Antonín Langweil (13. června 1791, Postoloprty – 11. června 1837, Praha) odmalička rád kreslil. V
Praze založil litografickou dílnu, maloval portrétní miniatury, ale na uživení rozrůstající se rodiny to nestačilo. V roce 1822 se proto přihlásil do konkursu na místo sluhy tehdejší
c. k. Univerzitní knihovny v
Klementinu a tam nejenom pracoval až do smrti, ale také s rodinou bydlel ve služebním bytě.
Zaměstnání bylo klidné a poskytovalo Langweilovi dostatek volného času. Inspirací pro
model Prahy byl
sádrový model Paříže, vystavený v roce 1826 v
paláci Platýz. Podle vzpomínky, zaznamenané v knize
Prag wie es war und wie es ist z roku 1830, Langweila při procházkách po nejpěknějších vyhlídkách pražského okolí napadlo, jak pěkné by bylo město v malém modelu.
„Touto myšlenkou jsem se dlouhý čas zabýval, avšak volba materiálu k zhotovení modelu mi připadala velice obtížná,“ vzpomíná Langweil.
„Tato myšlenka ale nebyla zcela zapomenuta, jen dřímala v mém podvědomí, znovu procitla roku 1826 a já hned přikročil k jejímu uskutečnění. Příčinou toho náhlého podnětu byl v Praze vystavený reliéf Paříže. Ten mi dodal odvahy, abych se pokusil vytvořit něco podobného nebo snad i lepšího.“
Pro práce na modelu Lagweil využíval plánů, rytin a literatury z fondů knihovny, modelování včetně rýsování, malování, truhlářských a soustružnických prací prováděl ve svém bytě a v dalších místnostech
Klementina. Právě Klementinum, které důvěrně znal, bylo jedním z prvních objektů, na nichž zkoušel své techniky a dovednosti.
Východiskem pro model Prahy se stal plán města z let 1811–1815, který Langweil devětkrát zvětšil do měřítka 1:480. Díky tomu se celý model vejde do jediné větší místnosti. V
Židovském městě a dalších místech, kde plán nezachycoval všechny podrobnosti, Langweil prošel všechna zákoutí a zakreslil každý dům i s detaily. Dodejme, že v době, kdy model tvořil, neexistovala fotografie: všechny detaily si zaznamenával do skicáře a pak je doma přenášel na papír. Vzdálenosti měřil kroky, výšku budov pomocí tužky jako krajinářští malíři.
Zkušební modely
Klementina,
Clam-Gallasova paláce a
Pachtova paláce byly vystaveny na výstavách Akademie v letech 1827 až 1829. Postupně Langweil dokončil celé
Staré Město a
Židovské ghetto,
Vltavu, Malou Stranu a
Pražský hrad. Model, který na délku měří 5,76 metru a na šířku 3,24 metru, je udivující svou přesností a podrobnostmi. Jsou na něm nakresleny vývěsní štíty, domovní čísla i domovní znamení, lucerny, hromady dříví a žebříky na dvorcích, stromy různých tvarů i vojenské objekty; k jejich zakreslení Langweil potřeboval zvláštní povolení. Jeho model je dnes cenným svědectvím o podobě staré Prahy, která se během posledních dvou století změnila od základů. Břehy Vltavy na modelu spojuje jediný most,
Karlův, najdeme tu také celé
židovské město, z něhož po asanaci zbyl jen
starý hřbitov,
radnice a šest z původních devíti synagog, místo
Obecního domu u
Prašné brány dosud stojí
Králův dvůr. Z více než dvou tisíc domů, které model tvoří, už dnes téměř polovina nestojí nebo jsou od základů přestavěné.
Při digitálním zpracování modelu se přišlo na další zajímavosti: například na uličky užší než tři milimetry, do kterých neproniklo světlo fotografického blesku ani speciální čočka laparoskopické kamery. Protože Langweil modely vyráběl z papírového odpadu univerzitní knihovny, texty na vnitřní straně některých budov dodnes skrývají další zajímavá historická svědectví.
Záměrem Antonína Langweila bylo vytvořit model celé
Prahy i s
Novým Městem,
Novým Světem, Petřínem a
Vyšehradem, v další práci mu ale zabránila nemoc. Celý rok 1836 ho trápilo astma a břišní a plicní vodnatelnost, od jara 1837 již byl prakticky trvale připoután na lůžko a v červnu zemřel. Jeho ovdovělá manželka se i se čtyřmi dcerami odstěhovala do
Českého Krumlova, bedny s modelem zůstaly v Klementinu. V lednu 1840 jej na žádost vdovy odkoupil císař
Ferdinand I. Dobrotivý a model daroval Muzeu království českého.