Tvůrci se ve filmu zaměřují nejen na výjimečné a nadčasové budovy postavené v období od světové výstavy
EXPO 58 na území tehdejšího Československa, ale i na fascinující a mimořádnou tvůrčí energii, která jejich vznik provázela.
Architektura ČSSR 58–89 je prvním filmem, který
uceleně mapuje československou architekturu druhé poloviny 20. století. Přestože v té době byl stoprocentním zadavatelem stát, ale i tak se v zemi rodilo mnoho odvážných, moderních a inspirativních staveb. Film je vrcholem několikaletého projektu, jehož součástí byla výpravná publikace, výstava a seriál uvedený v České televizi v loňském roce.
Po světové premiéře na
Mezinárodním filmovém festivalu Karlovy Vary byl film uveden za velkého zájmu na festivalech Finále Plzeň a Film a architektura i v rámci série projekcí spojených s diskusemi s tvůrci, které byly ve znamení vyprodaných sálů. I v nadcházejících týdnech budou
vybrané projekce provázet diskuse, například
15. listopadu 2024 se v
kině Světozor mohou diváci setkat s režisérem Janem Zajíčkem a architektem Václavem Aulickým nebo
27. listopadu v
CAMPu s Vladimirem 518.
Vypravte se do míst, kde se natáčely filmy i pohádky
Filmaři hovořili s architekty i umělci
Filmaři během natáčení hovořili
s mnoho zajímavými osobnostmi. Diváci se na filmovém plátně setkají například s Alenou Šrámkovou,
Václavem Aulickým, Miroslavem Masákem,
Martinem Rajnišem, Otakarem Binarem, Zdenkou M. Novákovou, Zdeňkem Rothbauerem, Jiřím Suchomelem, Zbyškem Stýblem nebo Ivanem Matušíkem, Iľjou Skočekem, Vierou Meckovou, Alexanderem Mlynárčikem, Jánem M. Bahnou, ale i s jejich mladšími kolegy
Josefem Pleskotem či
Ladislavem Lábusem. Jejich výpovědi doplňují sochař a malíř Stanislav Kolíbal a teoretici Rostislav Švácha, Radomíra Sedláková, Henrieta Moravčíková, Matúš Dulla, Peter Szalay či statik Pavel Čížek. Ve filmu nejsou opomenuti ani osobnosti, které již nejsou mezi námi jako jsou
Karel Prager, Vladimír Dedeček, Štefan Svetko nebo
Vladimír Machonin.
První záběry se natáčely u Transgasu
Film Architektura ČSSR 58–89 vznikal v průběhu
sedmi let. První a dnes již unikátní záběry filmu pořídil produkční tým v průběhu bourání budovy
Transgasu, ikonické stavby
českého brutalismu. Transgas byl komplex tří budov postavených v letech 1972 až 1978, jeho architekty byli
Jiří Eisenreich, Ivo Loos, Jindřich Malátek, Václav Aulický. Do roku 2020 Transgas stál na pražské Vinohradské třídě. Dělníkům trvalo devět měsíců budovy rozebrat.
Prahu ve filmu zastupují Nová scéna, bazén či Žižkovská věž
Na Transgas se už nepodíváte, ale další místa, která ve filmu jsou, se stále nachází na svých místech. V
Praze se natáčelo například v
Ústavu makromolekulární chemie na Břevnově, jejímž architektem byl
Karel Prager. Od roku 2000 je budova památkově chráněnou stavbou. Na formulaci uživatelských požadavků pro Ústav se výrazně podílel i jeho tehdejší ředitel,
Otto Wichterle. Stavba měla lehký obvodový plášť ze skleněných panelů a v interiéru přestavitelné příčky.
Karel Prager stojí i za
Novou scénou Národního divadla. Budova, která je od roku 2021 památkově chráněna, vyniká použitím exkluzivních materiálů a autorských interiérů. Silná skleněná fasáda izolující budovu od ruchu Národní třídy je řešena jako architektonicko-sochařské dílo a je složená ze
4 306 foukaných dutých obrazovek. Prager zde spolupracoval se sklářskými umělci Jaroslavou Brychtovou a
Stanislavem Libenským. Hlavní vstup z Národní třídy umístěný v hladké transparentní části doplňuje kovový emblém od Zdeňka Kolářského a O. Patery. Od příštího roku se chystá velká rekonstrukce Nové scény.
Prager se podílel spolu s Jiřím Kadeřábkem a Jiřím Albrechtem na přestavbě budovy
bývalého Federálního shromáždění, kde dnes je část
Národního muzea. Tento objekt byl nejprve Pražskou burzou, poté parlamentem, pak rozhlasovým studiem a nyní je muzeem, kam se chodí vzdělávat a bavit i ty nejmenší. Část je věnována
Dětskému muzeu.
Ve filmu se objeví i
Žižkovský vysílač. Věž vysoká 216 metrů byla postavena v letech 1985-1992 podle plánů architektů
Václav Aulického a Jiřího Kozáka. Dnes sem návštěvníci chodí za unikátním výhledem z Observatoř Tower Park Praha, která je ve
výšce 93 metrů nad zemí.
Filmaři dále v
Praze natáčeli v
bývalém hotelu InterContinental, za kterým stojí Karel Filsak, Karel Bubeníček a Jaroslav Švec, v prostorách
Plaveckého stadionu Podolí od Richarda Podzemného, či v
obchodních domech Kotva (Věra Machoninová, Vladimír Machonin) a
Máj (Miroslav Masák, John Eisler, Martin Rajniš).
Natáčelo se v Karlových Varech, Liberci, Hradci Králové a na Slovensku
Filmový štáb vyrazil mimo hlavní město. Zachytil například
karlovarský hotel Thermal od architektů
Věry Machoninové a Vladimíra Machonina. Moderní šestnáctipodlažní výšková budova železobetonové konstrukce ve funkcionalistickém slohu byla vystavěna v letech 1967 – 1976. Jeho součástí kromě samotného hotelu bylo i kino pro Mezinárodní filmový festival Karlovy Vary, kongresový sál a rovněž padesátimetrový
bazén s termální vodou.
Filmaři zamířili i na prestižní Perretovou cenou ověnčený
televizní vysílač a hotel na Ještědu. Stavba byla vytvořena v letech 1966-1973 podle projektu architekta
Karla Hubáčka, jehož sté výročí narození si letos připomněl nejen
Liberec.
V Česku se natáčelo i v komplexu budov
Tranzitní telefonní ústředny v
Hradci Králové (Jindřich Malátek, Jiří Eisenreich, Václav Aulický, Jan Fišer).
Mimořádné
bratislavské stavby ve filmu reprezentují budova Slovenského rozhlasu, sídlo Slovenské národní galerie s kontroverzní přístavbou ze sedmdesátých let, zavěšený Most Slovenského národního povstání přes řeku Dunaj, nebo kruhové nákupní centrum Slimák v Kukučínově ulici. Na Slovensku filmaři natáčeli i v prostorách modernistického areálu zemědělské univerzity v
Nitře, nebo v
Ružomberku, kde je zaujala odvážná konstrukce Galerie Ľudovíta Fully.