ÚvodAktualityČesko mezi řádky: Hořká vůně vanilky, oplatky Fidorka a Romana Vaverová
Životní styl

Česko mezi řádky: Hořká vůně vanilky, oplatky Fidorka a Romana Vaverová

Poslechněte si audio verzi článku
Ve svém druhém historickém románu Hořkosladká vůně vanilky se Romana Vaverová věnuje příběhu Marie Fiedorové. Ta na počátku 20. století proměnila malinkou pekárnu v nejvýznamnější podnik svého druhu ve Slezsku a proslavila se i v konkurenci podobných výrobců z ostatních zemí Rakouska-Uherska. Je vám její jméno povědomé? Ano, jasně z něj slyšíte název dobroty jménem Fidorka.
Celý příběh Fidorek začal Amálii Fiedorovou, která pekla oplatky na otevřeném ohni a prodávala je na promenádě v Opavě. V knize Hořkosladká vůně vanilky se však Romana Vaverová věnuje její snaše Marii, která malinkou pekárnu proměnila ve velkokapacitní podnik s padesáti zaměstnanci. Za Mariina vedení se firma Fiedor stala nejvýznamnějším podnikem svého druhu, a to nejenom ve Slezsku, ale i ostatních zemích Rakouska-Uherska. A to všechno přesto, že jeho samotná majitelka měla poměrně složitý životní osud. Poměrně brzy ovdověla a coby osamělá a poměrně mladá matka tří malých dětí se musela rozhodnout, jak se svým životem naloží dál. Bez sociálních jistot a bez podpory manžela to v Rakouském Slezsku jako začínající podnikatelka jistě neměla jednoduché, přesto nalezla odvahu a rozhodla se firmu Fiedor vést sama dál.



Hořkosladká vůně vanilky tak sice je historický román, ale svými tématy je aktuální i dnes. Poznáte tu, s jakými potížemi a předsudky se šikovná podnikatelka potýkala na konci 19. století, rodinnou historii i to, jak a čím v té době Opava žila. Seznámíte se i s dalšími osobnostmi regionu, například s Marií Scholzovou, spisovatelkou a básnířkou, známou pod uměleckým jménem Marie Stona, anebo Berthou von Suttnerovou, pražskou rodačkou, spisovatelkou, pacifistkou a první ženou, které byla udělena Nobelova cena míru. Obě ženy se seznámily na jaře 1891, spřátelily se, pravidelně se scházely, psaly si dopisy a v roce 1913 Bertha dokonce navštívila Marii Stonu na zámku v Třebovicích.

V knížce je řada historických fotografií Opavy z přelomu 19. a 20. století a také různé praktické rady cestovatelům, dojmy z návštěv světových výstav a dobové postřehy, převzaté z novin, časopisů a cestopisů. Společně s Marií Fiedorovou se dokonce vydáte na výlet s malou skupinkou opavských měšťanů na Světovou výstavu do Paříže a seznámíte se se zapomenutým českým vynálezem jménem šelmosmrtič. Speciální oblek na boj se lvy a tygry patří mezi bizarní české výstavní exponáty. „V pražské měšťanské společnosti dosáhl takové popularity, že ještě v roce 1900 byl v novinovém článku použit přenesený výraz Daňový šelmosmrtič, který kritizoval právě schválený zákon,“ píše Vaverová. „Noviny hlas národa však komentovala český exponát následovně: V maloměstských vrstvách pražské společnosti došel tento humoristický vynález jisté popularity, ale v Paříži, o tom jsme byli přesvědčeni, nedělá nám mnoho slávy, všimnou-li si tam jeho původu.“

Romana Vaverová (*1971) je autorka knih z žánru fantasy, mytologie a historie, a také výtvarnice. Tvoří z keramiky, skla, betonu a dřeva, je autorkou i realizátorkou několika sakrálních vitráží, například pro kostel sv. Anny v Havířově či kapli sv. Františka v Kravařích. Vytvořila spoustu interiérových vitráží a několik větších instalací umístěných ve veřejném prostoru Ostravy. Postavila také sedm betonových mozaikových lavic (například v zahradě hospice v Ostravě-Zábřehu), a vytvořila velkoplošné mozaiky pro ostravské instituce i menší mozaiky v soukromých interiérech.

Její další historický román, Železné katedrály, se odehrává na konci 19. století v Nových Vítkovicích, v období průmyslového vzestupu. Jednou z hlavních postav je Paul Kupelwieser a jeho snaha modernizovat hutě, vydobýt si úspěch mezi konkurencí a postavit město, které bude odpovídat požadavkům nové doby.
Věda a historie není nuda: Nobelovy ceny pro Česko, kdo je má a kdo je mohl mít?

Věda a historie není nuda: Nobelovy ceny pro Česko, kdo je má a kdo je mohl mít?

V didaktickém testu z češtiny mají maturanti uvést příjmení českého držitele Nobelovy ceny za literaturu. Mnozí si na Jaroslava Seiferta nevzpomenou, a tak tipují Čapka, Kafku, Máchu nebo Nerudu. Anebo Heyrovského, i když ten ji získal za chemii. Kolik Nobelových cen ale vlastně do Česka putovalo a čí jméno se objevilo mezi nominovanými?

České značky: proč se Tatranky jmenují podle Tater a po kom mají jméno Fidorky?

České značky: proč se Tatranky jmenují podle Tater a po kom mají jméno Fidorky?

Za vším hledej ženu, v případě Fidorek ženu a oplatku: leckde se sice dočtete, že zakladatelem slavné oplatkářské firmy Opavia byl Kašpar Melchior Baltazar Fiedor, syn řezníka z Moravské Ostravy. Jenže byla to jeho žena Amálie, která nad otevřeným ohněm v kleštích pekla tradiční lázeňské oplatky a v opavských parcích je pak prodávala kolemjdoucím.

Ostrava

Ostrava

Objevte město, které překvapí a poznejte proměnu bývalé ocelářské velmoci na vlastní kůži! Protože současná Ostrava, to jsou historické památky, secesní perly i industriální architektura, a k tomu bohatý výběr aktivit pro volný čas.

Bertha von Suttnerová – první žena, která získala Nobelovu cenu za mír

Bertha von Suttnerová – první žena, která získala Nobelovu cenu za mír

Bertha Sophia Felicita von Suttnerová, rozená hraběnka Kinská ze Vchynic a Tetova (9. června 1843, Praha – 21. června 1914, Vídeň), byla radikální pacifistka, publicistka a spisovatelka. V dnešním jazyce by se dala označit za aktivistku: razila odvážný názor, že mír je lepší než válka, a veškeré úsilí věnovala do boje za porozumění mezi národy. V roce 1905 se stala první ženou, jíž byla udělena Nobelova cena za mír.

Areál Dolní Vítkovice – unikátní industriální památka Památky

Areál Dolní Vítkovice – unikátní industriální památka

Dolní Vítkovice tvoří bývalý průmyslový areál Dolu Hlubina, koksovny a vysoké pece Vítkovických železáren. Areál je unikátní industriální památkou a nezaměnitelným symbolem Ostravy a celého Moravskoslezského kraje.

Opava

Opava

Historické centrum Slezska na soutoku dvou zlatonosných řek bylo odedávna centrem vzdělanosti a místem, kde se psaly dějiny. Navzdory těžkým bojům na sklonku 2. světové války se tu zachovala řada cenných památek počínaje gotikou a konče architektonickými skvosty první poloviny 20. století.

Havířov

Havířov

V Česku se města a vesnice „na zelené louce“ nestaví příliš často, zejména v posledních staletích. Pověstnou výjimku představuje Havířov, s osmdesáti tisíci obyvateli dvanácté největší město u nás. Byl založen v roce 1955 jako hornické sídliště v prostoru mezi několika menšími vesnicemi.

Kravaře

Kravaře

Kravaře jsou jedním z center Hlučínského Slezska, území se specifickou minulostí, které si uchovává charakteristické nářečí, kroje i zvyky. Leží východně od Opavy a západně od Hlučína v údolní nivě řeky Opavy, nejpřitažlivějším turistickým cílem je zdejší zámek, barokní klenot Slezska.