Jan Nepomucký je celosvětově nejznámnějším českým světcem. Je patronem mostů, rybářů, mlynářů, plavců a vůbec všech řemesel, která mají co do činění s vodou. Legenda říká, že král
Václav IV. ho dal mučit a utopit v řece (1393), když nechtěl prozradit královnino zpovědní tajemství. Jeho symbolický mlčenlivý jazyk se stal dominantou kopule nádherného kostela vystaveného v 18. století na
Zelené hoře u města Žďár nad Sázavou (památka UNESCO) architektem
Jan Santini ve stylu originální barokní gotiky.
Jak to bylo doopravdy
Svatý Jan Nepomucký se narodil někdy kolem roku 1345 v Pomuku (dnešní
Nepomuk) jako
syn soudce. Studoval na
pražské univerzitě a poté působil
10 let jako notář arcibiskupské soudní kanceláře, nejvíce informací o jeho životě máme právě z jeho vlastního notářského podpisu. V roce
1380 byl vysvěcen na kněze a stal se
farářem v kostele sv. Havla na
pražském Starém Městě. Tehdy se jednalo o kostel velmi významný, protože uchovával s
bírku významných církevních předmětů i ostatků světců. V letech 1382-1387 přenechal své církevní úřady v českých zemích svému zástupci a vydal se studovat práva na univerzitu v Padově. Po návratu ho jmenoval roku
1389 arcibiskup Jan z Jenštejna
generálním vikářem pražské arcidiecéze.
Jan se stal
významným úředníkem církve v době, kdy
trpěla dlouholetým dvojpapežstvím a král Václav IV. se snažil využít jejího oslabení k tomu, aby si ji alespoň v Čechách a v Německu co nejvíce podřídil. Pečlivý úředník, důsledně hájící práva církve, mu tak nutně musel překážet.
Václav IV. c
htěl zřídit další biskupství,
v jehož čele by byl duchovní, oddaný pouze jemu. K financování biskupství chtěl využít bohatý
benediktinský klášter v Kladrubech, jehož opat Racek byl již velmi vysokého věku. Když Racek zemřel, Václav IV. nebyl v
Praze. Toho využili benediktini k okamžité
volbě nového opata, jehož v nejkratší možné lhůtě
generální vikář Jan z Pomuku z titulu svého úřadu potvrdil. Co dále následovalo, již popisuje i legenda. Král se velmi rozčílil a i když bylo pozdě cokoli měnit svolal jednání s představiteli arcidiecéze, během něhož
nechal všechny účastníky volby nového opata zatknout – unikl pouze arcibiskup. Ostatní zatčení byli vyslýcháni, Jan a jeden z jeho úředníků na mučidlech.
Zatčení však nepodléhali králově jurisdikci, ale jakožto duchovní
spadali pod církevní soud. Král tedy musel všechny duchovní nechat propustit... a propustil všechny, kromě Jana. Toho ještě téže noci
20. března 1393 nechal utopit ve Vltavě. Janovo tělo bylo nalezeno v řece 17. dubna 1393.
Janova vražda znamenala pro krále nepříjemné důsledky
Není jasné, proč král nenechal propustit i Jana – jeho vraždou si politicky velmi uškodil, v roce
1400 byl zbaven hodnosti a titulu krále římského, což kurfiřti mimo jiné zdůvodnili právě zmíněnou vraždou. Kronikář Václav Hájek z Libočan, jehož dílo proslulo řadou nepřesností (je též „viníkem“ přejmenování Jana z Pomuku na Jana Nepomuckého a mylně uvádí i datum jeho úmrtí jako 16. květen 1383), zdůvodňoval králův hněv jeho marným úsilím dozvědět se od Jana, z čeho se zpovídala Václavova manželka. Tyto nepřesnosti se pak dostaly i do kanonizační buly, kterou byl
Jan Nepomucký prohlášen svatým dne 9. března 1729.
Úcta sv. Jana Nepomuckého se však šířila mnohem dříve;
za zemského patrona byl považován již kolem roku 1600.
Socha sv. Jana Nepomuckého na
Karlově mostě poblíž místa, z něhož měl být shozen do řeky, se pak stala vzorem pro více než 30 000 soch, stojících
na mostech téměř celé Evropy.
V hrobě se našel kus nezetlelé organické hmoty
Během kanonizačního procesu byl
úředně otevřen i jeho hrob v
pražské katedrále a
v lebce nalezen kus nezetlelé organické hmoty. Dobovou domněnku, že se jedná o Janův jazyk, který byl takto zázračně zachován na důkaz, že Jan byl umučen kvůli zpovědnímu tajemství, se nepodařilo ani v nedávné době potvrdit, ale ani vyvrátit. Nic to však nemění na tom, že
Jan zemřel jako poctivý, věrný a pečlivý vykonavatel svých kněžských a úředních povinností, odporující hrubému nátlaku vládnoucí moci.
Jeho památka se připomíná 16. května, a to nejen v Evropě, ale i v dalších zemích světa.