Jindřich Eckert se narodil v
Praze, s rodiči bydlel na
Malé Straně v domě U zlatého šneka, absolvoval Stavovský polytechnický institut Království českého a devět let pracoval jako celní úředník. 15. července 1863 si na zahradě domu na Újezdě pod
Nebozízkem otevřel svůj první portrétní ateliér. Pojmenoval jej prostě:
Heinrich Eckert.
Ačkoli jeho tatínek pocházel ze saského města Crimmitschu, doma se mluvilo německy a německé jméno měl i ateliér, Jindřich Eckert se počítal k Čechům. Za českou stranu zasedal třicet let v radě obecních starších, působil v
Komisi pro soupis památek Prahy a podílel se na vzniku
prvního systému památkové péče v naší zemi.
Už roku 1871 Eckert vydal
soubor fotografií Prahy, v roce 1879 byl jmenován c. k. dvorním fotografem, rok nato komorním fotografem korunního prince
Rudolfa, později následníka trůnu arcivévody
Františka Ferdinanda. Eckert jako první v Čechách fotografoval umělecké a přírodní krásy naší krajiny, díky němu tedy například víme, jak v té době vypadala
Šumava nebo
Krkonoše. Za svou fotografickou činnost získal desítky medailí a cen, podílel se na činnosti fotografických organizací a prvních fotografických časopisů, a oslava 25 let jeho ateliéru roku 1888 byla významnou společenskou událostí. V soukromém životě to měl složité, manželka
Henriette zemřela ve 41 letech, ze dvou dcer přežila jediná,
Ludmila. Ta také po otcově smrti vedla jeho ateliér.
Snímky Jindřicha Eckerta mají nesmírný dokumentační význam. Díky nim například víme, jak vypadal
parník Praha při své první plavbě v srpnu 1865, staré
Emauzy a
Podskalí v místě dnešního
Palackého náměstí,
Újezdská brána před zbořením,
Karlův most zničený povodní roku 1890, rozestavěné
Národní muzeum,
Strakova akademie anebo
katedrála svatého Víta na
Pražském hradě, případně
Vyšehradská skála před proražením tunelu a před stavbou
baziliky. V 90. letech 19. století Eckert často fotografoval
ghetto a další části
Starého Města, určené k asanaci. Snímky, které pořídil v době svého členství v památkové komisi a stovky dalších, které zapůjčil z předchozích let své tvorby, se staly součástí sbírek
Muzea města Prahy. Ze 150 tisíc fotografických desek, které prý měl v době své smrti v ateliéru, ale je většina nenávratně ztracená.