Česko ve filmu: Spalovač mrtvol, Panna a netvor a další známé filmy režiséra Juraje Herze

Režisér Juraj Herz pocházel ze slovenského Kežmarku. Vystudoval fotografii, režii a loutkoherectví na loutkářské fakultě DAMU, po studiích začal pracovat ve Filmových studiích Barrandov. Ještě jako asistent režie a pomocný režisér spolupracoval mimo jiné na oscarovém filmu Obchod na korze režisérské dvojice Ján Kadár – Elmar Klos, jako režisér a herec působil také v pražském divadle Semafor.

Jako samostatný režisér debutoval roku 1965 středometrážním snímkem Sběrné surovosti podle povídky Bohumila Hrabala, hned druhý v pořadí pak byl Spalovač mrtvol v hlavní roli s Rudolfem Hrušínským. Herzovy filmy sice jsou žánrové různorodé, ale spojuje je dokonalé budování napětí, režisérův vytříbený smysl pro černý humor, výtvarná stylizace obrazu i promyšlený výběr herců.
 

Spalovač mrtvol (1968)

Film řazený mezi nejlepší české horory a thrillery natočil Juraj Herz podle literární předlohy Ladislava Fukse. Roli hrála náhoda: když šel jednou Herz po ulici, náhodou si všiml knížky ve výkladní skříni jednoho knihkupectví. Román tak toužil natočit dřív, než si ho přečetl, a v hodnocení svého díla ho stavěl hodně vysoko. Podle Herze v tom svou roli sehrál rok 1968 a vpád vojsk Varšavské smlouvy v srpnu 1968, který se odehrál v době natáčení. Měl naprostou svobodu natočit film tak, jak chtěl, nikdo mu do toho nemluvil, takže Spalovač mrtvol byl od začátku do konce skutečně jen jeho film. Dodejme, že jeho a Fuksův: spisovatel, kterého fascinovala smrt ve všech podobách, se podílel na scénáři a podle režisérových vzpomínek ho zajímalo mimo jiné to, jestli ve filmu budou skutečné mrtvoly nebo to budou komparzisté či herci, cukající očima. Na to mu Juraj Herz řekl: „Ládíku, až tady budou, tak já tě pozvu a já tě nechám s těma mrtvolama deset minut samotnýho,“ s čímž byl údajně Fuks velmi spokojený.

Prý proto, že si kameraman filmu Stanislav Milota pro natáčení pořídil speciální objektiv Fisheye 9,8, takzvané široké sklo, se Spalovač natáčel černobíle. Kromě bytu Karla Kopfrkingla jsou všechny prostory reálné. Například scéna rodinné oslavy na začátku filmu se natáčela v Palackého sále v Obecním domě v Praze. Velká část se natáčela v pardubickém krematoriu a v krematoriu v pražských Strašnicích. Žel, při premiéře 14. března 1969 vtrhli do sálu příslušníci StB a promítání předčasně ukončili. Diváci tak mohli film vidět znovu až při obnovené premiéře 1. srpna 1990.
 

Petrolejové lampy (1971) a Morgiana (1972)

Znáte knihu spisovatele Jaroslava Havlíčka Petrolejové lampy? Juraj Herz podle ní v roce 1971 natočil stejnojmenné sugestivní filmové drama. Film provází skvělé herecké výkony Ivy Janžurové a Petra Čepka, záběry z Prahy, České Lípy a Benátek nad Jizerou, a také jeden zákaz: Juraj Herz musel z filmu vypustit úvodní scény, ve kterých si garda oficírů užívá v bordelu a druhý den ráno odjíždí na koních a prostitutky jim mávají z okna. Hrdinkou příběhu, který se odehrává na počátku 20. století, je bohatá svobodomyslná dívka, která v maloměstském prostředí jen obtížně hledá ženicha na své společenské úrovni. S Ivou Janžurovou Herz spolupracoval i ve svém dalším hororu Morgiana (1972), volné adaptaci romantické novely Alexandra Grina Jessie a Morgiana. Když dal herečce vybrat, zda chce hrát roli hodné nebo zlé sestry, Janžurová nevěděla, pro kterou se rozhodnout, a Herz proto rozhodl, že ve dvojroli bude hrát obě. Film Morgiana získal Zlatého Huga, hlavní cenu na mezinárodním filmovém festivalu v Chicagu.
 

Den pro mou lásku (1976)

V sedmdesátých letech na vše dolehl příkrov normalizace, která Herze nejenom omezila v tvůrčí svobodě, ale také mu na řadu let zakázala spolupracovat s televizí. Podobně jako jiní režiséři se i Herz musel přizpůsobit, a tak natáčel komedie, pohádky a filmy ze současnosti. Po divácky vděčné komedii Holky z porcelánu (1974) a kriminálce Holka na zabití (1975) natočil film Den pro mou lásku, dusivé psychologické drama popisující nezáviděníhodnou situaci mladých rodičů po smrti malé dcery. Ostatně i sama scénáristka Markéta Zinnerová napsala scénář na základě vlastního krutého životního zážitku, smrti dcerky Pavlínky. Hlavní role mladých rodičů hráli Marta Vančurová a Vlastimil Harapes, natáčelo se v Praze a film byl nominovaný na hlavní cenu zlatého Berlínského medvěda.
 

Panna a netvor a Deváté srdce (1978)

Podobně jako komedie a filmy ze současnosti byly pro řadu filmařů únikem před normalizačním obdobím pohádky. Ty, které natočil v roce 1978 Juraj Herz, tedy Panna a netvor a Deváté srdce, se drží v první desítce nejlepších českých hororových snímků. Zatímco Deváté srdce pracovalo s původním námětem, příběh krásné dívky a zakletého prince je zpracovaný podle divadelní hry Františka Hrubína a klasické pohádky. Na Devátém srdci výtvarně spolupracovali Jan a Eva Švankmajerovi, Panna a netvor je dílem výtvarníků Josefa a Olgy Vyleťalových.

Pro pohádku Panna a netvor postavil architekt Vladimír Labský ve filmových studiích na Barrandově v největším ateliéru úžasnou multifunkční dekoraci zámku, ale byla tak nákladná, že podle Herzových vzpomínek z toho jeho nadřízené málem trefil šlak. „Stálo to na tu dobu poměrně dost peněz, a tak mi bylo sděleno, že se postavený objekt musí maximálně využít a natočit v něm ještě minimálně jedna pohádka. Nabídli mi rovnou scénář k Devátému srdci, který se mi celkem líbil, protože to bylo hrůzné. Rád jsem to přijal, bral to jako výzvu, neboť jsem měl pocit, že nejsem dostatečně využitý,“ popsal režisér.

Obě pohádky se tak natáčely současně, a dokonce ve stejných kulisách i s částečně stejnými lidmi ve štábu. Ve filmu Panna a netvor poznáte například Orlí bránu v zámeckém parku v Mnichově Hradišti anebo grottu v pražském parku Gröbovka, která se proměnila v exteriér netvorova zámku. Pro Deváté srdce filmaři využili průčelí Trojského zámku v Praze, natáčelo se také v Litoměřicích, na zámku Ploskovice a ve znojemském podzemí. Unikátní je především postava netvora, kde režisér zavrhl tradiční stylizaci do lva či kance, a vytvořil děsivé ptačí monstrum. Jeho pohybům dodal přesvědčivost hlavní představitel, tanečník Vlastimil Harapes, atmosféru obou filmů dokresluje hudba skladatele Petra Hapky. Ten svou práci komentoval v dokumentu Jana Mudry: „Deváté srdce je vlastně můj nejmilejší film s Jurajem Herzem. Mně se tam něco prostě povedlo, co si myslím, že bych už líp nemohl udělat, nikdy. A to je pocit, který mám strašně málokdy, a proto ho miluju, ten pocit. K Devátému srdci nejde napsat lepší hudba.“
 

Upír z Feratu (1981)

Hold lásce k hororovému žánru Herz složil filmem Upír z Feratu. Názvem upomíná na slavný Murnauův snímek Nosferatu, ale ve filmu je dokonce vložena speciálně natočená část němého filmu s upírem vstávajícím z rakve, kterého si zahrál sám režisér. Film vznikl na motivy povídky Josefa Nesvadby o závodním autě, které jezdí na krev svých řidičů. Upíra nahradil vůz Ferat (na kapotě vozu jen název Vampire), jemuž dal podobu filmový výtvarník Theodor Pištěk, hlavní role hráli Jiří Menzel a Dagmar Havlová. Legendární Ferat, tedy vůz Škoda 724 Super Sport, si prohlédnete ve Škoda Muzeu v Mladé Boleslavi.
 

Habermannův mlýn (2010)

Ve filmování Herz pokračoval také po roce 1987, kdy emigroval do západního Německa. Dále natáčel klasické i moderní filmové pohádky (Žabí princ, Hloupá Augustina, Císařovy nové šaty), věnoval se i tvorbě dokumentárních televizních filmů a seriálů pro různé televizní společnosti v Německu, Rakousku, Francii i USA. Od začátku devadesátých let střídavě žil a točil v Německu a v České republice, působil i jako divadelní režisér v činohře i v opeře. K mysteriózním filmům se vrátil v roce 2009 hororem T.M.A. a o rok později filmem Habermannův mlýn. Film, volně natočený podle stejnojmenné románové předlohy Josefa Urbana s Karlem Rodenem v jedné z hlavních rolí se vyrovnává s válečnou minulostí a německou okupací Československa jinak, než bylo ve starších filmech obvyklé. Nezakládá se ale na přesných historických faktech, Juraj Herz chtěl jeho prostřednictvím pouze vzdát hold dobrým Němcům. Za války jeho židovskou rodinu skrývali němečtí sedláci, kteří byli po válce odsunuti, sám Herz byl kvůli svému původu dokonce za druhé světové války spolu s rodiči deportován do koncentračního tábora.
 

Zajímavosti o Juraji Herzovi

• Herz si zahrál menší úlohy v několika filmech včetně vlastních. Kromě upíra vystupujícího z rakve v Upírovi z Feratu Herz hrál například ve filmu Limonádový Joe aneb Koňská opera (1964, hráč pokeru), Obchod na korze (1965, mladý Žid) nebo v komedii Což takhle dát si špenát (1977, vedoucí kosmetického salonu Netušil).
• Herzovou celoživotní vášní bylo učení se kouzelnických triků.