ÚvodVýletyCesty poznáníS osobností na procházku: z Prahy přes Stochov do Českého středohoří s Kamilem Lhotákem
S osobností na procházku: z Prahy přes Stochov do Českého středohoří s Kamilem Lhotákem
"> "> "> "> "> "> "> "> ">

S osobností na procházku: z Prahy přes Stochov do Českého středohoří s Kamilem Lhotákem

Obrazy a ilustrace malíře Kamila Lhotáka (25. července 1912, Praha – 22. října 1990, Praha) poznáte na první pohled. Fantastické zadumané krajiny a předměstská zákoutí jsou plné vzducholodí a balonů, aut a motocyklů, tu a tam za ohradu vykukuje plátno cirkusového stanu. Kromě dvou tisíců obrazů byl Lhoták také autorem přibližně 450 ilustrovaných knih.
Kresby Kamila Lhotáka znáte z řady dětských knížek: ilustracemi doplnil mimo jiné knihy Dědeček automobil od svého přítele Adolfa Branalda, Vynález zkázy Julese Verna či Pohádky o mašinkách. Kde Kamil Lhoták žil, jaký byl jeho život a odkud čerpal inspiraci? Pojďte se s portálem Kudy z nudy projít v jeho stopách.
 

Rané dětství aneb z Žofína do Holešovic

Jeho rodiče se seznámili na plese na Žofíně, ale rytíř Kamil Lhoták ze Lhoty si švadlenu a příležitostnou herečku holešovického divadla Urania Annu Kouglovou nikdy nevzal. Z medika Lhotáka se stal zakladatel české farmakologie, který se oženil s dívkou z lepší rodiny, syna Kamila a jeho matku ale celý život finančně podporoval. Setkával se s nimi jen tajně, ovšem při jedné z nemnoha návštěv během první světové války v jejich bytě v Praze-Holešovicích nakazil malého Kamila infekcí dětské obrny. Budoucímu malíři tak otce připomínal celoživotní hendikep – kulhání.

Už v útlém dětství ale budoucího umělce okouzlilo to, co později tolikrát maloval. „Když mně bylo asi pět let, byl jsem s mou tetou Julií Kouglovou na trávě a ona mi najednou říká: Kamílku, letí balón. A skutečně, nad námi se vznášel za úplného ticha vzduchoplavecký balón. Každý, kdo balón viděl, zůstal štajf! Hlavně protože balón byl velký a tichý. O každém vzletu se vypravovalo dětem i vnukům,“ vzpomínal Lhoták, jak si zamiloval první dopravní prostředek.
 

Stochov, Lány a první automobil

Válečné časy trávil s maminkou ve Stochově. O něco později pak přišlo seznámení s prvním automobilem, k němuž údajně došlo v Lánech. „Vraceli jsme se z procházky, a u nádraží stál automobil,“ vzpomínal později Lhoták. „Jak jsem ho spatřil, nutil jsem matku, abychom tam zamířili, honem, protože jsem se bál, aby nezmizel. Nezmizel a já ho v úžasu obcházel. Šofér se dal s matkou do řeči, dokonce otočil klikou, otevřel kapotu a ukázal nám, jak to běhá uvnitř. Bylo to velký. Pak někdo vyšel z nádraží a vyzval nás, abychom se posadili, a jeli jsme do Stochova. Bylo mně pět let, ale to odpoledne nezapomenu.“
 

Obecní dům

K nadšení pro svět umění přivedla Kamila milující a vzdělaná maminka. Když mu bylo jedenáct, společně navštívili výstavu francouzského malířství v Obecním domě v Praze. Kamila tehdy uchvátil „Celník“ Rousseau, Paul Gauguin a vůbec celá Francie, a patrně ovlivnily celé jeho další umělecké směřování.

Malíř zůstal Obecnímu domu věrný i později: podle vzpomínek syna Kamila Lhotáka mladšího otec rád navštěvoval tamní koncerty FOK. Vždy strávili příjemný večer v restauraci, objednali si dobré jídlo, povečeřeli a pak šli na koncert. V Obecním domě se také v roce 2018 uskutečnila vůbec největší výstava Lhotákových obrazů pod prostým názvem Kamil Lhoták: Retrospektiva.
 

Nusle a ohrada na břehu Botiče

Lhoták miloval dobrodružné knížky Julese Verna, sestavoval modely letadel z časopisů a podle nich vyráběl vlastní vynálezy. S maminkou se přestěhovali do Nuslí a když v roce 1923 začal studovat na Jiráskově gymnáziu v Resslově ulici na Novém Městě, se spolužákem Tondou Skružným se pustil do výroby vlastnoručně psaného a kresleného časopisu Auto-moto zpravodaj. Ty časy mapuje kniha Za ohradou snů, která vyšla v roce 2016. Malíř v ní vzpomíná na další důležitý moment svého života: „Když jsem chodil do tercie, objevil jsem s kamarádem Tondou Skružným na nábřeží Botiče ohradu, za kterou se rozkládal ráj,“ vzpomíná. „Všude staré automobily (staráky,  jsme jim říkali) a... A umíte si představit, co to muselo být za stroje, když už v roce 1926 přišly do šrotu? Nedosti na tom; v ohradě ležely i vraky starých letadel.“

Kromě ohrad a dvorů na periferii, tak dobře známých z Lhotákových děl, se kluci věnovali i průzkumům Vyšehradu a podnikali dobrodružné výpravy do hlubin tehdy ještě volně přístupných kasemat.
 

Lhoták právníkem a malířem

Když Lhotákův otec v roce 1926 zemřel na rakovinu žaludku, odkázal Kamilově matce půl milionu korun. Díky rentě mohl Kamil Lhoták pohodlně studovat práva na Univerzitě Karlově, ale mezitím jako samouk maloval, kreslil a prozkoumával nové umělecké směry. S maminkou si také koupili auto; první vůz značky Morris Minor záhy vyměnili za tehdejší vůz snů, půvabnou aerovku, s níž Německem a Brennerským průsmykem vyrazili do Bolzana, Milána, Janova, Pisy, Florencie, Ferrary a Benátek.
 

Malíř a jeho múzy

Díky vlastnímu postižení byl Lhoták vnímavý k utrpení jiných. Na jeho portrétech se objevují lidé se zdravotním postižením, beznohé či jednoruké dívky a ženy. Roku 1938 se oženil s Herthou Guthovou, dívkou s židovským původem a podobně jako on postiženou dětskou obrnou. Sňatkem Herthu zachránil, ale její rodiče a další příbuzní zahynuli v pekle nacistických koncentráků. Válka, stres a strach o život syna Kamila mladšího (*1941), který podle tehdejších zákonů s židovskou matkou byl čistým Židem, vyústily v Herthino psychické onemocnění a posléze hospitalizaci. Rozvedli se v roce 1953, kdy už žila trvale v psychiatrické léčebně Praze-Bohnicích.

Štěstí v osobním životě se na malíře usmálo až v 60. letech, kdy po mnoha desítkách let potkal Annu Endrštovou, jednorukou dívku, kterou si jako kluk namaloval do školního sešitu. Anna se stala jeho přítelkyní a oporou; zemřela rok před Kamilem Lhotákem.
 

Bubeneč, Stromovka a malířova tvůrčí léta

Pamětní deska na fasádě domu v Terronské ulici 54 kousek od StromovkyPraze-Bubenči připomíná, že právě tady uznávaný malíř a ilustrátor Kamil Lhoták s manželkou a synem (a posléze se synem a svou matkou) bydlel v letech 1939 až 1961. V té době také uspořádal svou první výstavu a v roce 1942 se stal členem slavné umělecké Skupiny 42, kam patřili i Jiří Kolář, Jindřich Chalupecký, Josef Kainar, Ivan Blatný nebo Jan Kotík. Další impuls jeho práci přineslo seznámení se spisovatelem Adolfem Branaldem, který Lhotákovi svěřil ilustrování knížky Dědeček automobil; později byla zfilmována rovněž za Lhotákovy spolupráce.

Šedesátá léta přinesla uvolnění a možnost znovu cestovat za hranice; Lhoták se tak například mohl znovu podívat do milované Francie. Spolupracoval také se studiem Jiřího Trnky a pro filmová studia Barrandov navrhoval kostýmy.

Během svého života Lhoták namaloval více než dva tisíce obrazů; vedl si precizní „Seznam obrazů Kamila Lhotáka“, kde ke každému dílu zapisoval poznámky o jejich osudu, tedy majitele, výstavy, kritiky i osobní postřehy. Poslední zápis z roku 1984 nese číslo 2053.

Kromě obrazů je autorem nepřeberného množství kreseb a grafik, které ale tak pečlivě nedokumentoval. Vedle deníku, který si vedl až do 60. let a sloužil mu i jako skicář, je největším svědectvím o jeho životě kniha Můj přítel Kamil od Adolfa Branalda.
 

Motocykl, kolo a České středohoří

Malíř Kamil Lhoták měl podle svého syna obrovskou vášeň, a to motocykly. „Motocykl pro mého otce nebyl dopravní prostředek ani pouhý technický výtvor, který by obdivoval, ale byl pro něj bytostí, se kterou žil. Své motocykly personifikoval,“ vzpomíná Kamil Lhoták mladší. Na motorce i na bicyklu malíř najezdil stovky kilometrů především krajinou Českého středohoří. Tam také skončil: po Lhotákově smrti v roce 1990 podle jeho vlastního přání syn rozprášil jeho popel do čtyř světových stran z kopce Číčov.
 

Mapa výletu

Export GPX