Datum i místo narození
Jana Žižky neznáme: podle legendy byl jeho rodištěm
jihočeský Trocnov. Historici zmapovali jen přibližně šest posledních let jeho života, o předchozích Žižkových osudech se dochovalo jen málo zpráv. O prvn
í oko údajně přišel už v deseti letech, zděděný rodinný statek v Trocnově rychle prodal a nabídl své služby královskému dvoru. Část života strávil v
Praze, později se ale živil jako lapka a žoldnéř, který v Čechách a v Polsku prošel stovkami bitev a šarvátek. V létě roku 1419 se Žižka stal účastníkem
první pražské defenestrace, v
zimní bitvě u Nekmíře poprvé použil vozovou hradbu. O rok později byl u založení
Tábora, pověst vynikajícího
stratéga potvrdil při
bitvě u Sudoměře. Osudné pro něj bylo obléhání
hradu Rabí, kde mu buď šíp nebo tříska zranily druhé oko. Údajně ale neoslepl úplně, prý rozeznával obrysy a stále se dokázal uplatnit v boji.
Zemřel v roce
1424 při obléhání
Přibyslavi, nedaleko místa skonu stojí
Žižkova mohyla. Pochován byl v
katedrále Svatého Ducha v
Hradci Králové. Později bylo jeho tělo přeneseno do
Čáslavi, kde při archeologickém průzkumu
kostela sv. Petra a Pavla byla roku 1910 objevena lebka; nepodařilo se ale prokázat, že skutečně patřila Janu Žižkovi.
Osudy slavného
vojevůdce se prolínají s historií
husitství; připomíná ho
Památník Jana Žižky v Trocnově se
středověkým archeoskanzenem, pomník a
Husitské muzeum v historickém centru
Tábora a také několik soch, například
jezdecká socha na Vítkově v
Praze a její
kopie v Přibyslavi,
obří socha u Sudoměře,
hrad Kalich v
Českém středohoří a také jméno
pražské čtvrti Žižkov.
Velký ohlas vyvolalo jeho jméno v
anketě České televize Největší Čech, kde se drsný a nelítostný válečník Žižka umístil v první pětce hned za vyhlášenými mírotvorci ve složení
Karel IV. – Tomáš Garrigue Masaryk – Václav Havel – Jan Amos Komenský.