Evropa v Česku: proč máme rádi Lotyšsko?

Podobně jako Litva je i Lotyšsko rovinatá země na pobřeží Baltského moře. Cyklistický ráj s širokým Rižským zálivem, málo členitým dlouhým pobřežím a mírným přímořským počasím jsme začali většinou objevovat až po roce 1991, kdy Lotyšsko vyhlásilo obnovenou nezávislost. S Kudy z nudy jsme se do Lotyšska vypravili například za prvními ozdobenými vánočními stromečky, spojují nás ale i jiné tradice. Například vorařství, zapsané od roku 2022 na Seznamu nehmotného kulturního dědictví UNESCO, jehož nominaci společně předložily společně s Českem Lotyšsko, Německo, Polsko, Rakousko a Španělsko.


 

Lotyšské stopy a Čelakovského Růže stolistá

Česko-lotyšské vztahy od samého začátku provází vzdělanost a kultura, tedy hodnoty důležité pro všechny malé národy. Unikátním dokladem vlivu české kultury na lotyšské národní obrození je takzvaná Hymna práce aneb píseň Nevis slinkojot un pústot, která se v překladu lotyšského básníka a zakladatele novodobé lotyšské poezie Jurise Alunánse stala druhou národní hymnou a zpívá se dodnes. Původní autor této básně byl dlouho neznámý, a teprve ve dvacátých letech 20. století se přišlo na to, že jde o báseň ze sbírky Růže stolistá Františka Ladislava Čelakovského, mimo jiné jednoho ze zakladatelů české baltistiky. Takhle zní v originále:

Ne horoucnost povalečná
zjedná duchu potravu:
práce tichá a společná
získá vlasti oslavu.
Jedno-li by zrnko zdravé
každý v půdu položil,
brzo by, můj Krasoslave!
dvůr se pustý ostožil.
Kdo však marnou chloubou práší,
koše plev na trh vynáší,
vítr času odvěje
jej i jeho naděje.

Lotyšsko rovněž zavedlo diakritiku podle českého vzoru a inspirovalo se tak dílem Mistra Jana Husa, který podobný pravopis vytvořil už na počátku 15. století. V Lotyšsku jsou populární díla Karla Čapka, Milana Kundery a Jaroslava Haška v čele se Švejkem, který se díky opakovaným překladům či muzikálu dokonce stal novodobou folklorní postavou. Naopak u nás byl z lotyšských autorů za první republiky nejznámější básník a dramatik Jánis Rainis, který dokonce navštívil Prahu a dopisoval si s Petrem Bezručem. Od roku 1990 se Karlově univerzitě v Praze vyučuje obor lotyšský jazyk a literatura, naopak na Lotyšské univerzitě v Rize se studuje čeština.
 

Vizitka: Lotyšsko v číslech

Lotyšsko má rozlohu přes 64 tisíc kilometrů čtverečních a necelé dva miliony obyvatel. Hlavním městem je Riga, úředním jazykem lotyšština a v roce 2004 Lotyšská republika rozšířila společně s naší zemí, Slovenskem, Estonskem, Kyprem, Litvou, Maďarskem, Maltou, Polskem a Slovinskem rodinu zemí Evropské unie. Vedle oficiálního členění lotyšská ústava uznává i čtyři tradiční historické regiony Kuronsko (Kurzeme) na západě, Livonsko (Vidzeme) na severu, Latgalsko na východě a Zemgale ve středu země na jih od Rigy. Povrch je rovinatý a jen mírně zvlněný, nejvyšší vrchovinou jsou Vidzemské pahorky. Tam také objevíte nejvyšší bod Lotyšska, horu Gaiziņkalns s nadmořskou výškou 312 metrů.


 

Lotyšská červeň a jedna z nejstarších vlajek světa

Zvláštní pozornost si zaslouží lotyšská státní vlajka. Podobá se vlajce Rakouska, ale na dvou pruzích se objevuje odstín zvaný lotyšská červeň. Karmínově tmavočervená barva symbolizuje krev, kterou Lotyšsko prolilo v boji za svobodu a nezávislost. Bílá a karmínová se staly národními barvami už ve 13. století, když Lotyšsko tvořilo společně s jižním Estonskem zemi zvanou Livonsko. Vlajka, která tak patří mezi nejstarší na světě, se znovu začala používat až v roce 1990, krátce před vyhlášením lotyšské nezávislosti.
 

Riga, Jurmala a tradiční secese

Lákají vás památky UNESCO? Pak vaším cílem musí být Riga, hlavní město Lotyšska a staleté centrum obchodu. I když většinu nejstarších budov zničily požáry nebo války, Lotyši si některé z těch nejvýznamnějších postavili znovu. Zachovalé středověké jádro města s gotickými domy, fascinujícími Domy černohlavců (podle cechu místních kupců, kteří nosili stejné černé pokrývky hlavy), největší katedrálou v Pobaltí a Hradním vrchem je zapsáno mezi památky UNESCO. Podle organizace UNESCO také Riga má nejlepší sbírku secesních budov v Evropě; ve středověké části města se dochovalo přibližně padesát secesních budov, další tři stovky najdete v dalších částech historického centra a na bulvárech z 19. století, které lemují obě strany Městského kanálu. Navíc podle cestovatelských webů je Riga nejkosmopolitnější ze všech tří hlavních pobaltských měst a odehrává se v ní nejvíc kulturních a společenských akcí v celém Pobaltí.



Riga měla velký vliv na kulturu, architekturu, umění a zahradní design v oblasti Baltského moře. Jejím předměstí se stala Jurmala, do češtiny překládá jako Pobřeží. Pás několika letovisek se díky malebné krajině, desítkám kilometrů pláží s bílým pískem a příjemnému podnebí stal oblíbeným lázeňským letoviskem už v dobách carského Ruska. Zachovaly se tu tisíce krásných dřevěných domů, které v 19. století vycházely z tradičních vzorů lotyšské lidové architektury, a dnes patří ke koloritu přímořských městeček. Jurmalu si oblíbili i sovětští státníci jako Nikita Chruščov a Leonid Brežněv, a byla dokonce považovaná za modernější a světovější než tradiční ruská letoviska u Černého moře.

Pokud vás moře neláká a dáváte přednost jiným přírodním krásám, vyberte si třeba okolí města Sigulda. Němečtí cestovatelé mu už v první polovině 19. století dali přezdívku „vidzemské Švýcarsko“, protože jim prý pískovcové břehy řeky Gauji připomínaly údolí Labe a Českosaské Švýcarsko. Tak schválně, jestli ho tu objevíte i vy!