Kdyby se splnilo přání rodičů
Josefa Gočára, stal by se zlatníkem. V
Pardubicích vystudoval nižší reálku a poté zlatnictví, ovšem jeho učitelé mu doporučili studium na
Uměleckoprůmyslové škole v
Praze. Gočár ji absolvoval v roce 1905 u
Jana Kotěry, a na několik let se stal jeho nejbližším spolupracovníkem. Byl aktivním členem řady uměleckých spolků, roku 1912 založil společně s
architektem Pavlem Janákem Pražské umělecké dílny na výrobu kubistického nábytku.
V roce 1924 už jako profesor pražské
Akademie výtvarných umění (v letech 1928 až 1931 byl jejím rektorem) vyhrál urbanistickou soutěž v
Hradci Králové a vypracoval
celkový regulační plán města. Roku 1925 získal
Velkou cenu za
návrh československého pavilonu pro mezinárodní výstavu v Paříži, roku 1926 pak obdržel
řád francouzské Čestné legie. Ve stejném roce se stal členem
České akademie věd a umění. Kromě rozsáhlé projektové činnosti Gočár publikoval řadu odborných článků a účastnil se desítek výstav doma i v zahraničí.
K jeho prvním stavbám patřily
Wenkeův obchodní dům v
Jaroměři,
Dům U Černé Matky Boží v
Praze s
kubistickou kavárnou Grand Orient Café,
Lázeňský dům – Gočárův pavilon v
Lázních Bohdaneč a
areál Winternitzových automatických mlýnů v
Pardubicích; dnes tu najdete mimo jiné
Gočárovu galerii.
Dvacátá léta patřila
rondokubismu; toto období Gočárovy tvorby reprezentuje
budova Legiobanky v Praze, postavená v letech 1921–1923. V dalších letech se Gočár přiklonil k funkcionalismu a konstruktivismu. Navrhl několik vil ve
vilové čtvrti v Praze na Babě, v
Dejvicích, na Hradčanech a Vršovicích, klenotem funkcionalismu pak je Gočárův
kostel sv. Václava ve Vršovicích.
K nerealizovaným dílům patřil třeba návrh na dostavbu pražské
Staroměstské radnice, která měla v Gočárových projektech podobu pyramidy připomínající babylonskou věž a zastiňující historické dominanty
Starého Města, anebo projekty státní galerie na
Kampě a na
Letné.
Gočárův význam stvrzuje
pamětní zlatá mince s vyobrazením
lázeňského domu v Lázních Bohdaneč, kterou vydala
Česká národní banka.