Existuje někdo, kdo vždy všemu perfektně rozuměl a nikdy se nespletl? Těžko – a pokud ano, tak o svém omylu zatím možná neví. Neúmyslné přeslechnutí, ať už kvůli okolnímu rámusu, špatné nahrávce anebo jen proto, že nám je třeba pět let a zatím lecčemu kolem sebe nerozumíme, je tak časté, že pro něj dokonce existuje odborný termín:
mondegreen. Pana Mondegreena za tím nehledejte,
mondegreen za sebou má podobný příběh jako slavní
tetřevi honzlovci z filmového muzikálu
Noc na Karlštejně. V angličtině totiž posluchači v jedné skotské baladě slyší následující verš:
„…Ye Highlands and ye Lowlands, Oh, where hae ye been? They hae slain the Earl o' Moray, and Lady Mondegreen.“ V překladu
„…Ty vysočiny a ty nížiny, ach, kde jsou? Sťali hraběte o'Moraye a lady Mondegreenovou…“ Jenže ve skutečnosti se místo o Lady Mondegreenové mluví o tom, jak mrtvolu hraběte z Moray uložili na pažit –
„…and laid him on the green.“ Pokud si to chcete ověřit, jde o baladu
The Bonny Earl of Murray od
Thomase Percyho.
Hrdý Budžes a oralý synek tatíčka Masaryka
Mondegreeny nás provázejí už od dětství. Stačí vzpomenout na školní hodiny hudebky a hromadný zpěv oblíbené písně
Tomáše Garrigue Masaryka Ach synku, synku s podivnými otázkami
„domalý jsi?“ a
„oralý jsi?“ anebo
„půrko“ z písničky
Já do lesa nepojedu. Matoucí byla i písnička
Už troubějí s výhružným sdělením, že
„na horách je Lenin“. V upravené verzi
Erbenovy Kytice se táta nevrací „z roboty“, ale na pomoc proti polednici přichází „s
roboty“. Ze stejného soudku pak je
Hrdý Budžes, divadelní hra podle knihy
Ireny Douskové, kde Budžes vznikl chybně odposlechnutým veršem básně
Stanislava Kostky Neumana „A hrdý buď, žes vytrval...“. Ostatně jeden z nejznámějších mondegreenů známe přímo z
české národní hymny, kde Boryš umí po skalinách.
Zesta z Okoře a Okybača z Beskyd
Hotovým rébusem je písnička
Beskyde, Beskyde, v níž někteří objeví temného
beskydského démona jménem Okybača, jiní speciální plemeno horského ovčáckého psa okivača. O zatáčání oveček pak už raději ani nepřemýšlejí, to je rozhodně lepší nechat na černookém bačovi. Výhružně zní i strašlivý
Koušesaj, kterého v písničce
Ivana Mládka rdousí
Jožin z bažin (srovnejte:
Jožin z bažin kouše, saje, rdousí / Jožin z bažin Koušesaje rdousí).
V písničce
Na Okoř je cesta se zase zpívá o něčem jménem Zesta, což by mohla být tuzemská verze kultovního italského mopedu značky Vespa. Je to příklad mondegreenu, který se tak dokonale vryje do paměti, že o jeho smyslu už nakonec nepřemýšlíme. Raději se jeďte podívat na ten
Okoř, sami uvidíte, že tam spíš potkáte Vespy než Zesty.
Nepříliš používané, a tudíž pro řadu posluchačů nesrozumitelné výrazy vedly i ke vzniku padajících minaretů v písni
Nina Tomáše Kluse (
„jsi zvuk, když padnou mi na rety slzy múz“) anebo slibně znějící představa hodokvasu v písni
Mojžíš od
Spirituál Kvintetu „Až první krůček bude jednou za námi, tak nikdo nesmí zaváhat dát do tlamy“ (místo
„dát na fámy“).
Fantastický přírodopis: honzlovci, mněkoň a kozy z Aljašky
Už zmíněná
Noc na Karlštejně češtinu neobohatila jen o
tetřevy honzlovce, prohrávající „hon s lovci“ z písničky
Waldemara Matušky a
Miloše Kopeckého, ale taky o ryčný popěvek
„Hojahoj, hojahoj, krávy máme ve stáji,“ ačkoliv v originále stojí
„v králi máme zastání“. Další mondegreen z lidovky
Už mně koně vyvádějí přivedl do češtiny záhadného
mněkoně, zatímco v písni
Zelený pláně opravdu smrdí pot koní, nikoli podkoní. Ve slovenské skladbě
Je to vo hviezdach pak
Paľo Habera nezpívá o kozách, které někdo má na Aljašce, ale
„studená si ako zima na Aljaške".
Na stejném dvoře jako
kuře krákoře a
kačka blátotlačka z písničky
Když jsem já sloužil by mohli žít i naleštění
blýskaví kosi: takoví, o nichž se pělo v budovatelské písni
Se zpěvem a smíchem:
„Zní zpěv a smích náš po kraji, zní v každý směr i kout, tam kde se kosy blýskají a kde zříš ocel kout.“ Ostatně i ten
Ocelkout kdekomu zamotal hlavu, podobně jako
Anemin, jehož se
Karel Kryl v písni
Anděl ptá, co ho čeká (a nemine).
Zajina, rupie a žirafičí krabice
Mnohé omyly jsou v dnešní době pro zasmání: není přece problém si rychle text ověřit na internetu. Dřív to ovšem problém byl, a tak mezi mondegreeny žijící vlastním životem patří například:
- Nešťastný zajíček ubožáček, co ve své jamce sedí sám, se proměnil v seversky rozervaného, všemi opuštěného temného hrdinu, zajíčka Svena Janssena. Nejlépe ve vikingské přilbici a ve sněhu, ať je to stylové.
- Zajíček Sven Janssen by také mohl žít v Zajině, zemi zajíců, o které se zpívá v písničce „…vlak jede krajinou, já jedu za jinou…“
- Mám víc než rupie, zpívají si mnozí společně s Petrem Mukem ve skladbě Bon Soir Mademoiselle Paris místo „mám víc než krupiér“. Podobně se vypořádali se stíny baziliky Sacre-Coeur, z niž se staly „stíny za krkem“.
- Ačkoli už víme, že žáci 3.B. na sebe brali podobu zajíce, žirafy či krabice, nenecháme se nikdy připravit o žirafičí krabice, podobně jako o slovo hromnatáh. To pochází z písničky z pohádky Princové jsou na draka, kde se zpívá: "Kdyby se v komnatách běhoun jak hrom natáh..."
- Mezi mondegreeny patří i několik verzí Stánků Honzy Nedvěda, ať už jste místo „ztracená víra hrozny z vinic neposbírá“ zpívali „rozjizvy nic neposbírá“ nebo „ztracená víra a hroch nic z vinic neposbírá".
- Znáte píseň „letí šíp za vanou a s ním letí srdce mé"? A znáte taky Savanu?