Litva a její malebná krajina s labyrintem jezer a lesů je zelenou duší Pobaltí. Většina z nás její kouzlo začala objevovat až po roce 1989, kdy Litva jako první ze sovětských republik vyhlásila obnovenou nezávislost. Přestože to do Pobaltí máme trochu z ruky a například trasa z
Bohumína na hranice
Polska a Litvy měří bezmála 700 kilometrů, s
Kudy z nudy jsme se už do Litvy párkrát podívali. Například se
seriálem #světovéČesko, když jsme vás lákali ke
třem křížům v litevském Vilniusu anebo v článku o
nejzáhadnějších knihách světa. Vedle
Ďáblovy bible, za třicetileté války odvezené z Prahy do Švédska, to je
Voynichův rukopis, pojmenovaný po
Wilfridu Michaelu Voynichovi, americkém obchodníkovi polsko-litevského původu, který text získal v
Itálii v roce 1912. S přívětivou pobaltskou zemí toho ale máme společného mnohem víc.
Litevské stopy u nás
Už v roce 1397 byla na
Karlově univerzitě v
Praze založena
Litevská kolej. Karlova univerzita se pak na několik století stala významným centrem baltistických studií v Evropě a litevština se na univerzitě přednáší dodnes. Češi a Litevci se také společně účastnili
bitvy u Grunwaldu v roce 1410, kdy vojska pod vedením
Jana Žižky z Trocnova,
Jana Sokola z Lemberka, litevského velkoknížete Vytautase a
polského krále Vladislava II. porazila Řád německých rytířů. Litevský původ měla
dynastie Jagellonců, která vládla českému království v letech 1471–1526. V době národního obrození
básník František Ladislav Čelakovský přeložil a vydal sborník litevských národních písní a v roce 1856
profesor Karlovy univerzity August Schleicher vydal německy psanou litevskou gramatiku, knihu považovanou za vůbec první vědeckou mluvnici litevského jazyka. Na přelomu 19. a 20. století pak litevština částečně převzala českou diakritiku (č, š, ž) a nahradila tak spřežkový pravopis ovlivněný polštinou. Diplomatické styky s Litvou navázalo Československo v roce 1922, v 80. letech se rozvíjela ilegální spolupráce mezi československými a litevskými disidenty. Úspěšná je rovněž spolupráce mnoha partnerských měst, například
Brna s
Kaunasem,
Děčína s
Jonavou,
Havířova s městem
Mažeikia či
Slaného s městem
Rokiškis.
Vizitka: Litva v číslech
Litva má rozlohu přes 65 tisíc kilometrů čtverečních a 2,8 milionu obyvatel. Hlavním městem je
Vilnius, úředním jazykem litevština a v roce 2004 Litevská republika rozšířila společně s naší zemí,
Slovenskem, Estonskem, Kyprem, Lotyšskem, Maďarskem, Maltou, Polskem a
Slovinskem rodinu zemí
Evropské unie. Země se dělí na tradiční historicko-etnografické regiony
Aukštaitija, Dzūkija, Malá Litva, Suvalkija a
Žmuď. Povrch Litvy je vesměs rovinatý a nížinný, průměrná nadmořská výška dosahuje pouhých 99 metrů a nejvyšší bod
Aukštojas měří 293 metrů. V zemi se nachází více než tři tisíce jezer. Kousek za hranicemi s
Polskem objevíte
jezero Vištytis / Vištyčio, pro rozmanitost flóry a fauny někdy nazývané
evropský Bajkal. Největším jezerem v Litvě je
jezero Drūkšiai / Drysvjaty.
Moře a jantar aneb tipy, kam se podívat v Litvě
Podobně jako jiné země i
Litva láká cestovatele z celého světa na své
památky UNESCO. Mezi ně se řadí
Kurská kosa, protáhlý poloostrov v Baltském moři s písečnými dunami, dlouhý 98 kilometrů se šířkou od několika stovek metrů do čtyř kilometrů. Jsou tu krásné pláže s nádherným bílým pískem a proslulými nalezišti jantaru. V
UNESCO je zapsáno také
historické centrum litevské metropole Vilnius s řadou barokních budov a kostelů i křivolakými uličkami s původní zástavbou. Centrem je
Katedrální náměstí s netradičně klasicistní čistě bílou
katedrálou sv. Stanislava, věží a sochami litevských knížat. Ve městě kdysi sídlila stotisícová židovská komunita, po New Yorku a Varšavě třetí největší na světě, takže si Vilnius vysloužil označení
Jeruzalém severu. Z původních 105 synagog se dochovala jediná, ovšem Litevci plánují velkorysou obnovu někdejšího ghetta. Za prohlídku stojí i skvost gotické architektury, cihlový
kostel svaté Anny.