Kniha evangelického faráře
Jana Karafiáta (1846–1929) má na kontě
více než sto českých vydání, často s ilustracemi renomovaných výtvarníků.
Broučky ilustrovali
Vojtěch Preissig, Josef Wenig, Ondřej Sekora, Marie Kvěchová a samozřejmě nejznámější z nich,
Jiří Trnka. Řada z vás si také pamatuje Trnkovy Broučky z
animovaného loutkového seriálu z Večerníčku. Existuje také slavné
dioráma s 57 loutkami, které Trnka vytvořil v roce 1939 pro
Světovou výstavu v New Yorku. Přibližně dva a půl metru dlouhá svatební scéna byla několik desítek let vystavená v
Jimramově na
Vysočině, v roce 2020 se ale přestěhovala do
Plzně, kde se Jiří Trnka narodil.
Západočeské muzeum cenný kousek restaurovalo ve svých konzervačních dílnách, ve spolupráci s rodinou Trnkových dioráma doplnily další vzácné loutky z Trnkova raného období, a nyní můžete výsledek vidět v
plzeňském Muzeu loutek.
Jan Karafiát se v
Jimramově narodil a s Broučky toho měl společného víc, než byste čekali: jeho tatínek František Karafiát se oženil s vdovou se čtyřmi dětmi a společně pak měli dalších šest, takže potomků měli doma přesně tolik, kolik bylo malých broučků. Slavnou knížku v Jimramově připomíná
Síň rodáků, pamětní deska na
Karafiátově rodném domě,
venkovní hra S Broučkem a Beruškou Jimramovem i
dřevěná socha Broučka s lucerničkou. Navíc kousek odtud v lesích nad Roženeckými Pasekami můžete navštívit
pomník Broučků. Originální pietní místo a současně památník největšího hromadného úmrtí hlavních postav v dějinách české literatury by měl navštívit každý, kdo Broučky někdy četl a dojal ho smutný konec.
Možná tu nenajdete
„…dvanáct chudobiček, devět bělounkých jako mléko a tři s krajíčkem jako krev červeným“, zato vám udělá radost krásný výhled do okolí i
jalovec, klíčové místo děje, pod nímž měli Broučcci svou chaloupku. Odehrává se ale děj Broučků skutečně v okolí Jimramova? Možná ano, protože právě ve
Žďárských vrších se dodnes dochovaly zbytky dříve velmi rozšířených pastvin s jalovci, a možná ne: sám Karafiát totiž kdysi ve svých
Pamětech spisovatele Broučků poznamenal, že prvotní inspirací k napsání Broučků mu byla mez ležící nedaleko
obce Hořátev na
Nymbursku, kde pozoroval
„ten veselý rej a shon všelijakých broučků, a nosil odtud s sebou zárodek toho spisku po několik roků.“ Jenže objevit kdekoli ve středním
Polabí mez s jalovcem snadné rozhodně není, ten ve zdejší krajině jednoduše neroste.
Jan Karafiát záhy z
Vysočiny odešel na piaristické gymnázium v
Litomyšli a dál studoval na evangelickém gymnáziu ve vestfálském
Güterslohu. Na další studia zamířil do
Berlína, Bonnu a do
Vídně. Po krátkém působení v
Roudnici nad Labem a
Čáslavi se roku 1875 se stal farářem v
tolerančním kostele ve
Velké Lhotě na
Valašsku, kde strávil dvacet let.
Broučky poprvé vydal v roce 1876, ale knížku teprve po sedmnácti letech v
knihovně Jana Herbena objevil novinář
Gustav Jaroš a napsal o ní nadšenou recenzi do
časopisu Čas. Začíná slovy
„Zeptejte se deseti našich učitelů a pedagogů za sebou, znají-li Broučky, a desetkrát za sebou uzříte udivené a rozpačité pohledy a konečně uslyšíte odpověď: „Neznám!“ Zakrátko už ale bylo všechno jinak a
Karafiátovi Broučci dodnes patří k nejvydávanějším českým knížkám pro děti a mládež.