S osobností na procházku: po Chodsku a Trhanově s doktorem Josefem Thomayerem

K zámku v Trhanově patří jak pověst o Janu Sladkém Kozinovi a Lomikarovi, tak dva pestrobarevní kohouti, střežící vstup do budovy. Možná šlo o stojany na květiny, možná dobové lampy – jejich původ zkrátka neznáme. Podle místních ale litinové plastiky kohoutů nechali hrabata Stadionové vytvořit v polovině 19. století. Nepochybně je znal i mladý Josef Thomayer, syn zámeckého zahradníka: v dětství kolem nich chodil každý den. Kdo tehdy mohl tušit, že z malého zahradníkovic Josífka jednou nebude holubář a panský šafář jako jeho dědeček Bartoloměj Bauer v nedalekém Chodově, ale vědec, lékař a dokonce profesor Karlovy univerzity?
 

Nerozluční přátelé

Dnešní děti z Trhanova chodí do školy právě do Chodova. Je to blízko, jedinou cedulí první vesnice končí a druhá začíná. Josífek ovšem chodil do staré školy, do trhanovské dvojtřídky, kde rovnou nastoupil do čtvrté třídy. Protože, jak psal ve svých vzpomínkách, „v domě našem sice nebyl blahobyt, ale nebylo žádné nouze, a synové všichni studovali,“ o pár let později společně se starším bratrem Antonínem nastoupil na gymnázium v Klatovech. Tam potkal Emila Frídu, který do Klatov přestoupil z pražského Jungmannova soukromého gymnázia. Přátelství jim vydrželo celý život, ostatně Emila znáte i vy: traduje se, že právě Thomayer byl autorem Frídova literárního pseudonymu Vrchlický.

Mimochodem, pseudonym vymyslel i pro sebe: své črty, fejetony a jiná literární díla vydával pod jménem R. E. Jamot. Zní to exoticky, ale když si jméno přečtete pozpátku, budete mít jasno.
 

Profesor Thomayer a jeho kariéra

Roku 1871 Josef Thomayer nastoupil na Karlově univerzitě na medicínu. Během studií navázal spousty dalších dlouhotrvajících přátelství – například s Mikolášem Alšem, Jakubem Schikanederem, Františkem Ženíškem, Antonínem Chittussim, Josefem Václavem Myslbekem, Zikmundem Wintrem, Janem Nerudou, Vítězslavem Hálkem nebo Aloisem Jiráskem.

Po promoci na podzim 1876 byl promován doktorem medicíny, začal působit na interní klinice a záhy také otevřel vlastní lékařskou praxi. Už ve třiceti letech se stal docentem, tři roky poté byl jmenován profesorem; na lékařské fakultě učil vnitřní medicínu.

Mezi lékaři se vypráví, že byl vynikající praktik: kliniku vedl téměř dvacet let, téměř vždy dokázal rychle stanovit přesnou diagnózu, stál také u zrodu moderní neurologie. Kromě toho se věnoval kardiologii a cévním chorobám, a v roce 1885 spolu s Jaroslavem Hlavou založil odborný časopis Sborník lékařský. Jako jeden z prvních lékařů také na pacienty nahlížel novým pohledem: neléčil lidi jen ve vymezených mezích svého oboru, ale celkově, s veškerými jejich potížemi včetně psychiky.
 

Profesor, který nenáviděl Prahu a střední Čechy

Pro své kolegy a především studenty se Thomayer stal vzorem lékařské etiky. Měl hezký vztah k prostým lidem, ovšem docela jiný pohled měl na ty, kteří pocházeli z Prahy nebo středních Čech. Dokonce pro ně používal termín dementia mesobohemica, středočeská zblbělost, jímž zejména nebohé mediky prý s chutí častoval. Když při zkouškách někdo neznal odpověď, ptal se, odkud že student je. Když dostal očekávanou odpověď, že z Prahy, s gustem rozdával nedostatečné.

Jistý odvážný filuta se ho jednou pokusil přelstít; sice neuměl nic, ale na tradiční otázku drze odpověděl, že pochází z Trhanova. Thomayer vyletěl: „Máte nedostatečnou a zažádejte si o domovské právo v Praze!“
 

S Aloisem Jiráskem za Psohlavci na Chodsko

O Chodsku byl Thomayer přesvědčen, že právě ono je kolébkou české kultury. Traduje se, coby hrdý patriot právě Thomayer poprvé přivedl na Chodsko Jiráska a podsunul mu prý nápad k sepsání Psohlavců. Poprvé ho rodným Trhanovem provedl v roce 1876, právě po dokončení vysokoškolských studií, a seznámil ho s osudy Koziny i Lomikara, hlavních postav Jiráskova chodského románu.

Protože Thomayer společně s Jiráskem, Vrchlickým a dalšími přáteli milovali turistiku a chodívali na dlouhé túry do přírody, jejich pozornosti určitě neunikl nedaleký vrch Hrádek u Domažlic. Roku 1895, deset let po prvním knižním vydání Psohlavců, tu byl vztyčen pomník Jana Sladkého Koziny. Alois Jirásek se osobně účastnil jeho odhalení a převzal také čestné občanství chodské vsi Újezd. Těžko předpokládat, že by u takové slávy Thomayer chyběl.

Dnes tu najdete výletní restauraci, vyhlídku na Chodsko a také největší psí sochu v Česku. Jejím autorem je sochař Michal Olšiak.
 

Thomayer turista a cestovatel

Thomayer byl velmi pracovitý a pilný, v zimě i v létě vstával v pět hodin ráno. Nikdy se neoženil, a tak měl čas na své velké koníčky: cestování, dobré jídlo a pití. Procestoval Řecko, Dalmácii, Francii, Skotsko a Anglii. Krátce před sedmdesátými narozeninami odešel do důchodu, zřejmě kvůli rakovině, které nakonec v roce 1927 podlehl. Knihovnu a výtvarné sbírky odkázal Národnímu muzeu a Národní galerii, jmění Ústřední matici školské.

Za místo svého posledního odpočinku si zvolil rodný Trhanov; je pochován na místním hřbitově.
Profesor Ladislav Syllaba, jeden z jeho nejmilejších žáků a pozdější osobní lékař prezidenta Masaryka, se s ním na pohřbu rozloučil se slovy: „Opustil nás poslední ze zakladatelů vnitřního lékařství, tvůrce Thomayerovské školy, vynikající a svérázný lékař. Nám všem, kteří jsme si Thomayera vážili a měli ho rádi, ubyla ze života jedna velká, čistá radost – styk s ním. Zbývají jenom vzpomínky. Ty nikdy nepřestanou býti drahé.“
 

Thomayer spisovatel, mecenáš a celebrita

• Přátelství s umělci provázené literárním talentem pro Thomayera vyústilo ve spolupráci s časopisem Lumír, přispíval také do Světozoru, Květů nebo Národních listů. Črty z přírody provázel vlastními kresbami s motivy z okolí Trhanova. Své vzpomínky na Chodsko, klatovská i pražská studia shrnul v knize Z pouti životní.
• Thomayer byl členem České akademie věd a umění a řady vědeckých a lékařských spolků.
• Měl silné sociální cítění, honoráře bral mírné, chudší pacienty dokonce léčil zadarmo. V rodném Trhanově nechal v roce 1908 postavit podle návrhu architekta Antonína Wiehla dům „pro osoby nemocné, nezaopatřené a stářím sešlé“, a každému z ubytovaných ročně přispíval částkou 400 korun. Novorenesanční budovu se slunečními hodinami v roce 1927 věnoval do správy obce; stojí dodnes a stále v ní jsou sociální byty.
• Jeho mladší bratr František Josef (1856–1938) se stal jedním z největších odborníků své doby v oboru zahradní architektury. S jeho jménem se mnohokrát setkáte i na Kudy z nudy: podle jeho návrhu byl například upraven park na Karlově náměstí na Novém Městě v Praze, park u Libeňského zámku, který nese název Thomayerovy sady, Čelakovského sady, Letenské sady či zahrada u Strakovy akademie. Vytvořil parkovou úpravu pro Jubilejní zemskou výstavu v roce 1891, jeho rukopis nesly četné zámecké parky, například anglický park u zámku Jistebnice, park Michalov v Přerově, lesní park v Kokoříně, zámecký park v Roztěži u Kutné Hory nebo zahrada Baťovy vily ve Zlíně.
• V Praze byla na počest Josefa Thomayera pojmenována Thomayerova nemocnice v Krči, která vznikla roku 1954 přestavbou bývalých Masarykových domovů, a Thomayerovo náměstí.