Lázní Libverda.
UNESCO pro samotáře
Smíšené a bukové lesy na horských svazích s mnoha skalními masivy, věžemi a vyhlídkami nejsou zajímavé jen z hlediska ekologie, ale i turistiky. Právě v tom ale spočívá háček: na rozdíl od
památek zapsaných v seznamu kulturního dědictví UNESCO v
Jizerskohorských bučinách nenajdete žádná informační ani návštěvnická centra. Je tu jen
příroda: oslnivá, krásná, majestátní a jedinečná. Zástupy výletníků tu nečekejte, na severní svahy míří mnohem méně lidí než do jiných částí
Jizerských hor. Terén je tu náročnější, na stezkách je třeba zdolávat velká převýšení, a na kole se dá projet jen po
Viničné cestě. Zkrátka ideální místo pro pěší turisty, kteří vyhledávají hlavně přírodní krásy, samotu a klid.
Pár tipů na výlety: stezky, vyhlídky a horská silnice
Zajímavý výlet lemovaný spoustou skalních útvarů nabízí
Oldřichovské háje a skály, protkané
stejnojmennou naučnou stezkou. Na trasu se dá vyrazit z
Oldřichovského sedla od
Hausmanky, bývalé hájovny, dnes známé spíš jako
hospoda U kozy s výbornou kuchyní a svéráznou obsluhou. Na stezce čeká návštěvníky všech věkových kategorií spousta her a úkolů, které představují řadu chráněných druhů rostlin a živočichů,
loupežnický skalní hrádek, kde na vrchol asi 30 metrů vysokých skalních bloků vedou do skály vytesané schůdky, a také horolezci oblíbené
Lysé skály se známým
skalním útvarem Gorila. Z vrcholků se otvírá výhled na
Frýdlantsko, Horní Lužici, Polsko a
Ještědský hřbet, na trasu navazuje
kratší naučná stezka Oldřichovské bučiny.
Hezkou vzpomínkou na aktivní lesnické hospodaření v složitém, obtížně dostupném terénu jsou
zbytky strmých lesních cest, po kterých se sváželo dřevo. Mimořádně atraktivní je takzvaná
Štolpišská alpská silnice z 19. století, vozová cesta divokým údolím Černého Štolpichu s mosty a žulovými opěrnými zdmi. Po citlivé opravě dnes slouží pěším turistům a dá se po ní jít z
Hejnic kolem vodopádů a dál kolem
rašeliniště a rozhledny Na Čihadle až na
Smědavu; v prvním úseku nad Hejnicemi vede souběžně s ní další
naučná stezka Lesy Jizerských hor. Na řadě míst také narazíte na sloupky plotu, který v polovině 19. století vymezoval obrovskou
Clam-Gallasovskou oboru; plot měřil 42 kilometrů, sloupků bylo přes osm tisíc a většina se dodnes dochovala. Doplňme ještě jednu oblíbenou kratochvíli a zároveň fenomén Jizerských hor, a to
hledání stovek pomníčků, křížků a obrázků, které často
připomínají tragická úmrtí dřevorubců, dřevařů, pytláků a hajných. Pro seznámení s nimi vám jedna dovolená rozhodně stačit nebude!
Jizerskohorské bučiny a původní bukové lesy Karpat
- Zápisem na seznam světového dědictví UNESCO se Jizerskohorské bučiny připojily k památce, která byla na seznam světového dědictví zapsána už v roce 2007. Tehdejší název Původní bukové lesy Karpat byl od té doby rozšířen o dodatek „…a dalších oblastí Evropy“, postupně se také rozrůstá počet lokalit a zemí.
- Na seznamu UNESCO jsou zapsány staré bukové lesy a pralesy z řady evropských zemí od Pyrenejí po Černé moře. Své přírodní poklady má tak chráněné kromě Česka i Albánie, Belgie, Bosna a Hercegovina, Bulharsko, Francie, Chorvatsko, Itálie, Německo, Polsko, Rakousko, Rumunsko, Severní Makedonie, Slovensko, Slovinsko, Španělsko, Švýcarsko i Ukrajina.
- Ze záplavy starých bukových lesů, které byly prohlášeny lokalitami Světového dědictví UNESCO, jsme pro seriál #světovéČesko vybrali slovenské pohoří Vihorlatské vrchy, známé též jako Vihorlat. Zachovalé bukové pralesy s až 240 let starými stromy se táhnou od vrchu Vihorlat (1076 m) po hřebeni směrem k hoře Motrogon (1018 m) a Sninský kameň (1006 m). Na jeho úbočí najdete Morské oko, největší jezero Vihorlatských vrchů, rovněž chráněné jako NPR.
- Jizerskohorské bučiny zdaleka nejsou jediným přírodním pokladem UNESCO u nás, na území České republiky je v současné době vymezeno šest biosférických rezervací UNESCO, které jsou ukázkou příkladného soužití přírody a lidí. Nejstarší je Třeboňsko (1977), v roce 1990 přibylo Křivoklátsko a Šumava, následovaly Krkonoše a Bílé Karpaty a v roce 2003 seznam uzavřela zatím poslední biosférická rezervace Dolní Morava. Obdiv sklízí i geoparky, kdy jediným evropským geoparkem UNESCO na našem území je od roku 2005 geopark Český ráj a tamní překrásná pískovcová skalní města. Cenné jsou rovněž národní geoparky Železné hory, Jeseníky, Egeria, Kraj Blanických rytířů, Ralsko, Vysočina, Podbeskydí, Broumovsko, Barrandien, park GeoLoci na Tachovsku a geopark Královská Šumava. Zvláštní ochraně se těší i národní parky Podyjí, Šumava, České Švýcarsko a Krkonošský národní park, které možná v blízké budoucnosti doplní národní park Křivoklátsko.