Jiří Menzel byl synem spisovatele a scenáristy
Josefa Menzela. V roce 1962 ukončil studium filmové režie u
Otakara Vávry na FAMU v
Praze, jeho spolužáky byli mimo jiné
Věra Chytilová nebo
Evald Schorm. Prvním Menzelovým režijním počinem byla adaptace Hrabalovy povídky
Smrt pana Baltazara ve filmu
Perličky na dně, první celovečerní film
Ostře sledované vlaky podle literární předlohy
Bohumila Hrabala získal
Oscara.
Menzelovy filmy bez nadsázky patří ke zlatému fondu české kinematografie. Proslulé jsou jak humorně nostalgické adaptace literárních děl
Bohumila Hrabala (
Skřivánci na niti, Postřižiny, Slavnosti sněženek, Obsluhoval jsem anglického krále) a
Vladislava Vančury (
Rozmarné léto, Konec starých časů), tak komedie na náměty
Zdeňka Svěráka (
Na samotě u lesa, Vesničko má středisková). Jeho posledním filmem byli
Donšajni z roku 2013. Menzelovy filmy sklízely ocenění na mezinárodních filmových festivalech v
Karlových Varech, Benátkách, Montrealu, Berlíně a jinde. Za své celoživotní dílo získal Jiří Menzel řadu ocenění, mimo jiné francouzský Řád důstojníka literatury a písemnictví či Cenu Akiry Kurosawy z MFF v San Franciscu.
Jiří Menzel o sobě tvrdil, že je hlavně divadelní režisér, který se jen pouhou náhodou dostal k filmování. Spolupracoval zejména s
pražskými divadly jako
Činoherní klub či
Vinohradské divadlo, jako divadelní režisér působil i v zahraničí. Na kontě má také řadu filmových a divadelních rolí, například v úspěšné inscenaci Činoherního klubu
Penzion pro svobodné pány. Zahrál si i v řadě filmů, například
Kdyby tisíc klarinetů, Rozmarné léto, Upír z Feratu, Hra o jablko a dalších. Dva roky rovněž působil v souboru
Divadla Járy Cimrmana.
Jiří Menzel vyučoval na pražské FAMU, v roce 1996 získal
Českého lva za dlouholetý umělecký přínos českému filmu. Jeho manželkou byla Olga Kelymanová, mají dvě dcery. Zemřel ve dvaaosmdesáti letech na komplikace po infekčním onemocnění covid-19 a je pochovaný na
Vyšehradském hřbitově v
Praze.