I když se píše, že prvním turistickým lákadlem
Českosaského Švýcarska byl skalní most Bastei (1851) a skalní hrad Neuraten,
František Karel Clary-Aldringen zval své hosty na
skalní vyhlídku Belveder už od roku 1711. Jeho předkové přišli do českých zemí z italského Toskánska v dobách třicetileté války, koupili několik konfiskovaných panství a usadili se na
Žatecku. Když se
Jeroným de Clary (1610–1671) roku 1637 oženil s
Annou Müllerovou z Ruppachu, sestrou polního maršálka
Jana hraběte z Aldringenu, získal část
teplického panství. Jejich potomci byli ještě během 17. století povýšení císařem do říšského hraběcího stavu s titulem Clary-Aldringen a došlo tak k dědičnému spojení jmen, majetků i erbů. Nejvýznamnějším rodovou rezidencí byly
Teplice, kde se Clary-Aldringenové zasloužili o rozvoj
lázní, patřila jim také panství
Jetřichovice, Krupka nebo
Benešov nad Ploučnicí.
Rozvoj turistiky v
Českém Švýcarsku je spojený s
knížetem Edmundem Clary-Aldringenem (1813–1894), který byl c. k. tajným radou, rytířem Řádu zlatého rouna a od roku 1861 dědičným členem rakouské panské sněmovny. Jeho zásluhou byly 4. května 1890 slavnostně otevřeny
soutěsky Kamenice u
Hřenska. Kníže tam z Itálie pozval na dvě stě dělníků, takzvaných barabů, kteří během několika měsíců vystavěli hráz, vybudovali přístupové cesty, vyhlídky, promenády a také tunely. V roce 1891 nechal kníže hned vedle
Pravčické brány vybudovat
zámeček Sokolí hnízdo, o rok později přibyla šestikilometrová vycházková stezka podél Křídelních stěn, kterou kníže pojmenoval
Gabrielina stezka na počest své sestry
Leontiny Gabriely. Vybudoval také několik hotelů v Hřensku a na Mezní Louce.
Spolu se svým tchánem, hrabětem Karlem Ficquelmontem, koupil v roce 1855 palác v Benátkách na Canale della Giudecca, dnes známý pod názvem
Palazzo Clary Aldringen. Šlo o jednu z prvních benátských rezidencí vybavených výtahem.
Posledním majitelem teplického panství byl
Alfons Clary-Aldringen (1887–1978), který vstoupil do NSDAP; dva jeho synové padli na východní frontě jako příslušníci wehrmachtu. Po válce byla rodina odsunuta do Německa, dnes příslušníci rodu občas navštěvují Teplice.