Naším průvodcem tentokrát bude
téměř 10 000 kilometrů dlouhá dálková cyklotrasa Eurovelo 13. Začíná na severu u Barentsova moře, končí až na břehu Černého moře v
Bulharsku a prochází místy, kudy vedla železná opona. Česká část
Stezky železné opony vede od
Aše po hranici s
Německem a
Rakouskem až k
oboře Soutok jižně od
Břeclavi. Zajímavým a zároveň symbolickým místem trasa prochází kousek od
Rozvadova: v těch místech se
23. prosince 1989 ministři zahraničí Diensbier a Genscher železnou oponu symbolicky přestřihli. Na
Kudy z nudy ale najdete i
přehled muzeí a památníků podél železné opony a další zajímavosti.
Od Aše přes Cheb k Rozvadovu
Jména těch, kteří na hranici zemřeli v letech 1948 až 1989 při pokusu emigrovat z tehdejšího Československa, připomíná
Památník obětem železné opony. Monument v podobě přervaných železných pout najdete jihozápadně od
Chebu u silnice mezi místní částí Svatý Kříž a hranicí.
Další zastávku můžete udělat v
Rozvadově: v
budově bývalé celnice na starém hraničním přechodu najdete
Muzeum železné opony. Otevřené je celoročně a k vidění je spousta zajímavých exponátů. Raritou je například
Husákův telefon, osobní telefon
bývalého prezidenta Gustáva Husáka, určený k přímému spojení s Moskvou, knihovna se sbírkou socialistických knih nebo originální pendrek policisty, zasahujícího 17. listopadu 1989 v
Praze na
Národní třídě. V letních měsících je otevřené také
Muzeum pohraniční stráže.
Památník mrtvým na Chodsku
Přes
Český les a
Šumavu trasa
dálkové cyklotrasy Eurovelo 13 často vede po bývalé vojenské cestě, takzvané signálce. Obětem železné opony je věnovaný
památník obětem pokusů o přechod státní hranice, odhalený roku 1996 z iniciativy Konfederace politických vězňů u
Všerub. Kámen pochází z orlovických lesů, kudy vedla cesta ke hranicím a je otočený směrem k vysílači Svobodné Evropy na
kopcích Hohen Bogen za hranicí v Německu. Právě tato rozhlasová stanice sehrála významnou roli při osvobozování Československa od totalitního komunistického režimu.
Ztracený ráj podél hranic
Železná opona neodřízla jen sousední státy, kvůli ní a pohraničním pásmům byla pro běžné turisty desítky let nepřístupná rozsáhlá území podél hranic. Půvaby
Novohradských hor,
Českého lesa,
Šumavy nebo
Podyjí tak čekaly na své odhalení několik desítek let. Během nichž ovšem nenávratně zmizely nejenom typické samoty, roztroušené po horských svazích, ale také celé vesnice, četné kostely, kaple a poutní místa. Podívejte se s
Kudy z nudy do
krásných míst, kam se dřív nesmělo! K nepřístupným místům patřily například
rozhledna na Čerchově a
rozhledna na Poledníku, bývalá obec
Knížecí Pláně, ikonická
hora Třístoličník anebo
Bučina u
Kvildy, obec, která podobně jako stovky dalších zanikla po odsunu německých obyvatel po roce 1945 a v době budování železné opony po roce 1948. Poblíž
turistického hraničního přechodu Bučina–Finsterau si prohlédnete
repliku železné opony, projít se můžete i po
naučné stezce Utajená obrana železné opony u
Železné Rudy.
Znáte film
Král Šumavy (1959)
režiséra Karla Kachyni? Pro příběh, který se odehrává v létě 1948 v šumavském pohraničí, byla předlohou knížka
Rudolfa Kalčíka, který pocházel z šumavské rodiny financů a skvěle znal nejen zdejší prostředí, ale i složité společenské vazby. Pro svou románovou postavu si Kalčík vypůjčil skutečnou šumavskou legendu,
pašeráka a převaděče jménem Franz Nowotny, kterému se říkalo Kilián. Pocházel z Nových Hutí a ve skutečnosti nikdy nebyl dopaden; po dramatickém posledním pronásledování zůstal v Bavorsku, kde se dožil klidného stáří. Jeho tradiční trasou byl takzvaný
kanál 54, který mimo jiné vedl přes Františkov, osadu mezi
Borovými Lady a
Kvildou. Právě tady, u dřevěného můstku přes
Teplou Vltavu, kde Franz Nowotny pravidelně přecházel řeku, stojí
pomník Králům Šumavy aneb českým a německým převaděčům.
Dobře utajené Novohradsko a Podyjí
Cyklistická
Stezka železné opony vede dál do
jižních Čech k
Novým Hradům. U bývalé celnice na
hraničním přechodu Nové Hrady – Pyhrabruck můžete navštívit
skanzen ochrany státní hranice a železné opony. Doby minulého režimu připomíná rovněž několik zajímavých tras pro pěší, například
česko-rakouská přeshraniční naučná stezka 20. století u
Nové Bystřice.
Za komunistického režimu si lidé ze
Znojma o dnes běžném výletu do
Retzu nebo
Hardeggu v
Rakousku mohli leda nechat zdát: do pohraničního pásma spadalo nejenom široké pásmo kolem hranice, ale také téměř celé území dnešního
národního parku Podyjí. Přístupný byl například
zámek Vranov nad Dyjí, ale ke
zřícenině Nového Hrádku anebo do
údolí Dyje k
vinici Šobes se nesmělo. Pohraničníky dlouho připomínaly staré visuté lávky přes řeku, ale poškodily je povodně a nahradily je moderní můstky. V
Čížově si kromě
geoparku prohlédnete poslední
zbytky železné opony, tedy zátarasy z ostnatých drátů, strážní věže a nástražné systémy.
Od Mikulova do Lednicko-valtického areálu
Přes hranice se utíkalo i u
Mikulova. Asi kilometr od bývalé celnice na cestě, která za totality ležela za ostnatými dráty a sloužila výhradně pohraničníkům, stojí
památník obětem železné opony. K nebi se tu tyčí třiapadesát kovových stél, na každé z nich je jméno člověka, který na hranici zemřel. Památník získal v
soutěži Národní cena za architekturu Grand Prix 2015 čestné uznání v kategorii
architektonický design, drobná stavba a umělecké dílo v architektuře. Příběhy těch, kteří se oponu pokusili překonat, připomíná také
Stezka svobody, doplněná
mobilní aplikací.
Za
Mikulovem stezka míří do
Lednicko-valtického areálu, zapsaného do
seznamu světového kulturního dědictví UNESCO. Totalitu připomíná především
kolonáda na Reistně nad
Valticemi, která po roce 1945 sloužila pouze jako pozorovatelna pohraničníkům, oprav a zpřístupnění se dočkala teprve po roce 1989. V její blízkosti, v autentických prostorách
bývalé celnice nedaleko hraničního přechodu Valtice/Schrattenberg, našlo své sídlo
Muzeum železné opony. K vidění je množství uniforem, zbraní a výstroje, fotografií a dokumentů, dobová četnická stanice, skutečná cela i kousek obnovené železné opony.