Československý politik
Alexander Dubček (27. listopadu 1921 – 7. listopadu 1992) pocházel z rodiny, která se podílela na budování socialismu v Sovětském svazu. Do tehdy ilegální Komunistické strany Slovenska vstoupil v roce 1939 a za druhé světové války se účastnil odboje proti Slovenskému státu, který stál na straně Německa.
Alexander Dubček a pražské jaro 1968
Na vrchol své politické kariéry vystoupil
Alexander Dubček coby do té doby takřka neznámý stranický funkcionář v roce 1968. V lednu se stal prvním tajemníkem ÚV KSČ, o pár měsíců později už byl
ikonou pražského jara. Lidé věřili, že právě on dokáže socialismu vtisknout lidskou tvář a prosadit
demokratizaci politického života, svobodu projevu, rehabilitaci pro oběti politických čistek 50. let i hospodářské změny.
Krátké nadechnutí svobody a sny o reformách ztroskotaly
21. srpna 1968, když Československo obsadila vojska Varšavské smlouvy. Dubčeka odvezla sovětská tajná služba KGB do Kremlu, kde byl krátce zadržován, následovalo obvinění z velezrady, zbavení veškerých funkcí a vyloučení z KSČ i „slušné“ společnosti. Dalších dvacet let prožil stejně jako mnozí jiní, kterým režim odepřel základní lidská práva. Až do důchodu pracoval jako dělník a technický úředník, žil pod dohledem Státní bezpečnosti, účast na disidentských akcích odmítal. Kdo by v té době věřil, že se vrátí?
Osobnosti revoluce
Kdo pro vás byl osobností listopadu 1989? Jistě,
Václav Havel, úhlavní nepřítel režimu a budoucí československý prezident. A také
kardinál František Tomášek, který zaslal tehdejšímu předsedovi vlády Ladislavu Adamcovi vyjádření nesouhlasu s lednovým zákrokem Veřejné bezpečnosti vůči demonstrantům během
Palachova týdne.
Alexandr Vondra, který stál společně s dalšími členy opozice už 19. listopadu u zrodu
Občanského fóra.
Šimon Pánek, tehdy spoluzakladatel studentského hnutí Stuha.
Marta Kubišová, jejíž
Modlitba pro Martu zněla za listopadových dnů revoluce
Václavským náměstím.
Michael Kocáb, rocker a jazzman, který dohlížel na odsun sovětských vojsk až do posledního vojáka.
Michael Horáček, který k jednomu jednacímu stolu přivedl tehdejšího předsedu komunistické vlády Ladislava Adamce a zástupce Občanského fóra v čele s Václavem Havlem. A také
Alexander Dubček, starší pán s nezaměnitelným úsměvem a muž, jehož chtěl komunistický režim vymazat z paměti národa.
Právě v době sametové revoluce se dožil 68 let.
Listopad 1989
Po policejním zásahu na
Národní třídě v pátek 17. listopadu 1989 se po celém Československu rozšířily stávky a demonstrace, někde rychleji, jinde zvolna. Ty první proběhly v
neděli 20. listopadu. Na té, která se konala
v Bratislavě 22. listopadu, se tisíce lidí dožadovaly odstoupení vlády a
Alexander Dubček poprvé po více než dvaceti letech vystoupil s krátkým projevem na veřejnosti. O pár dní později se Dubček objevil spolu s dalšími představiteli demokratizačního hnutí na
Václavském náměstí, na
balkonu paláce Hvězda, sídla nakladatelství Melantrich, a promluvil k lidem i na
Letenské pláni, kde se sešlo 750 až 800 tisíc lidí. Právě tehdy poprvé z davu zaznělo skandování
„Dubček na hrad!"
Poslední československý a první český prezident
Alexander Dubček byl osobností, kterou uznával celý svět. V listopadových dnech podpořil jak
Občanské fórum, tak i slovenskou
Verejnosť proti násiliu. Přední sovětský fyzik, disident a obránce lidských práv, nositel Nobelovy ceny míru
Andrej Sacharov komentoval situaci 10. prosince 1989, pouhé čtyři dny před svou smrtí, v dopise Evropskému parlamentu
: „Jsem přesvědčen, že závan svobody, který Češi a Slováci pocítili v době, kdy v čele státu stál Alexander Dubček, se stal předehrou nynějších pokojných revolucí v zemích východní Evropy a v samotném Československu".
Ambice získat prezidentské křeslo se nenaplnily, ve federálním Československu bylo tradicí, že pokud je prezidentem Čech, je předsedou vlády Slovák.
Alexander Dubček se jako čerstvě kooptovaný poslanec 28. prosince stal
předsedou Federálního shromáždění a v této funkci setrval až do roku 1992. Prezidentem Československa byl o den později zvolen
Václav Havel.
Odcházení politika a starého státu
Šance pro
zvolení Alexandera Dubčeka slovenským prezidentem se otevřely o tři roky později, kdy se začal projednávat konec federace a rozdělení Československa na dva samostatné státy. Jenže zasáhla náhoda
: 1. září 1992 dostalo jeho služební auto cestou do Prahy smyk a vyletělo mimo vozovku. Nepřipoutaný Dubček vypadl z vozu, v bezvědomí byl převezen do nemocnice Na Homolce a tam
7. listopadu zemřel. Symbolicky krátce poté byl ve Federálním shromáždění odhlasován příslušný zákon o rozdělení země a
o silvestrovské půlnoci přestalo Československo existovat. Příběh života plného zvratů, vzestupů a pádů by nedokázal napsat ani dramatik absurdního divadla
Václav Havel, od něhož jsme si alespoň vypůjčili
Odcházení, název divadelní hry z roku 2007.